Porodit dítě za každou cenu, ikdyž vím, že bude postižené?

Každé dítě má právo na život ALE osobně bych asi na to neměla, porodit postižené dítě v době, kdy bych mohla ještě rozhodnout o tom, si ho nechat vzít. Obdivuji všechny ženy, které se rozhodly si postižené miminko nechat. V případě, že by se něco stalo až po narození nebo v průběhu života, rozhodně bych dítě do ústavu nedala. Je to hrozný, nejen finančně nákladná léčba kterou z jednoho platu, pokud je maminka 24/7 u dítěte není možné zvládat, nulová podpora od státu, ale i psychické vypětí rodiče, smířit se s prognózou, že se stav dítěte nezlepší to je taková životní zkouška, že si to ani neumím představit....

je asi dost veliký rozdíl, pokud postižené dítě vnímá a komunikuje s vámi, i když na primitivní úrovni, nebo když je z něj jen ležící človíček bez známek emocí....

Jako takhle jo, ale spíš to beru tak, že když je možnost trápení ukončit a chlap se rozhodne si dítě nenechat a ženská nechat za každou cenu.

hrůza. Ovšem oni takový opravdu jsou a nic s tím neuděláš....

ano, to bezesporu.

Postižené dítě bych určitě nechtěla, šla bych na potrat, tento názor mám víceménně celoživotně a ani nyní když těhotná jsem tento názor neměním. Je to zkažený život, jak pro rodinu tak pro to dítě. Ale je to každopádně rozhodnutí každého člověka, pokud do toho někdo chce jít, tak at do toho jde, je to jeho volba, spíš mě pak mírně "rozčilují" mamči, které do toho dobrovolně šly a nyní si stěžují na všechny strany, jak je to těžké, vyčerpávající, finančně šílené a pořád dokola si stěžují a stěžují. Možná to ode mě zní krutě, ale šli do toho dobrovolně, takže hold musí počítat s tím, že to nebude procházka růžovým sadem, vybraly si to sami

Většina těch rodičů jsou matky samoživitelky,protože otec to vzdá.Žijí na hranici bídy,jejich život je starání se o potřeby postiženého dítěte a neustálá snaha o zkvalitnění jeho života.Snaha naprosto k ničemu a zbytečná,ale ty matky potřebují nějaký záchytný bod jinak by se zbláznily.V tom žádné obohacení nevidím.
Snad jen někdo hluboce věřící může říct,že to chtěl Bůh a proto,že jsou nejlepší,tak jim svěřil do péče poškozeného anděla.Bez víry v Boha ty rodiny šťastné nejsou.

Taky si myslím že jenom hluboce věřící se s těžkým postižením svého dítěte tak nějak smíří, protože spoustu věcí berou jinak. Rodina bez víry tím trpí celý život (mluvím o těžkým postižení). Tiakia to vystihla přesně. Přeju všem, aby tohle nikdy řešit nemusely.

Jo to mě taky. Pak ještě nadávaj na chlapa, že je opustil i když jí řekl, že by si to měla dát pryč. Já bejt jim tak asi taky časem vemu roha když už do toho nechtěl jít předtim tak těžko potom až s tim bude tolik práce. Tohle je pak hlavně na její zodpovědnost když se rozhodne postižený dítě nechat když otec nechce.

Postižené dítě bych si nenechala. Zvažuji že pujdu studovat specialní pedagogiku, mám ten předmět i teď a když nám pouštěli video z jedné takové školy určené pro postižene tak to příjemné nebylo. Byl tam chlapeček který měl downa a k tomu ani nemluvil ani neviděl, prostě nic. Tohle není život, navíc rodiče tím ztratí šanci na normalní život jelikož jsou nadosmrti upoutaní k tomu aby se o to dítě starali. Ale když to někdo chce, tak je to jeho věc, já osobně bych to tomu málemu nemohla udělat. Ani sobě ne.

Jo v tomhle jsou věřící docela sobci. Hlavně nejít proti bohu to, že jejich díte nebude mít třeba žádnej život je nezajímá.

když ono je to těžké, nevím jak se dozvěděla o postižení, nevím ve kterém týdnu a co jí k tomu lékaři řekli... ale znám ženy, které měli jasné hodnoty, které ukazovaly na to, že dítě bude postižené (na základě UTZ a screeningu), ale rozhodly se nechat si ho - a děti jsou naprosto zdravé.
Je to těžká volba, ale záleží to na každé z nás, nemáme právo soudit a moralizovat

ano, může...vždyť si vezmi případ přímo tady z Omlazení, kdy bylo slečně řečeno, že plod nemá ozvy a musí jít do nemocnice na přerušení... a jen se "spletl" ve výpočtu... co se týče screeningu na vrozené vady, konkrétně triple test bývá spolehlivý jen na 60-70%

Já postižené dítě nechci a vědět o tom předem, tak jdu 100% na potrat... ovšem záleží jakej druh postižení by to byl.. ale pokud by to bylo něco vážnějšího, tak fakt ne.. na co kazit život dítěti a ještě sobě neustálým staráním, operacemi...

Já viděla dokument, kde ženám bylo oznámeno, že jejich dítě bude postižené a měly by jít na potrat. Ony nešly a dítě se jim narodilo zdravé..

Nedokážu si představit, že přivedu na svět dítě, který se o sebe do smrti nebude schopné starat... Co se stane, až já jako matka nebudu?
Jakmile bych věděla, že díte bude postižené, radši si počkám na další, než abych trápila dítě, sebe, rodinu a společnost "zatěžovala". Každý asi má nárok na život, ale jsem zastáncem názoru, že takový matky (které o tom ví) jsou sobecké. Snad aby si samy dokázaly, že to zvládnou... nebo nevím... :-/