Důvěra k partnerovi

Proč s ním ještě jsi? Nevidím na tom vztahu nic pozitivního.

Vypadá to spíš, jako by tě měl pěkně chlapec omotanou kolem prstu, on podvádí, lže a nakonec se tady obviňuješ ty

Podle mě by měl být natolik zodpovědný, aby i v této věci své slovo dodržel. Když ho nedokáže dodržet, co pak bude dělat v nějaké, pro vás životně důležité záležitosti? Budeš se moci na něj pak spolehnout?
Spíš si myslím, že podle toho co píšeš, tak poslední šance nebyla poslední a to si on moc dobře uvědomuje. Ultimátum které dostal, sis dala v podstatě i ty, protože když ho porušíš, tak si tě už vážit nebude, když ho neporušíš, tak se rozejdete!
Asi tak, hodně štěstí!

proč jsem s ním byla celý ty 3 roky nevím, asi proto, že jsem byla bezhlavě zamilovaná a to asi fakt hodně, myslím, že víc jsem nikdy nebyla, ale ten poslední rok, je to opravdu bezproblému, je hodnej pozornej, řekl mi, že si vše uvědomil a taky se tak podle toho choval a chová, že prostě jen nevěděl co chce, že si to srovnal, chce mimčo, zařídili jsme si bydlení, dělá vše proto, ale tohle se mi nelíbí, myslím, že kouká na sebe, že on chce jít za kamarádama, ale už nekouká na to, jak je mě, po tom všem co mi udělal!

Tohle byl přesně můj exmanžel. Ale pro mě, pokud někdo jednou ztratí důvěru, je to v háji.

Už ho slyším, jak se srovnal, že už je vybouřenej.. no a skutek utek, nebyl schopnej jednat zodpovědně. Nestraším, jen konstatuji.
Buď musíš zapomenout na to co bylo, nebo to vzdej, bude tě to pronásledovat navždy. A pokud on nedodrží dohodu a opije se, tak.. asi jsem dneska moc velký pesimista, ale přímo vidím sebe a ž bych do toho nešla..

když ono všechno poslední rok v pořádku, rozumíme si, máme společné zájmy.........prostě je vše v pořádku, dokud nejde někam pít, to je náš jedinej problém, a taky proto z toho mám takovou hrůzu..........ani nevím pořádně jak mu to mám vysvětlit, on se buď naštve a řekne, že chce prostě jít s kamarádama (na druhou stranu ho chápu) já taky chci jít za kamarádkama když tam přijedu, ale je pravda, že jsme tam vždycky na tak krátkou dobu, že já jdu ven jen když jde on, když nikam nejde-nejdu taky, vím že to je špatně..........nevím jak z toho ven. Jak říkám, jinak je vše v pořádku, snaží se, vím, že mě má rád, jen ten začátek byl šílenej, teď máme spolu bydlení, plánujeme rodinu.........je to všechno složitý a já najednou nevím kudy kam!

A to budeš celou dobu ve strachu, že se opije a něco se stane? Stojí ti to za ty nervy?
Nebo ať se on naučí pít, tedy spíš pít s mírou, aby jsi neměla strach.

to právě poslední rok dělá, nebo aspoň doufám, ale myslím, že bych se to dozvěděla, jako jsem se to dozvěděla vždycky...........nevadí mi, když jde pít kamkoliv jinam, ale ne tam v té naši vesničce, a tam odté doby nebyl, co to slíbil, až teď mi řekl, že tam chci, proto ten strach, a pochybnosti! asi to budu muset přečkat a čekat jak se to vyvine, třeba ukáže, že už je to jiné, ale myslím na to 24 hodin denně!

a když to nebude jiné? Já ti holka nevím, tenhle vztah má pro mě nahlodanou sebedůvěru.

Já netvrdím, že se nezměnil, ale to by jsi o tom asi nepsala. A nenech se ukonejšit tím, že bydlíte a chcete mimino, to není záruka.

