Samota a nedůvěra

Taky jsem se takhle přestěhovala, nemám tady skoro žádné vlastní přátele. Ale zase přítel mě hodně bere s sebou k sobě do práce, seznámil mě se svýma známýma. To by nešlo, že by ses seznámila s jeho přáteli? A v tom městě není opravdu vůbec co dělat? Nějaký kroužek, cvičení nebo tak něco?

Reaguji na Ellenuschka:

Ano,to znam jeho kamarády, ale ne tak, že bych s němi třeba trávila čas, který je v práci (tam bohužel nejde, že bych byla). A je fakt, že se tu ted otevřelo fitko, tak se tam chystám. Ono ještě je horší to, že bydlíme v jednopokojáči, takže když je po noční, tak sedím jak pěna, což mi taky nepřidá.Ted se budeme stěhovat do většího prozatím a domluvili jsme se, že jakmile se finančně srovnáme, tak se přestěhujeme. Ale pak to na mě vždy padne a zase jsem na prášky. Tak snad to bude lepší...ale jdem mi i o tu nedůvěru no. Jsem z toho zoufalá. Neměla jsem důvod a ted, z ničeho nic mě to popadlo a jsem tím uplně posedlá. A štve mě, že tím samozřejmě dochází i k hadkam. Myslíte, že by mě mohl podvádět, když mi říka, jak se mnou přestěhuje když budu chtít klidně hned a nikdy by mě neopustil atd? (právě na druhou stranu vím, že se nejde přestěhovat hned, skrz jeho práci...tak mi přijde rozumnější vyřešit různé pracovní a finanční záležitosti)

Reaguji na Nicci:
Já si pamatuju tvoje minulé téma, kdy tě nechtěl představit rodičům...To už se vyřešilo?A už i tam jsi narážela na nedůvěru...Já se tě zeptám takhle - za ty dva roky, co ho tedy z něčeho podezříváš a máš z něčeho špatný pocit (nikde ale nepíšeš o ničem konkrétně) - dal ti důvod pochybovat? Chodí večer někam bez tebe? píše si s někým pořád na mobilu nebo FB? Podvedl tě za tu dobu někdy?

jestli máš nějakou intuici a ten pocit trvá už 2 roky, tak bud jsi paranoidní nebo tam něco je - já osobně na intuici dám, většinou nezklame...
Tak se rozhodni a bud mu věř, nebo na něj vybal co ti vadí a řešte to...Pokud máš takovýho typa, co při diskuzích s partnerem sedí a čumí, tak radím utéct, protože s takovým nevyřešíš nikdy nic - osobní zkušenost...po 3 letech jsem práskla do bot, protože takový typ mouchy snězte si mně prostě není chlap prp život...

Mmch, s těmi rodiči se už stýkáte? Mají tě rádi?

Né, to tě nepodvádí, myslim, že naopak má snahu to řešit, akorát jak jseš furt sama doma, tak tě napadaj blbosti
a co ty máš za práci, to makáš v tom městě taky? Tam žádný známý nebo kamarády nemáš? Zkus to fitko a uvidíš. Nebo si pořiďte pejsánka malýho a budeš mít o koho se starat, s kym chodit ven a ještě je to dobrý prostředek k seznámení

Myslím si že ta nedůvěra je důsledek toho že se nudíš a nemáš co dělat. Kdyby jsi měla program tak nebudeš mít čas přemýšlet nad takovýma blbostma. Ještě si tím zničíš vztah.

