Přestávám důvěřovat

Můj názor je takový, že tě nebere úplně vážně. Jinak si neumím představit, co ho vede k tomu, že tě nikdy nevzal domů. Pochopila bych rodinné důvody (např. matka hysterka, otec alkoholic, hodně koček cokoli), ale to by ti o nich aspoň mohl říct, abys pochopila, proč tě k sobě nebere. Podle mě mu vyhovuje, že se nemůžete vidět každý den, vidíte se, jen když mu to vyhovuje. Navíc pokud je schopen "za pět minut dvanáct" odvolat schůzku, na kterou je jasné, že se připravuješ a třeba jsi kvůli tomu i zrušila nebo přehodila jiné plány, tak to o kdovíjakém vážném braní vztahu moc nesvědčí. Ale vezmi prosím v úvahu, že uvažuju jen na základě tvého příspěvku, bez znalosti všech podrobností

No a já to vidím tak, že si žije ještě jeden paraelní vztah někde jinde a možná tam má i dítě a dělá z té druhé stejnou blbku jak z tebe. Všechno tomu nasvědčuje. Velmi rychle zjisti co, nebo kdo je zač, protože později by mohlo být opravdu pozdě. A mohlo by to taky víc bolet. Hrubý pytel vyžaduje hrubou záplatu. Určitě má v občance nějaké bydliště. Asi bych si na to bydliště vyšla do pěti minut po dalším sdělení, že teprve vylézá z pelechu. Jestli má u tebe naprostý komfort, jídlo, postel, sprchu, pohodlí, a přesto má své 13, 14, a další komnaty, je to darebáček a zaslouží lekci. Nedej se!

Nicci
Hele, je možné, že jsi moc podezíravá. Taky je možné, že z Tebe dělá už dva roky blbku. Takže buď na něj uhoď, nebo si ho proklepni jinak. Jsi ženská, určitě jsi důvtipná a napadne Tě, jak na to

AlmaSinger
Děkuji. Když to tak čtu, tak racionálně by to smysl dávalo, že mě nebere třeba tak vážně, jak se zdá. Ale vím, že když jsme spolu, tak je to super - jsme spolu řekla bych štastní. Ale to nemusí být taky vše, že jo...jak píšeš. Kdyby aspoň řekl důvod. Už bych snad aj pochopila: "Matka Tě nesnáší, otec alkoholik". Dala jsem mu dost prostoru, nápadně i nenápadně, aby to odůvodnil, ale prý neví. Asi bych měla být víc radikální. Několikrát třeba řekl, když tatka měl narozky, že prý pujdou na večeřu a jak mě taky pozvali a pak o tom už nepadne ani slovo. Možná mě opravdu tak trochu tahá za nos...
úplněnováleváteniska
Tak to nevím, bydlí zatím u rodičů. Je mu 24 let a nevím, jestli je ten typ. Ale už by mě asi nepřekvapilo nic Jsem i z toho pořád jakoby napjatá, že je možnost, že mi dá vale a já si nechci říkat: "Mohlo mi to být hned jasné".
LauraT
No právě bych neřekla, že podezírám neprávem. Opravdu jsou to takové výmluvy, že si člověk řekne : " Co to je za blbost". Není to nic úplně nemožného, ale je to trošku na hlavu. Když je to tak už po páte, tak už přece jen něco zavětříte. A právě se snažím být v jisté míře ve střehu, že je možné, jak píšeš, že ze mě dělá fakt blbku a já si hraju na "štastní až do smrti".

Samozřejmě píšu konkrétní problém. Jinak si myslím, že jsme oba silné povahy a v životě se dokážem vzájemně podpořit.

AlmaSinger
Jinak si to vystihla přesně. Já nachystaná, takový ten pocit "čerstvosti, natěšenosti". Však to znáte. A pak mi dojde: "Promin Zlato, musím tam a tam a bla bla bla". Na což jsem samozřejmě popuděná a nakonec já špatná, že on nemůže říct ne a cosi kdesi. Dokážu pochopit tu danou věc, ale ne, že je to co chvílu. Jsme domluvení na tři, já vyoblékaná a on řekne, že musí tam a tam, že se zpozdí a dojede po deváté večer. Tváří se sice jak hromádka neštěstí, jak ho to mrzí, ale kolikrát jen sedí doma, protože třeba náhodou neměl auto...kdybych mohla dojet, tak v poho. Ale takto sedím a čekám, jak dlouhé bude asi to "trochu zpoždění".

Po dvou letech, ani se nedivím, že jsi podezíravá. Já bych se na tu jeho adresu došla normálně podívat, jestli opravdu bydlí u rodičů. A příště až ti napíše, že se zdrží, tak mu napiš, že neva, že tě třeba pozval kamarád na kafe. A pokud s ním tohle nehne, tak zdrhej.

Nunu
To právě není až tak jednoduché. Bydlí dál jak 10km. Právě to on žárlí. I když musí být třeba v práci a já jdu s holkami posedět, tak cítím z sms, že není moc nadšený.

