Problém mít kamarádky - závist

Reaguji na pitbulinka:
Nezkoušela jsi najít si kamarádky třeba přes nějaký koníček? Třeba spolucvičenky z nějakého sportu? Párkrát po cvičení zajdete na vínečko, popovídáte si a třeba se nějaký přátelský vztah vyvine.
Jinak je smutný, že lidi opouští přátele kvůli tomu, že jim závidí a přeju ti, ať si najdeš nové kamarádky.

Mám to velmi, velmi podobně jako ty, díky stěhování ale nemám ani ty kamarádky z dětství. Ve škole jsou lidé, kteří řeší jiné věci než já, mají úplně odlišný životní styl, jiné věci považují za důležité, prostě tam ta naprostá souhra možná snad ani není, nejsem typický vysokoškolák, žijící na kolejích a každý den na pivu. A škola mi bere tolik času, že na koníčky, kde bych potkala lidi na stejné vlně, nezbývá.

Moc mi není jasné, co má to, že je kamarádka zadlužená společnýho s přátelstvím.
Snad když se kamarádka dostane do takových problému, tak si neřeknu něco jako už mě nebaví poslouchat to, že má problém, že má dluhy a už to pro mě není kamarádka ne? Nebo je to myšleno jinak?
Nebo si řekneš já mám peníze, já tyhle problémy nemám, neznám, tak co je mi po tom?

Ne ne, je to tak, že prostě oni ani se nesnaží něco pro to dělat, aby ty dluhy vyrovnali, jsou nezaměstnaný, jen brečí a stěžují si. Stalo se mi, že jsme někomu pomohli finančně a on se ten dotyčný bavil jen kvůli tomu jako přetvářka. To je to smutný, tam není to doopravdý přátelství, ač víme, že ty peníze nikdy nevrátí, bavíme se normálně, jsme přirozený a neeee nejsem vůbec, že by mě nebavilo poslouchat ty jejich problémy, to není pravda, jen o nich mluví stále i v tom případě, když jim bylo poskytnuta pomoc.... stále chtějí asi více? Ale to je něco jiného. .... jde o to přátelství vůbec.

Reaguji na pitbulinka:

opravdoví kamarádi neřeší společenské postavení druhého.

třeba se tak chováš nevědomky ani o tom nevíš, možná je problém právě v tobě . Myslím, že není zas tak těžké najít si dobré přátelé pokud jsi společenský a otevřený člověk. To , že někdo studuje a řeší dluhy je prostě tak nějak součást života, každý prostě řeší něco. Pokud tobě to přijde jako malichernost a takovým věcem naslouchat nechceš , bude asi těžké najít si opravdové přátelé, protože právě od toho ty dobré kamarádky máme . Tím , že nás vyslechnou a podpoří v těžkých a neradostných chvílích a prožívají s námi naše vzestupy a pády. Mě osobně by asi taky nudila kamrádka , která by se zabývala jen pozlátkem a nedokázala mě vyslechnout.

Já jsem na okolí zanevřela. Vždycky mě všichni pomlouvali,jen díky tomu,že jsem nemusela řešit peníze a vždycky jsem měla,co jsem chtěla. Mě je to jedn-mám pár super kamarádů-chlapů,ženské jsou vždycky závistivé slepice. Já se tomu smějujsem se sebou štasná,myslím,že jsem krásná holka,až skoro nevěřím tomu štěstíco mě v životě potkalo,mám vše co chci. Užívej si to a na okolí prostě kašličasem se s tím vyrovnáš. Možná je to moc ostrá rada,ale já bych na ty lidi neměla nervy,takže je nevnímám a v duchu se směju,jací to jsou bezcharakterní zoufalci...

Pardon,vypadávají mi občas čárky za větou.

Já se přidávám k zakladatelce. Opravdu je těžké si najít dobrou kamarádku. Měla jsem skvělou kamošku - byla jako moje sestra. Podnikali jsme spolu cokoli ani jedna druhé nic nezáviděla...bohužel se naše přátelství rozpadlo kvůli tomu, že jsme každá považovali za správný čin něco jiného (cesta za prací...)
Poté jsem se odstěhovala za prací. žiji s přítelem, a vlastně jeho kamarádi jsou i mí..ale znáte to. Nikdy to nebudou vaši kamáradi. Chtěla bych kamošku, která mě bude mít ráda, se kterou zajdu na kavčo, nakupovat, zajdem do kina, ale hlavně, budu tu pro ni, když bude mít problém a bude potřebovat pomoci.
Bohužel v dnešním světe se takovíto kamarádi velmi těžko hledají
Vám všem, kteří jste takové človíčky našli to moc přeji a tajně doufám, že se to i mě podaří .

Hmm to sou ale silná slova Tak dávej bacha, aby se to časem neobrátilo

Jinak musím souhlasit s mikkýskem.

Taky jsem to tak měla, na střední, všichni mi to dávali sežrat. Dlouho jsem se kvůli tomu trápila, styděla jsem se za to, že jsou naši za vodou. Přešlo mě to až v posledních letech (bude mi 30), přestala jsem řešit okolí a v dospělosti se objevili i lidi, kteří to neřeší a mají rádi mně jako osobu.

Reaguji na bucinek07: Jak mám jinak reagovat? Užírat se,pochybovat? Já samozřejmě vím,že se vše může změnit,s tím se počítat musí,ale nikomu neubližuji a nikomu neškodím,tak proč se trápit? Přijde mi vtipné,jak se někdo může užírat tím,že něco závidí. Kdybych měla vyměnit peníze za cokoliv,bude to pouze zdraví mé rodiny a aby byla všechna zvířata na světě spokojená (třeba to někomu přijde vtipné,ale fakt to tak myslím. Možná je to díky tomu,že nemám ráda zlé lidi,proto tíhnu k nevinným duším). Nad nikoho se nepovyšuju,ale já ty lidi nepotřebuji. Silné slova to možná jsou a někomu se líbit nemusí,ale já si za nimi stojím. Bohužel na světě je spoustu hlupáků a povrchních lidí,kteří nechápou,že něco se prostě penězi vyvážit nedá. Bohužel. Takže už díky tomuhle uvažování se cítím jaksi ,,na koni´´. Portože vidím štěstí uplně v jiných věcech než v majetku a v penězích...

Proč? Co je špatnýho na tom, že se někdo cítí šťastně a spokojeně?

Vždycky a všude se najde nějaká chudinka zamindrákovaná tím, že se má hůř, tak si aspon schladí žáhu nějakou pomluvou. Nad tyhle typy lidí se musíš umět povznést. Užívej si co máš a tohle vůbec neřeš.

Ale na tom přece nic Ale já spíš trochu žasla nad tím jak to napsala