Chápu,že si do něj zprvu byla bezhlavě zamilovaná,ale růžové brýle si už dávno sundala,tak na co čekáš?Stojí Ti ten člověk za to neustálé trápení?Máš se ráda a vážíš si sama sebe?Pokud ano,seber odvahu a ukonči to.Nevím,ale být s někým na koho se nemůžeš spolehnout,kdo Ti tak ubližuje mi přijde špatný.
Mám pocit,že je to sobec,který má rád především sám sebe,jak jinak a na Tobě už mu asi tolik nezáleží.
Já bych to ukončila už dávno,podle mě nemá žádný smysl v tomto vztahu přetrvávat.Nehledej výmluvu,proč s ním zůstávat,nejhorší je,když pak lžeme sam sobě,jen proto,že máme z něčeho strach..Držím palce a přeji Ti kupu štěstí!

holky já si to nedokážu představit, být bez něho. Opravdu si myslíte, že je to bez šance, když už seká dobrotu? snaží se? je nám spolu jinak strašně fajn, jsme na sebe zvyklý, je všechno v pořádku, tohle je opravdu jedinej problém, my jsme se kvůli ničemu nikdy nepohádali, rozumí si s mýma rodičema, snažíme se o mimčo, společný zájmy, myslím, že tohle taky není málo a taky vím, že bez něj budu taky nešťastná.........já asi potřebuju radu, jak se dostat z toho pocitu "co kde dělá" já věřím tomu, že už se chová slušně, vždycky jsem se to dozvěděla. A já jsem na něm vypozorovala změnu obrovskou, dělá proto dost, abych mu začala věřit, ale tohle se mi prostě nelíbí. Rozcházet se s ním nechci, nerozešla jsem se s ním ani po tom všem, co mi udělal, tak je mi líto to zahodit teď, když vidím, že se snaží.........nebo máte opravdu jiný názor?

I bez něho to jde, věř mi, já byla taky šíleně zamilovaná. Já vím, že jsme negativní, ale kdo si tím prošel, pochopil.

Pokud to sama ze sebe nevygumuješ, to podezření, tak to bude pořád stejný, s každým odchodem, s každou hospodou. A ty budeš sedět doma a kousat si ruce strachem, aby se on náhodou někde nezapomněl.
Zato mě život nestál.

Buď mu věříš a nebo nevěříš,nic jiného nelze.

Promiň,ale Tvůj první příspěvek na mě dělal jiný dojem,než dojem momentálně idilického páru.

Chceš s ním zůstat a omlouváš ,vše co Ti provedl.Je těžký radit.Pokud si momentálně tak šťastná,tak pročpak to tak řešíš?

A věř,že rochod je bolestný vždy,ale čas to dá do pořádku

rozchod - tak to je přesně to, čeho jsem se bála, že uslyším, měla jsem to udělat před tím rokem, nebo spíš už dřív, teď vím, že to prostě nejde. KDybych to udělala před rokem, tak vím, proč, ale teď když je vše v pořádku? asi bych si pořád říkala, co kdyby už bylo vše dobrý...........máte pravdu že sebevědomí po tomhle nic moc není, ale cítím že je to lepší, že mu začínám věřit a u něj vidím změnu a to je to, proč to nechci vzdát, jen chci poradit, jak zapomenout a začít zase věřit.

řeším to, protože mu na 100% nevěřím, ale chtěla bych, protože se změnil a já vidím snahu, proto bych strašně chtěla, chtěla bych to vymazat..........jasně, že když to znovu pohnojí, tak nebudu koukat na to, jestli chci rozchod nebo ne, a rozvnou se s ním rozejdu, ale takhle? když už jsem mu odpustila a změna přišla? chci tomu prostě dát ještě šanci, protože i přesto, je mi s ním teď hezky. Jen jak vrátit zpátky důvěru, Jak si prostě do té hlavy natlouct, že už je to zlý pryč.