Ještě by mě zajímalo...za pár měsíců mě čeká maturita. Chci studovat dálkově a pracovat a plánujeme společné bydlení. Vypadá, že se těší a nemá s tím problém. Myslíte, že mám tedy ty dva tři měsíce vydržet a počkat, jak se zachová potom? Nebo naopak? Právě mi přijde divné i to, že bychom si hledali byt a pak jako pozvali rodiče na kafčo a dělali, že se známe od jak živa, nebo co?!?

Nicci

Prostě až zas budete jednou domluvení na tři, tak se vyšňoř, ve dvě zazvoň u jejich bytu, žes byla zrovna poblíž a tak ho jdeš vyzvednout. Jestli je normální a myslí to s Tebou vážně, tak ho to možná překvapí, ale pozve Tě k nim a nabídne sodovku než se připraví. Jestli tam něco smrdí, tak tě vytlačí ze dveří, zabouchne a ještě Tě seřve, co tam lezeš. A aspoň pak budeš mít jasno.

Když to vezmu ze svého pohledu: svým rodičům bych představila jen kluka, se kterým to myslím vážně a který tudíž stojí za představení, protože počítám, že se mnou bude chodit na oslavy, chalupu a tak. Svý kluky, který mám sice ráda, ale nepočítám s nimi s dlouhodobými partnery, domů netahám. Ale zase je to jen moje zkušenost...

Každopádně bych to ještě neházela do kelu, ale snažila bych se o tom s ním opravdu pořádně promluvit. Píšeš, že máš pocit, že se dovedete v životě podpořit, tak jestli je to pravda, tak by tě snad měl pochopit a aspoň vysvětlit ty rodiče. Dva roky je dlouhá doba.

Zkrátka to na mě působí tak, že tě má rád, tráví s tebou čas, kdy je všechno super, ale pokud nemá náladu, tak prostě napíše, že nedojede, a jde si dělat svý zábavy kdovíkam. Ví, že ty za ním nedojedeš, a tak ho "nezkontroluješ".

Tak to bych brala jako známku toho, že by to snad mohl brát vážně Pokud si ovšem jen neříká "za dva tři měsíce nikdo neví, co bude, ono se to nějak vyvrbí". S tím nápadem bydlet společně přišel on? HOvory o bydlení začínáš ty nebo on? Jsou to maličkosti, ale v tuto chvíli bych si toho začala všímat.

LauraT
Tak to by byl asi hodně překvapený, ale nejsem si jistá, jestli mám na to kuráž. Já jsem totiž taková ta "blbka", co všelicos přechází i z taktnosti k ostatním
AlmaSinger
Ono je to opravdu možný, že se prostě vymlouvá. Kolikrát jsou to třeba pochopitelné důvody, ale šlo by to i tak udělat, abychom se viděli jak jsme chtěli.

S tím bydlením už ani nevím, spíš to začalo, že mám docela "svéráznou" mamku, tak takové to "už aby bylo po škole " a jak se to blíží, tak už to berem jako tutovku. Řekla bych, že je to přirozené. Napíše mi třeba běžně, že už se těším, až budem jen spolu v našem bytečku a takto. Když jsme spolu, tak samozřejmě plánuji hlavně já, v kterém rohu bude mít kočka škrabadlo, ale rozhodně ve vzduchu není nějaké "uvidíme". To ale nemění nic na faktu, že by se měl přemoct, i když má třeba nějaký blok z představování. Budu mít narozeniny, tak mě napadlo, že zajdem na véču, i s jeho rodiči.

Tak to určitě zkus! Myslím, že je to super nenásilný způsob, jak ho "přelstít"! Jdi na něj s tím, že bys jeho rodiče ráda pozvala na svou oslavu, pomalu nenápadně a uvidíš Aspoň se nebude moct vymlouvat na to, že maj doma ****** nebo něco takovýho, když to bude v restauraci a klidně v jeho městě

ježiš, ty hvězdičky mi tam hodily místo slova b-ordel. Nic horšího jsem fakt nepsala!

AlmaSinger
Jojo, právě. Snad si nenajde tisíc a jeden důvod, proč zrovna nemůžou. Ale zkusím. Když nebudou moct, stačí říct, kdy můžou

No ty hvězdičky, napadlo mě všelicos,ale věřím Ti. No kdyby b-ordel. Já hlavně nechápu tu ostýchavost po tom, co všechno zažil u nás, to opravdu není namístě. Je u nás jako doma, takže už byl všeličemu přítomen. Jinak je mi to docela trapné už aj vůči mamce. I ona mi naznačila, že bychom mohli "bydlet" i u nich. Což jsem mu taky tak nenápadně řekla a ani to ho nepřimělo. Ani to, že jsem mu, ač ze srandy, řekla, že mě asi nemá tak rád. Což mě samozřejmě konejší jak hrozně jo, ale skutek utek. Zítra si s ním zkusím promluvit. Právě dneska použil zase jednu z "výmluv", neříkam, že 100% vymyšlených, ale...tak to tak nějak shrnu.