Partnerova úcta k vám

Jeho nejspíš ano, máš pravdu, dám příklad.
Já: "musíš na ní takhle přede mnou zírat, není ti to trapné?"
on: "já na nikoho nezírám, na koho bych měl? Na tu brunetu v té tygrované bundičce?"
já: "kdybys nevěděl, o čem mluvím, tak mi nebudeš přece takhle oponovat"
on: "a to se nemůžu ani podívat?"
já: "vždyť si říkal, že na nikoho nezíráš"
Poté následuje hádka, jak jinak. Dělá ze mě blbce a ještě to chce otočit proti mě...

Myslím, že čím déle spolu dva lidi jsou, tím menší úctu k sobě mají. Mě přítel cca po tříletém vztahu řekl, abych se nepo*rala...pěkně jsem se naštvala a řekla mu, že ať se budeme hádat jakkoliv, tak tohle si ke mně prostě dovolovat NEBUDE a ať si uvědomí s kým mluví...I když jsem hádku vyvolala já, nakonec se mi omluvil někdy holt člověk trošku přestřelí...

To snad ne, my jsme spolu skoro 6 let, to se to bude ještě stupňovat?
Ale teď vážně, když mu řeknu, ať si uvědomí, s kým mluví, tak je vytočenej ještě víc...

Tak u nás nadávka nepadla za celou dobu (skoro 4 roky) ani jedna jediná, a jsem fakt šťastná. Partner na nějaké nadávání fakt není No ale stalo se mi, že mi třeba řekl něco, co se mi fakt nelíbilo (ale ne nadávku) a strašně mě to od něj mrzelo, tak jsem mu taky jasně dala najevo, že jsem jeho partnerka a tudíž si tohle dovolovat nemůže, že nejsem jeho dítě a on rozhodně není nade mnou. A pomáhá to, partner mě opravdu respektuje (zatím, ťuk ťuk )

To je rozhodně výhoda pro Tebe!

To je jednoduché, nejsi v tom vztahu šťastná, respektovaná, díky jemu chování Ti chybí sebevědomí, není o čem dlouze přemýšlet.

Tak přesně tohle jsem mu včera řekla, nejdřív se zasmál, pak dětinským tónen zopakoval tu samou větu (asi abych pochopila, že mě poslouchat vážně nemusí) a řekl mi, že jsem mu už několikrát řekal i horší věci.
Ano, uznávám, ale tohle bych si prostě nedovolila. Parkrát jsem mu řekla, že se chová jak i.di.ot a jenou jsem mu řekla, že je ubožák, rozdýchává to doteď

Další ukázka toho, jak si tě "váží" a jak tě má na háku. S takovým člověkem chceš žít? Vždyť tě vůbec nebere vážně a navíc se chová, jak malé děcko. Připadne mi, že mu jde jen o to, aby měl kde bydlet...o tebe určitě ne. Pošli ho konečně k šípku a vykopni ze SVÉHO bytu.
Já mám obvykle svatou trpělivost, neřeším nic urychleně a radikálně, ale co je moc, to je moc. On si nic jného nezaslouží, a vůbec ne nějaké promluvy o vašem vztahu. Zkusila jsi to a vidíš, jak reaguje, tedy jak váš vztah bere.
A ubožák, to tedy je!

Reaguji na Samanthička:

úplně si dokážu představit ten tón, jakým ti to řekl....takový to vysmívání úplně nesnášim, dělala jsem to dřív, když jsem někoho chtěla vytočit a teď to naopak vytáčí mě. To už bych mu asi jednu vpálila...

On už dokonce otočil v tom smyslu, že je to hrozné a že se se mnou vůbec nedá vydržet, že už na to nemá sílu ani nervy a že si už začne shánět nějaké bydlení. Ve finále je ten největší chudáček on, protože já jsem taková zlá mrcha, co má pořád nějaký problém, on už to přece nemůže vydržet a bude se muset ve 30 letech poprvé odstěhovat do vlastního bytu, platit vlastní složenky, uklízet vlastní prádlo a prát vlastní špinavé prádlo...

Měla jsem namále Kolikrát tak prudí, že bych mu nejradši zapíchla nůž do zad, nebo mu dala minimálně pěstí

tak se nabízí otázka - proč tedy v takovém vztahu zůstávat? on se trápí, ty se trápíš...

nikdy nepochopím, jak si můžete nechat nakukat takovou blbost..."že vy jste ty zlé mrchy"... ať si blekotá ten druhý, co chce... já mám svůj názor, on taky a tím to končí... nemyslím si, že někomu vědomě ubližuju, tak to nebudu ani říkat...

Reaguji na Samanthička: přestaň si stěžovat a už s tím konečně něco udělěj!

To se dalo čekat. Tak ho v tom nech. Já už bych s ním nediskutovala, řekla bych mu, ať si tedy začne hledat to bydlení (aby se nervově nezničil přece). Ale jasně bych to časově vymezila, ne, že to jen tak hodíš do pléna a on tě opět nebude brát vážně. Během měsíce, dvou...(nevím), at si sbalí svých pět švestek a laskavě opustí tvůj byt. A to budeš ještě velkorysá.

Reaguji na Samanthička: Zažila jsem to co ty i v horší míře, kdy se za své chování ani neomluvil a přišlo mu to přirozené a úplně normální. Být tebou, tak ho opustím, protože buď teď a nebo za čas k tomu stejně dojde, protože toto by nevydržel nikdo.