Problém mít kamarádky - závist

o penězích to určitě není.. můj přítel je z velice bohaté rodiny a kamarádů a známých má spoustu. Je prostě takový společenský, lidem naslouchá a vždy říká to co chtějí slyšet a oni ho za to mají rádi.
Já jsem spíše z chudší rodiny, jsem na tom stejně jako všichni ostatní kolem mě a přátel mám míň než on. Myslím si, že počet přátel je opravdu o povaze

Reaguji na Mia13: ono to je u chlapů možná trochu jiný..holky a dívčí přátelství obecně bývají problémovější. Podle mě, tedy. Holky jsou takové větší intrikánky a potvory, chlapi přátelství berou jinak a drží více spolu.

Reaguji na Patty: to je taky pravda )

Reaguji na Patty:

Souhlasím

je to tak, že ľudia závidia ...
závidí sa všetko od maličkostí až po h....! ak maš financie nemáš priateľov, ak financie nemáš ..tiež nemáš priateľov
je veľa citátov, ktoré popisujú priateľstvo : ....skutočný priateľ ostáva aj vtedy, keď všetci odišli.. nič nebolí viac, ako zrada priateľa...atď

v dnešnej dobe mať ozajstného kamaráta, kamarátku je luxus ktorý si nekúpiš tým čo máš ale čo je v tebe

Reaguji na pitbulinka: No, tak já nemám kamarádky vůbec žádné. Nejvíc mě poslední dobou dojímá, kterak kde kdo posílá kamarádky do háje a nakonec se diví, že nemá nikoho. Totéž jsem vlastně udělala já. Prostě tak dlouho jsem vybírala, až jsem přebrala. Pořád jsem hledala skutečné přátele, až to dopadlo tak, že nemám s kým jít ani na kafe. Jsem na mateřské už přes dva roky a ani jednou jsem nikde s nikým nebyla. Manžela to nebaví, takže jediné co celé dny dělám je, že utírám pokakaný zadek, pořád něco umejvám, vařím a tak to vypadá dne co den. A není úniku. Nejsem automobilní, takže se z té naší vesnice ani dostat nemůžu. Když se jdeme s malou projít, tak nepotkám na vši ani živáčka. Věčně jsou všichni zalezlí doma a jediná ženská, kterou občas potkám, tak má zájem jenom o to, aby se kamarádila děcka. Když s ní chci zapříst nějaký rozhovor, tak se pokaždé urazí, sjede mě pohledem a jdou domů. No a zbytek už má svoje kamarádky.

Ono se to jeví tak snadné pro tolik lidí. Ale hledat si přátele v dospělosti není vůbec nic lehkého. Partnera je určitě jednodušší. Sice to není žádná sranda, ale je to jednodušší než kamarádky. A přitom bych nebyla zas až tak náročná. Stačilo by mi trochu legrace. To je celé.

Ale ty v tom máš ještě závist. Tak to máš ještě těžší. Mě je občas taky hodně smutno. A občas mě to dost bolí. Ale jako bych ani neměla nárok. Tak doufám. Doufej taky.

Člověk tak nebo tak musí se smířít ze samotou, sám se narodil a sám umře. A kamarádi přicházejí a odcházejí. Nemyslím si, že člověk musí být zoufalý, když nikoho nemá. Já jsem měla smůlu na kamarádky který jenom mě využívaly...ale od jednoho dne jsem si řekla a konec......už se nenechám....tak nemám nikoho a nejsem zoufalá a konečně mám od všech pokoj...nikdo mi nebrečí...nikdo mě neotravuje smskama, že je v depkách...a nikdo mě citově nevydirá....mám přítele, práci, a tak nebo tak nestihám. Takže já bych to až tak černě neviděla, že člověk musí hold mít hofa kamarádu, a stejně každý člověk časem toho druhého zklame. Nic nevydrží navěky. Proto bych tady zakladatelce doporučila najít si nějaký koníček, který by jí naplňoval . Pač nejhorší je a věřte tomu, když člověk najde si kamaráda, a myslí, našel jsem si super kamaráda kamarádku a časem Vám ten člověk ubliží, a pořádně Vás to zabolí. Takže neni radějí nemít žádné kamarády. Tak nebo tak všichni lidi mají v sobě i ty negativní vlastnosti. Život mě naučil lidem nevěřit. Bohužel je to tak. mějte se.

Reaguji na pitbulinka:

Zkus dohledat spolužačky ze střední nebo i základní školy. Mezi těmi bys možná našla kámošku, znaly jste se dlouho, možná byste si teď sedly.

Reaguji na pitbulinka:
hele a jsi si jistá ,že jde o závist jako doslova?Já třeba taky závidím...jedné kamarádce super barák...druhé nová prsa....třetí,že mají tolik peněz ,že z fleku může mít co chce a takhle bych mohla pokračovat dál a dál.Ale je to taková závist jako,že ji vyslovím nahlas upřímně.Nejsi třeba přecitlivělá a spíš v každém vidíš jen to špatné a třeba některá z nich to nemyslí ve zlém.Jako upřímně kdo by se nechtěl mít tak jak píšeš ,že se máš .....asi ,,každý,, a kdo řekne,že ne tak lže ..........no a ten koloběh ,,závisti,, pokračuje.Mě zas závidí jiná kamarádka,že mi manžel koupil auto....druhá,že jsem štíhlá a nikdo by neřekl,že jsem po dvou dětech,třetí mého svalnatého manžela atd.atd.

