Problém mít kamarádky - závist

Reaguji na tamaris: Děkuji za zastání,máš pravdu,je to o nadhledu,v tom jsem se už naštěstí vycvičila,ale řeknu Ti,že v pubertě jsem tomu prostě nerozuměla a probrečela jsem si fakt dost,možná i právě to mi dodalo sílu,a ted už si to prostě nepřipouštím,vůbec to neřeším,pomluvy jdou kolem mě,stejně si Ti škůdci ublíží maximálně sobě,když to neřešíš. To je fakt,ale dopracovat se k tomu chce prostě čas a trpělivost.

To je krásné,gratuluju,pšstuj si to kamarádství,protože to je v dnešní době opravdu poklad. Závidím .

Překlep: pěstuj

Přesně tak. Pokud má člověk pocit, že nemá žádné kamarády, měl by se zamyslet především sám nad sebou, příčina určitě není ta, že jsou všichni kromě zakladatelky závistivci. Jeden velice, velice bohatý známý má opravdových přátel dost,stejně jako jeho dvě dcery a to i přestože jsou to krásné, mladé a do konce života zajištěné slečny. Jeho manželka nemá přátele žádné, protože dává lidem /ne/vědomky najevo, že je něco víc než oni. Přitom je vlastně milá, ale lidé to vycítí. Tím nechci říct, že je taková i zakladatelka, ale rozhodně stojí za zamyšlení říct si, zda já sama nědělám něco špatně.

Jinak mám pocit, že ženy mnohem více než peníze závidí vzhled, popřípadě chlapa. Zajímavé je, že v reálu závidí úplně stejně krásná a upravená žena stejně jako zanedbaná "ošklivka" a stejně tak závidí chudí i bohatí.

Lidi, kteří ti vyloženě nepřejí a závidí, přetvařují se a nemají tě ve skutečnosti rádi - ty úplně vyškrtni ze svého života

Reaguji na pitbulinka: Z tvých příspěvků mám dojem, že asi nejsi z Čech, že?

Osobně jsem nikdy neměla problém, který tady řešíš, spíš se mi těžko navazovaly vztahy, protože navenek působím drsně a nepřístupně (prý), a tak mě třeba na základce děti pomlouvaly, že jsem šprt, a dost mě to mrzelo, protože jsem se nikdy neučila. Postupně se to srovnalo až na střední a vysoké.

Proto by mě zajímalo, jestli chodíš na střední nebo na VŠ (tak nějak jsem dovodila, že na VŠ). Moc jsi toho nenapsala, a tak nemohu moc soudit, ale napadá mě několik věcí:
1) Nedávat na odiv bohatství; Nikdy jsem v kolektivu žádné velké pomluvy kvůli bohatství nezažila, i když tam byli hodně bohatí lidé, ale v čechách tohle bohužel moc nefrčí a jakmile vyčuhuješ z řady, hned se najde nějaký dobrák, co tě "praští po kebuli". Asi bych se zamyslela nad tím, co tady psala Mikkýsek, jak působíš na lidi (nevědomky).
2) I když každý z tvých spolužáků ví, že s penězi nemáš problém, nikdy je do vztahů s nimi netahej (to bych udělala jedině v případě, když by dlouholetá kamarádka byla v nouzi a požádala mě o pomoc, nemyslím tím samozřejmě menší částky typu, že kámoška nemá na oběd atd.).
3) Je to sice trochu extrémní, ale co třeba změnit prostředí?

Jinak souhlasím s kayushkou, když to jinak nepůjde, nezbývá, než se na závistivce vykašlat, ať se třeba závistí sežerou a podívala bych se po kamarádce někde mimo školu, nebo třeba v nějakém studentském spolku - společná aktivita už je první téma a ta další přijdou pak snadno. Hodně stestí!

Já se musím zakladatelky zastat. Tady to

prostě funguje jinak. "Kamarádka" vlítne svou vinou do dluhů - najednou nasledují řeči typu jóóó, Tobě se to říká - nasleduje jízlivost, závist, zášť, rýpání a zlomyslnosti. Je po kamarádství. Nedejbože, když se kamarádka rozvede a vám se zrovna celkem dobře daří, to je už uplný konec. Neříkám, že vždy, ale v 90 % .
Holky mají pravdu, zkus si najít kamarádku někde ve fitku nebo na kurzu, kde se míchají všechny společenské vrstvy - soudě podle Tvého vyjádření, že žijete "jinak", problém bude spíš v okolí - jednodušší lidi "jinakost" neradi . V podstatě mám trochu stejný problém, paradoxně když mi bylo 20, bydlela jsem na periferii a byla jsem místy v pěkné bryndě, bylo kolem mne lidí dost. O patnáct let později jsou poměry lepší, ale opravdovou kamarádku nemám a po nedobrých zkušenostech moc důvěrou k cizím lidem neoplývám.

Já měla vždy pocit, že lidi s sebou a se životem spokojení nemají důvod mít v sobě tolik hnusu a zloby, než ti, kterým se moc nedaří, ať už v jakémkoliv směru - problém je ovšem v tom, že dnes není spokojen snad nikdo.

