Porodit dítě za každou cenu, ikdyž vím, že bude postižené?

Neporodila. Obdivuju lidi, kteří se psychicky stále drží i když vidí, v jakém stavu jejich dítě je. Všechna čest.

jo to jsem taky slyšela

o tom by ti rodiče hlavě asi neměli vůbec přemýšlet

přesně tak. Většina dětí s downovým syndromem se stejně narodí stejně matkám jako překvapení, kterým vyšel krevní test normálně, tam bych tu "nešťastnost" chápala. Ty které o tom věděly před porodem a rozhodly se si takové dítě nechat, jsou s tímto údělem jistě vnitřně smířené a nevím, proč by nemohly být šťastné.

jo to s tím postižením v průběhu života mi přijde teda o dost drsnější...když se vám má narodit postižené dítě, tak se na to můžete alespoň nějak psychicky připravit, pokud se rozhodnete si ho nechat a ono taky nic jiného nezná...ale v průběhu života, když se stane třeba mentálně nebo těžce fyzicky postižený někdo, koho znáte jako normálního, to musí být šílený...ale to je na jiné téma..)

No spíš to bylo jen inspirováno skutečnou událostí, co jsem se tak dočetla, tak k pravdě to mělo celkem daleko. Ale děsivé to bylo, to jo.

Pokud bych před porodem věděla, že to dítě bude postižené, tak bych si je nikdy! nenechala. Je to utrpení pro celou rodinu, blízké. Cíleně na svět přivést postižené dítě je sobectví. A takové matky jsou podle mě šílené, rozhodně ne hrdinky. Pokud by se postažení projevilo až po porodu nebo při porodu, musím říct, že nevím, jak bych se zachovala. Nedávno jsme tohle s partnerem řešili. Pokud by to bylo lehké postižení, tak bychom si je nechali, pokud by bylo těžké (hlavně mentální), tak bychom ho dali do ústavu a brali si ho občasně domů (rozhodně bychom se ho ale "zbavit" nechtěli). Pro rodiče a hlavně pro dítě je odborná péče určitě lepší varianta. Známí mají dospělého syna s downovým syndromem, přes týden je v ústavu (říkají tomu škola) a na víkendy si jej berou domů. Všem to takto max. vyhovuje a hlavně syn se v odborném zařízení naučil daleko víc, než by mu mohli dát doma.

Znát předem, že ditko nebude v pořádku, život bych mu nikdy nedala. Bude to znít sobecky, ale já bych se utrápila. Každy den bych si pokládala otázku, proč já. A ta představa, co by se dělo, kdybych to nezvládala........a do současné společnosti, plné zloby, nejistoty, velkých sociálních rozdilů..... nedovolila bych, aby se narodilo.

Reaguji na Cherish: no já četla rozhovor s tou holkou co se jí to stalo a přesně tam popisovala jak je tam tejrali apod, ale je jasný, že ve filmu je to přitažený za vlasy. To vždycky aby to bylo zajímavější.

jj a je to pravda

Podle mě proto, že nikdy nepůjdou do práce, nikdy nepůjdou mezi lidi, protože takový dítě jim nikdo nepohlídá a v neposlední řadě proto, že když se matce něco stane, tak s děckem je amen

Reaguji na Ivčáááá: sobectví pro koho? podle mě je to teda opakem sobectví, když matka svůj život v podstatě obětuje za dítě...no nic

Downův syndrom se dá poznat z obyčejného ultrazvuku. A z rozboru plodové vody je to na 99,99%. Stoprocentní je to, že jednou odejdeme z tohoto světa.

[cituji= nevím, proč by nemohly být šťastné.[/cituji]
Dítě je na tobě stoprocentně závislé - nemůžeš žít život jako předtím - musíš být neustále k dispozici, ve dne v noci. Nejspíš od tebe odejde i chlap a peníze? Stát ti dá pár fufníků a nazdar..

Reaguji na sarra: no jenže to je právě to...dokud se neudělá rozbor plodové vody, tak to není vůbec jisté...a s tím vyšetřením plodové vody jsem zase slyšela, že jsou velká rizika právě poranění plodu, toho bych se bála..

Reaguji na xTery:
Je to sobecké vůči dítěti i okolí (ono prožije život jako mrzák a rodině se otočí život o 180°a mají z něho...) Jen ta matka to asi považuje za hrdinský čin.