Měla by ses nějak zabavit. Najít si něco k čemu přítele nepotřebuješ. Já třeba chodím do fitka a žádná moje kamarádka tam se mnou nechodí... chodím tam sama a není to tak hrozné. (je to toriž docela dost drahé fitko, které bych si asi nemohla normálně dovolit, ale člevnství známý vyhrál tak mi to dal) a moje kamošky na to ty peníze nemají.
Myslím si že by sis tam mohla najít nějakou kamarádku. Já tam chodím asi 2 měsíce a pravidelně se tam potkávám s těma samýma lidma chodím skoro každý den a když jsem týden nebyla kvůli nemoci tak se mě asi 4 lidi zeptali kde jsem byla .
Musíš se zabavit a nebudeš mít čas přemýšlet nad blbostma!! Hlavně se někam dostat mezi lidi, protože jinak nebudeš mít žádné známé! Tím že budeš sedět doma na zadku a na internetu tak si známý nenajdeš

Holka, chodíš s ním 4 roky, to přece musíš vědět ty! Jsou chlapi, kteří to myslí vážně a jsou i tací, kteří ti budou valit klíny do hlavy a přitom už budou rozjíždět paralelní vztah a jenom jsou srabi na ukončení toho prvního

S tímhle ti tu nikdo neporadí

Reaguji na Nicci:
Přemýšlíš takto proto, že jsi nespokojená a myslíš, že on je nejspíš taky(s tebou)
Zbytečně se nenervuj, najdi si nějakou zálibu a snaž se s přítelem domluvit na přestěhování. vždy, když tě něco popadne, si řekni, že se to změní k lepšímu, nebydlíte snad v jednom pokoji napořád- vždyť i přítel je pro. Tak nevěš hlavu a zbytečně nevyvolávej hádky.

Reaguji na Verča11:

Ano, rodiče jsou už vyřešení Oni mě podle všeho rádi mají, ale popravdě si myslím, že tím, že tam byla tak dlouhá časová prodleva, v tom seznámení, tak už tak nějak mám k nim apatický vztah. Ale stýkame se v pohodě atd.

No to je to nejhorší, on nikam takto nechodí (ne, že by nemohl, zkrátka není ten typ), s nikým si nepíše a nema FB. V podstatě se ke mně chová úžasně...ale možná jsem částečně paranoidní typ, nejen ve vztahu. Jsem strašný koumák a jak je něco "nenormální", tak už mám poplach. Intuici mám, ale z jiného soudku...v práci jsem zásadně přispěla k určitým změnám, všichni mi říkají, že zrovna já můžu byt v klidu, ale přesto se furt bojím, že mě vyhodí...a proto je těžké se řídit racionálně intuicí, protože má intuice je značně rozšířená

A ano, tím že budu sedět doma, se nic nevyřeší. Popravdě jsem si možná vybudovala přestavu, že jsem na příteli naprosto závislá a bez něj v JEHO městě nit nemůžu...

Děkuji za příspěvky. Tyhle objektivní názory mi pomáhají...já to racionálně vše vím, ale mám v sobě furt něco, co mi říká...co když?

Hm, to je možná ta podstata...protože bohužel nespokojená jsem Včera mi přítel řekl, že se mu zdá, že už s ním nejsem vůbec štastná. Ale spíš nejsem štastná sama se sebou.....protože vím, že s ním to nema co dělat.

Reaguji na Verča11:

Máš pravdu, ale znáte to, člověk už tak přemýšlí, až zamýšlí, že už neví, co je možné a nemožné

Podle všeho tě nepodvádí a ty potřebuješ se od něho trošku odpoutat. Pokud on není ten typ co nechce jít cvičit nebo něco dělat. Tak ty si klidně jdi a ukaž mu že nejsi na něm zase až tak závislá a že se dokážeš zabavit i bez něj. Každej potřebuje dělat něco sám.

Myslím si že by ti pomohla nějaká kamarádka. Žádnou asi blízko nemáš že?

Reaguji na Kokinecka:

Kamarádky tu mám dvě v blízkosti, tak se to dá, ale taky mají různé povinnosti, tak právě nemůžou moc často. No právě doufám, že mě nepodvádí...