Já si to taky dřív myslela, ale moje zkušenosti hovoří opačně...Je to spíš o charakteru, založení člověka, jeho sebevědomí než o tom kolik má kdo peněz nebo jak moc je krásný.
Já mám kámarádku, kterou neovlinilo ani to, že jsem změnila společenskou "třídu", změnila se i vzhledově /plastika-prsa/, mám dlouhodobý vztah - nezávidí mi nic, můžu jí věřit. A přitom je to chudá holka, která má prsa nulky a operaci si nemůže dovolit, vztah jí nevyšel a mohla by mi "závidět" spoustu věcí. Zatímco jiná známá, už né kamarádka, neskousla nic, přitom je sama krásná, vysoká, štíhlá blondýnka, vdala se, má super práci a peněz dost. Sama má velká prsa od přírody, ale mě ty mé hrozně závidí až si toho všimlo i okolí. Přitom má všechno. Je to o lidech, obě znám dlouho a věřila jsem jim. Zklamala ta, od které jsem to nečekala.

Právě já si myslím pravý opak. Dobří přátelé se v dnešní době hledají horko těžko.

Závist mi příjde, že je ted bohužel u mnohých lidí na prvním místě. Třeba já mám (dřív bych řekla dobrou) kamarádku, která se rozešla s přítelem..., přestali jsme se výdat, ptz potřebovala být chvíli sama. Nedávno jsme se znovu viděli a šlo vidět, že ji štvě, že já mám přítele, jsem štastná, klape nám to... je to smutné, ale je to tak.

Jsem vysoká bruneta a líbím se mužům a to taky některé mé "kamarádky" nezkously..., taky mi krachlo pár přátelství na tom, že jsem se nemusela ohlížet a koupila si co chtěla..., vždy jsem si na to viděla, ale i tak mi to "kamarádky záviděly".
Takže si myslím (dle příspěvku), že chyba nemusí být hned v zakladatelce, ale v lidech kolem...
Bohužel lidi kolem nezměníme..., ale i po tom všem můžu říct, že všichni nejsou jen závistivý.

Já to zase vidím z opačné strany, popíšu vám to Mám kamarádku, známe se 15 let (od dětství) - s přehledem se dá označit jako kamarádka nejlepší - a taky "nejbohatší". U nás jsou finanční poměry nevalné, na druhé straně její táta se vypracoval na vrcholného manažera. Kamarádka dobře ví, že nejvíc jí závidím možnost odjíždět na prázdniny do zahraničí a chodit tam na jazykovku, případně poznávací dovolené s rodiči - a taky si toho aspoň pak víc váží! Mrzí mě snad jen to, že já musím přemýšlet, kdy budou mít obchody výprodeje, abych si mohla koupit boty a když se mi náhodou něco pokazí/rozbije a já potřebuju totéž nové, je to pro rodiče náhlá finanční zátěž a stres, který by ti její nepocítili. A taky jsem moc ráda za to, že kámoška je až neuvěřitelně normální, absolutně nikdo by na ní její "původ" na první pohled nepoznal. Příklad za všechny: nejdřív se mi hrdě pochlubila s dárky k Vánocům od ségry, nějakými vtipnými od mamky a až nakonec zmínila dražší technické vychytávky.
A nemyslím, že by snad existoval někdo, kdo by jí záviděl, protože si jí všichni nejdřív oblíbí (je fakt sluníčko), pak až jim z něčeho dojde, že má víc - ale v tu chvíli už to pak nikdo neřeší, protože to už obvykle baví okolí nějakými historkami

njn... na jiných se nedostatky hledají snáz, že?

Změň sebe a změníš i lidi kolem sebe .Řekla bych , že přitahujeme zrovna takové lidi , kteří odrážejí nás samotné ač si to chceme přiznat či nikoliv.

přesně tak.... ale oni to porušují, vědí, že ty finance u nás jsou.... někdy mi přijde, že čekají, že jim je snad dáme ono to je komplikované oni prostě chtějí u nás i pracovat.... někteřím to bylo nabídnuto, ale nezvladli to, ani to.

chápu.

Jsem na tom vlastně tak nějak stejně.

Jsem češka, a nestuduji již, ale moji bývalý spolužácí jsou na VŠ (kamarádi). Já teda osobně mám dost známých, ale jak říkám, nedá se o nich říci, že by byli opravdový přátelé. Spíše se baví ohledně přízně "kdyby někdy něco" nevím jak to napsat. Mě mají lidi rádi. Ale cítím z některých velikou závist, už jen kam jsem se narodila a to si přece nevybíráme. Já se nikdy nechlubila ničím. Jak tady někdo psal, že bych se bavila o zlatě či tak, tak to vůbec. Právě že já taková nejsem. Vždy když jsem v novém kolektivu, tak je vše ok, lidi mě mají rádi, ale jakmile se dozví, čí jsem (jaké rodiny), tak jakoby se to otočilo a už cítím jen přetvářku je to smutné. No a kamarádky ze školy zase závidí přítele.

... v tomhle máte pravdu, budu více chodit na sport atd.

tak tohle si trefila je to skutečně o lidech.

Toto téma bych už snad i ukončila

Taky se musím zastat zakladatelky a taky souhlasím s názorem kayushky.
Někdy jde taky o to, že myšlení chudých je jiné než myšlení bohatých a tak se stává že někdy nenajdou společnou řeč. Závist nekomentuju, to je v ČR národní sport.
Lidi jsou zlí a moc nepřejí druhému nic dobrého. Sice to tvrdí, ale haha.Přátelství existuje, mám jednu dobrou kamarádku, ale prostě každá má svůj život. Ted se to na mě tady zase sesype