Problémy s oslovováním ve vztahu

, tak to mám přesně taky. Když pak dospělého Jardu oslovím Jaroušku, zní to infantilně, ale říkám si, že zdrobnělinou nemůžu nikoho urazit

Jinak v tom vztahu problém s oslovováním, holky, vůbec nechápu. Na začátku vztahu je vždycky trošku problém, člověk neví jak má oslovovat. Na to je nejlepší se zeptat, jaké oslovení má nejraději, ale po letech chození by mi přišlo hrozně neosobní říkat svému partnerovi jinak než jménem. Občasné oslovení "lásko" apod. je sice milé, ale neříkat mu jinak by mě přišlo víc než zvláštní a před přáteli a rodinou bych se cítila trapně.

Já svojeho od začátku oslovovala přezdívkou.
Ale před rodinou jsem o něm v dobách největší zamilovanosti mluvila jenom zdrobnělinou, a ujalo se to tak že mu nikdo z mých příbuzných jinak neříká

No a to já právěže příteli řekla jménem jenom když jsme řešili něco vážného, nebo když jsem byla naštvaná...jinak jsem mu neřekla jinak než zdrobnělinou, přesdívkou....nikdy mi to před lidma nebylo divný ani mi vlastně nedocházelo že mu tak řikám. Došlo mi to až ve chvíli kdy se můj malý synovec zeptal nahlas maminky..."mamí a proč řiká teta strejdovi sluníčko?!" XD XD

Reaguji na pajula:
Tak "sluníčko" je docela milé, ale co vím já od přátel, tak se posmívají dvojicím, které se před nimi všelijak oslovují (samozřejmě jim to nikdo neřekne). Kamarád mi dokonce vyprávěl historku, kdy se pár jeho známých oslovoval Ťuťu a Ňuňu (už nevím, který byl který) a měl z toho hroznou legraci. Nakonec dodal něco ve smyslu, že Ťuťu skončil ve vězení. (Asi ho zavřeli).
No a to už se smáli vážně všichni..
Já ostatní neřeším, ať si každý říká to, co mu jde přes pusu, ale před ostatními bych to teda sama neříkala.

S přítelem máme vzájemně problém s našimi jmény, ale nijak moc to neřeším. Ten můj má (pro mě) celkem nezvyklé jméno, osobně znám Radima jen jednoho - jeho. Radímek je na mě moc dlouhé a vzhledem k tomu, že vypadá jako pirát v kombinaci s mafiánem (to podle toho, jestli má vlasy v culíku nebo ne ), mi to nešlo přes pusu, různé "zlato, miláčku" neumím říct hezky, zní to ode mě jak "chleba s máslem", ale do SMSky to píšu, takže ho oslovuji Rádí, když o něm mluvím, tak je Ráďa. A já jsem pro něj láska, budulínek, mumínek, za což jsem ráda, protože v předchozím vztahu jsme se oslovovali s ex "bobe" za každé situace a kolikrát jsem si připadala jak alfa samec. Moje rada je: nelámat to přes koleno, nenutit se do něčeho, začít třeba se zdrobnělinou jména, toho druhého to potěší. A časem určitě na něco přijdeš a když ne, tak se svět nezboří. Hlavní je - umět ho oslovit jakkoli jinak, než stylem: hele, koukej.

Souhlasím s Mia_Sofia, taková ta "sladká" oslovení typu "broučínek, šmudlínek, beruška, zlatíčko, sluníčko, koťátko atd" si nechat na doma, taková oslovení podle mě do společnosti nepatří...protože mně to teda připadá lehce infantilní např. před kamarády v hospodě říkat tomu svému třeba "žabičko, objednáš mi ještě pivo?" ..prostě na veřejnosti oslovuji partnera lehce zdrobnělým jménem, stejně tak, když se o něm bavím s přáteli..přece nebudu říkat "broučínek byl včera na pohovoru.." My teda používáme doma oslovení miláček (= on) a prdelka (= já) a na veřejnosti se oslovujeme zkrácenými nebo lehce zdrobnělými jmény, tak jak nás oslovují i ostatní...

Naprostý souhlas. Mne to přijde takové nějaké .. neupřímné, neosobní, anonymní, kdejaké ty zlata, koťata, miláčky. Navíc na mužnější typ chlapa se to fakt moc nehodí. Uznávám však, že je to nanejvýš praktické, když má někdo v záběru těch chlapů víc .

Joo, to znám. Naštěstí nejsem tím Bobem nazvaná častěji než bych byla ochotna snést A "alfasamec" je u nás označení pro toho, čí kreditkou se v obchodě zrovna platí týdenní nákup ...
Za běžného provozu si říkáme domácí podobou jména, když mne vytočí, tak je "holubičko, nessserrr mě"

Nejhorší oslovení je "mamka" a "taťka."
Mám kámošku (28 let) a ta má s manžou tři děti a jinak, než mamka a taťka se neoslovují, ani když jsou ve společnosti bez dětí. Zato to umějí dokonale intonačně vylepšit tak, že někdy "mamka" znamená k.ráva a někdy miláček.
Ani nevíte, jak to lidi okolo irituje.

Je spoustu přezdívek, jak říkat svému milému,,,, já tomu svému říkám, mazlíčku, když mě rozčiluje tak koloušku( to nemá rad prý je to jak na gaye) a nebo třeba ušukánk* záleží na vhodné chvíli němělo by se to říkat pořád takže podle mě, nejlépe střídat.

Tyjo. Taky si říkáme jen přezdívkama a jménem teda vůbec. Nikdy mi to ani nedošlo Jinak máme dvě speciální přezdívky které asi nikdo nemá Vorely a Modžo

my se oslovujeme jmény (Leni, Jendo) nebo mi říká kotě, kočičko
brouček, milášek apod. nemáme oba rádi. A mamka, taťka to fakt ne. Takhle si neříkají ani naši

Já jsem si taky asi tak po půl roce chození uvědomila, že nevím jak bych měla přítele oslovovat. Nějak jsme prostě byli jen sami dva tak bylo jasny s kým mluvím. A taky mi bylo divny mu říkat přímo jménem a takovy ty klasický 'lásko a miláčku' taky jen v esemeskách. Ale pak jsem mu - Tomáš - začala říkat zdrobnělinou Tomi a po pravdě po prvé se mi to zdálo trochu divný když jsem to vyslovila ale zvykla jsem si a teď se mi to strašne líbí.Navíc nevím o nikom jinym kdo by mu tak říkal, tak jsem spokojená.

Reaguji na Lucci: Tyy jo..tak to máme podobný případ i ohledně jména A Tomi je hezké...a taky Tomášku...

Záleží na každym, ale pro mě když bych mu říkala miláčku apod. tak mi přijde že je to jako bych mu pořád dokola říkala jak ho miluju, a to já zas tak často taky neříkám. Řekla jsem mu tak asi jen jednou a to mi nějak vyletělo z pusy když jsem si z něj dělala srandu a on hned Jéé tak hezky jsi mi ještě neřekla...