Ono to začalo tím, že jsem s ním jednou volala a slyšela jsem ženský hlas a v té stejné chvíli se to přerušilo. Hned na to mi volal, a pry že nic, ale ja jsem přesvědčená, že jsem něco slyšela...volal mi, když šel zrovna do práce, tak asi by mi mohl zavolat o pět minut později, ale i tak mě to dost zarazilo a od té doby se ta má nedůvěra prohloubila. Ale bohužel žádné dukazy nemam. On ani nemívá telefon volně položeny, ma ho vždy někde v kapse. Což jsem mu řekla a nějak zvlášt se k tomu nevyjádřil. V telefonu jsem mu ani nikdy nic nenašla. No nevím, asi to zbytečně moc řeším a tak no...

Mně se stalo něco naprosto stejného. Taky jsem se přestěhovala k příteli na konci června loňského roku. Měla jsem hned práci,takže to bylo v pohodě, jenže v říjnu jsem o práci přišla a já najednou trávila každej den sama v bytě,ztaímco on chodil do školy a do práce. Sice máme psa,ale pořád jsem byla sama ve městě,kde nikoho neznám a nemám ani šnaci se seznámit. Přítel to na mě viděl,kolikrát jsem brečela,že to nedávámNejsem totiž zvyklá nic nedělat.Od malička jsem byla v zápřahu od rána do večera a najednou jsem měla tolik volnýho času,až mě to děsilo. Přesně,jak už tady psala Kokinecka, tak ta nedůvěra plyne z tý nudy. Opravdu z nudy člověk dělá věci a dívá se na věci jinak.Stejně jako ty, na ty jeho druhý boty do práce. Hledáš jakoukoli záminku ve všem,jenom aby jsi se něčim zaměstnala a něco řešila, prostě aby jsi se nenudila. Na mě tahle nedůvěra vlezla taky, pak jsem jednou ležela a přemýšlela co se to děje a myslela jsem si,že za to může on.Jenže jsem se podívala do sebe a bylo mi jasný,že já nejsem spokojená sama se sebou a trochu se lituju. "já chudinka jsem v cizim městě a nikoho tu neznam,chodim jen do práce,a co když si najde nějakou jinou..."bylo to krutý,ale zjistila jsem,že jsem nešťastná sama ze sebe,že jenom já si dělam nervy s něčim,co neexistuje. Takže jsem si naočkovala dobrou náladu a hned se všechno zlepšilo.Ty kamarádi přijdou, všechno se zlepší a příteli důvěřuj. Mě moje nedůvěra dohnala až k tomu,že jsem se mu jak největší hacker nabourala do FB(kdysi mi dal 2důvody,kvůli kterým moje důvěra oslábla,ale nevěra naštěstí ne,kde jsem prakticky nic nezjistila,ale protože neumim lhát,tak jsem se mu ještě práskla...on to vzal jako správnej chlap,vynadal mi(slušně) a řekl,že má rád jen mě,že on mi důvěřuje atd...přiznal se,že ho to napadlo se mi taky někam podívat,ale věří mi. No hůř mi nikdy nebylo...hlavně se uklidni,pokud ho budeš podezřívat,tak ho víceméně k nevěře doženeš,chlap chce mít doma veselou holku,která neni nešťastná. Myslim,že jsi na tom stejně jak já...takže nesvaluj nic na přítele a podívej se sama sobě do očí a uvidíš,že máš problém jenom sama se sebou...

Reaguji na bziiiza:

Ano,ano...maš naprostou pravdu a píšeš mi z duše. Taky jsem přítelovi vyčítala, že si žije svůj život dál, stýká se s rodinou, přáteli a já nic. Ale možná je to do určité míry žárlivost. Taky jsem se mu podívala kam šlo, což mu vždy taky teda řeknu, protože tam objevím něco uplně mimo, co mě zajímá

Musím se sebou něco dělat. Možná se i opravdu lituji a asi tím i do určité míry omlouvám svou pasivitu ve smyslu vstát a něco dělat.

Moc všem děkuji. Nastavily jste mi zrcadlo a jsem naštvana pro změnu sama na sebe...