Tak jsem se rozhodla také přispět, ikdyž už měsíc nikdo nepřispíval. Měla jsem kamarádku od střední školy. Trávily jsme spolu spoustu času, respektive spolu byly neustále a rozuměly si. Známe se pomalu 10 let a nikdy jsem na ni nedala dopustit. Za celou tu dobu jsem věděla, že ni mohu 100% spolehnout, ale časem se názory měnily a některé věci mi připadaly trapné. Jednou větší krizi jsme překonaly tím, že jsme se delší dobu nevídaly a potom jsme si opět samy napsaly že nás vše moc mrzí a vše bylo ok. Cca před půl rokem jsme se nějak začaly hádat, já cítila, že to není co to bývalo, ona byla také odměřená, dávala rači přednost ostatním atd. Snažila jsem se dělat že nic, vše urovnávat. Před několika měsíci však vše skončilo úplně. Začaly se objevovat narážky, že mám zas nové to a to, že si žiji asi dost dobře. Na vše, o čem jsem si chtěla promluvit jsem slyšela, prosímtě, dyť máš všechno. Nevede se mi špatně, mám školu, vše bez problémů, nestrádám, mám partnera. Ona si však dle mého názoru může za věci sama, nechce hledat práci, an školu kašle a nemůže najít přítele. Já jsem taky období ve vztahu neměla růžové, a když jsem se svěřovala, slyšela jsem jen nech ho být, je to blbec, stejně si furt stežuješ. Přitom jsem denodenně slyšela stěžování od ní, ale nevadilo mi to. Brala jsem to jako problém o kterým si ráda promluvím. No nakonec to dovršilo tak, že začala být tak neskutečně hnusná, až sprostá, že jsem to nevydržela, prostě jsme kontakt ukončily. Je to divné, když je člověk zvyklý pořád si psát. Cítim se docela sama a postupem času zjišťuju, že snad není nikdo, komu byhc mohla důvěřovat. Byla jsme zvyklá říkat své problémy a co mě trápí, ale asi to není dobré. Pořád v sobě cítím zášť vůči ní, skoro až nenávist po tom všem, že se dokázala chovat takhle a takhle hrubě urazit... kor když člověk ví, že se kolikrát držel aby nevpálil do očí, že si za věci může sama, ale snažila jsem se podpořit.

Mám rodiče podnikatele a s nikým se pořádně nekamarádí hlavně máma ne. Všechny kamarádky jí záviděly. Já to mám stejné čím víc jsi úspěšná a čím víc máš peněz je to složitější. Takže mám jen jednu pořádnou kamarádku a vlastně jsem spokojená. Držim palce ať se ti to taky podaří. Já se vždycky bavila s lidma podle toho jací jsou a nakonec jsem byla špatná já. Nechci aby to znělo nějak povrchně, ale moje kamarádka je taky při penězích a není si co závidět. Když jsem byla dítě děcka mi ve škole ničili boty, vyhazovali mi tašku z okna, nebo do tašky mi něco házely a každý měsíc jsem kupovala nové brýle, protože mi je někdo rozdupal... ale proč ne ona je z rodiny kde jsou peníze koupí si nové Teď to bylo skoro to samé. Měla jsem kamarádky šly jsme někam sednout a hned očekávaly, že jim budu kupovat pití apod. Přišla jsem si trapně, že platím vysokou bankovkou, tak jsem si to chodila před srazem rozměňovat, ale pak mi došlo, že to asi nejde nijak zachránit...

Ahoj, ženský jsou závistivý mrchy, no...Je to tak. Pár kamarádek, spíš bych měla napsat "kamarádek", mi taky začalo říkat na cokoliv, co jsme s manželem dělali, proč tak utrácím, proč to nedám radši na charitu, že jsem povrchní...a tyhle kecy. Přitom se vsadím, že jsem na charitu dala víc, než tyhle pipky dohromady. Taky jsem někdy neměla zrovna moc peněz a dodnes si pamatuju, že jsem měla v peněžence poslední pajdu a dala ji na sbírku...To fakt nemusím poslouchat od nějaký obtloustlý chudinky, která se nechala třikrát vyhodit z VOŠ, takový kecy

Všechny mé dlouholeté kamarádky, když si tak o tom přemýšlím, jsou docela úspěšné, resp normálně studují, pracují, žijí....a s těma mi to klape.

zrovna teď akutálně mě otravuje jedna slečna, kterou jsem neviděla rok a předtím asi dvakrát někde na akci. Závidí mi úspěch a snaží se mi to pokazit. Včera vydírala vším možným i zastřelením jestli to půjde dál jdu na poldy. Lidi jsou magoři..Hlavně peníze nejsou všechno že jo ..nechápu lidi, kteří se neumí starat o sebe a než aby se snažili něco se sebou udělat rozhodnou se škodit druhým. No ale to je pořád dokola. I když někomu pomůžeš finančně nebo mu dohodíš job stejně ti se** na hlavu a neni to jen ve financích, ale i ve vzhledu atd atd

Reaguji na EleanorWoods: Tak je jasný, že takovýhle typy lidí pošle člověk někam, ale nevím, jestli dokáže být úplně bez přátel. Ikdyž osobně bych byla raději, kdyby mi to tak vyhovovalo. Akorát se trápím, že se z každýho vyhrabe blbec ...

Holky, tak já nevím a nevyzařujete něco? Nebo jsem možná měla v životě štěstí na kamarádky a žádná nic nezáviděla, spíš v dobrém.