Partnerova úcta k vám

Měla jsem to úplně stejně, jako Ty. V rozčílení řev, nadávky a pak se třeba omluvil. Časem už se pak ani neomlouval

Jednou mi řekl: aby ses nepo.rala...to řekl taky naposled, potom co jsem mu vynadala, že tohle si ke mně dovolovat nebude

Reaguji na Nicadezuria: Já bych mu dala jasně najevo, co si o tom myslím. Ono je to v povaze, někdo je hold kliďas a někdo se dokáže rozčílit lusknutím prstu a to potom lítají třísky. Stejně s tím asi nic moc nenaděláš, všechno, co říká je v afektu a nejspíš to takhle vůbec nemyslí, ale zkusit si o tom promluvit není naškodu Jinak bych se snažila regulovat hádky na minimum

Já mu to říkala kolikrát, že mi to prostě ubližuje, vždycky řekne že už to dělat nebude, ale pak se naštve a všechny city dou stranou.

To sice klidně může, ale absolutně to ničemu nepomůže, bohužel tohle chování se NIKDY nezmění a v lepším případě, to zůstane stejné, v horším ( běžnějším) případě, se po čase přestane i omlouvat - a je úúplně jedno, kvůli čemu hádky vzniknou

V životě mi nic podobného neřekl, žádnou nadávku apod. a líbit bych si to rozhodně nenechala, protože od přisprostlého cholerika je jen krůček k pár fackám.Psychický teror je mnohdy horší než ten fyzický.

Ani nemusí být.. Nemusí tě hned mlátit, psychický tlak je mnohdy horší.. Holky Reaguji na Nicadezuria: Reaguji na Lojzínka: nezlobte se na mne, ale s takovým chlapem bych nebyla ani minutu.. Pokud někomu ujedou nervy jednou, dvakrát, beru, jsem cholerik, takže to dokážu pochopit, ale permanentně si nechat během hádky nadávat, to je moc.. Vždyť si nemůžete vážit samy sebe, když s takovými chlapy zůstáváte.. Resp. jestli jsem to pochopila správně, tak Lojzínka už s tím dotyčným není?
Ať nejsem úplně OT, tak s přítelem jsme spolu skoro 7 let, sem tam nějaká ta hádka, ale nikdy bychom si navzájem nenadávali.. Můžeme po sobě křičet, kolikrát je pak mnohem čistší vzduch , co si budem povídat, ale nikdy bychom si nenadávali.. Ani si to neumím představit, že bych mu nadala do nevím čeho nebo on mi, a pak dělali jakože nic.. Nebo i kdyby se mi za to omluvil.. Promiňte, ale tohle mi nejde do hlavy..

Mám to podobně, občas řekneme co nás potom mrzí, ale nejsou to žádná sprostá slovo.... Spíš jsme nepříjemní a odsekáváme si... Děláme to oba, bohužel...

Reaguji na marketahr: Psala jsem, že s tím asi nic moc nenadělá, ale zkusit promluvit mu do duše může. Jak už jsem tu jednou zmínila, je to v povaze toho člověka, ale myslím si, že když mu to řekne, tak se jí alespoň nepřestane omlouvat...

Mně akorát jednou řek, že jsem blbá, stejně tak já jemu. Neumím si představit, jak bych se chovala v tvojí situaci, my se za 4 roky ani nepohádali, natož nějaký řev nebo nadávky, to bych zůstala stát jako opařená. Občas se trošku nervuje za volantem a jak jsem zvyklá na jeho absolutní klid a flegmatismus, tak pak jen zírám, když třeba jen za tím volantem pro sebe nadává Co děláš, ty debile. Je to úplné nic, ale jak jsem zvyklá že je opravdu úplně klidnej, tak jsem překvapená. Ale takhle v okolí pár případů znám, kdy si k sobě neberou servítky a častují se šílenými výrazy v hádce a pak cukrují jak hrdličky. Každý to máme nastavené jinak, ale já bych to takhle mít nemohla a normální mi to nepřijde.

Přesně.

To by si mohl zkusit mluvit se mnou takhle. A je mi jedno, jestli by to bylo v afektu nebo čem. Prostě takhle se s holkou nemluví a rozhodně bych si to nenechala líbit.

A používá často nadávky i normálně? Nejen při hádce nebo jako útok na Tebe, ale mám na mysli jestli mluví sprostě. Každý člověk to asi vnímá jinak.

My si třeba s přítelem nenadáváme, když se hádáme. Ale věta, kterou zmiňuje Sasanka - "Aby ses z toho nepo...l/la" určitě někdy padla. Jsme asi ve vyjadřování oba trochu od podlahy, takže tohle by se mě nějak zvlášť nedotklo. Hlavně když to říkám i já. Kdyby mi ale třeba řekl, že jsem *****. To by mi asi vadilo mnohem víc. A o sprostých urážkách ani nemluvím.

Pozn. místo hvězdiček. Má být domácí zvíře, které dává mlíko. Nechápu, že to vytečkovali