Přestávám důvěřovat

haana
Děkuji. No právě jsem psala, že to není 10 km. Je to asi kolem 50,takže to není jen tak jet do cizího města. A ani na to nějak nemám tam jen tak zazvonit Budu lpět na té večeři. Právě, že mu rodiče normálně volávají, a slyším je po hlase a on řekne, že je u mě, takže snad by u nich nebývala jiná. Spíš si myslím, že mu je něco trapné. Je takový typ, že mu je takto pořád něco blbé v těchto věcech. Ale nerada bych byla naivní. Počkám co ta véča. Nebudu šťourat do ničeho jiného a počkám, jak se to vyvine ( ta véča by měla být otázka týdnu, dvou). Protože vážně nechci dělat scénu pokaždé , když se vidíme. Bojím se, že by se mohl taky stáhnout do sebe a bylo by mu tuplme nepříjemné mě vůbec seznamovat. Takže tak

No to souhlasím, že by mu nemuselo být nevím co trapné. Nejen skrz věk, ale i skrz to, že jsme přece jen spolu už delší dobu a on taky zjistil všeljaká ta rodinná tajemství, takže nevím no. Nebo mu opravdu není trapné naopak to, že mít někoho může. Uvidím teda. Ale už jsem se dostala do takové fáze, že mi to z té hlavy nejde ven a akorát se trápím.

haana
Jojo,to mě právě napadlo, že mi třeba řekl něco, co není pravda. A opravdu může být i pravda, že chodí k jiné, to mě taky napadlo. Právě nevím, když jsem se ho tak porůznu ptala a řekla jsem i, jestli si třeba myslí, že to není tak vážné, tak řekl, že si myslí právě, že to vážné je. Ale je fakt, že když zatím něco je, tak asi neřekne, že to vážné není. A na to, že může mít babu atd. mi řekl, že to mi musel někdo říct, protože asi cítí, že mu v tomto věřím. Nevím no, snad ti rodiče vyjdou. Když ne, tak prostě to začne být ještě víc jak podezřelé.

haana
No právě dřív říkal, že žádný důvod není, že prostě fakt ne. A teď naposledy jsem na něj už docela tlačila a říkala jsem mu různé možnosti, proč to asi tak je. On jen seděl a tzv. hleděl. Což je nejhorší. Nevím no, fakt mě to štve. Má časově náročnou práci a vše se tím akorát komplikuje. I to, že bych klidně mohla dojet já a mohli bychom spolu trávit víc času, když třeba nemá volný celý den aby dojel. Prostě už jsem asi zoufalá. Nevím, jestli mu věřím. Nic mi neudělal takto, ale už asi ten hlodák. Nejhorší je, že mi to všichni kolem říkali a já pořád věřila, že v tom opravdu nic není. Poslední dobou už bohužel i mně dochází trpělivost. Mrzí mě to. Ale beru to tak, že pokud mu na mně opravdu záleží, tak udělá něco proto, abych se netrápila. Kdyby mi řekl alespoň důvod.

Nicci
Už bych byla dávno pryč. S člověkem, který ani neumí odpovědět na otázku, nedokáže se přesně a jasně vyjádřit k tomu, co mě trápí, a hledá důvody, proč mě nepředstavit rodičům, bych svatou trpělivost rozhodně neměla. Vím, že to není jednoduché, ale nevypadá na člověka, o kterého by ses měla v životě opřít. A to ještě žádné opravdové problémy nemáte.

Tak tohle znám. A to je věc, kterou u chlapa nesnesu. I když mám pocit, že většina je takových. Když do nich ženská začne tzv. hučet, jenom sedí a nedají najevo svůj názor. Tak z toho šílim. Blbý je na tom to, že oni pak o tom přemýšlí sami doma, na něco přijdou, podle toho se zařídí a člověk pak nestačí zírat. Pak už si jenom člověk řiká "a proč mi to neřekl, když jsem ho na to JASNĚ ptala?"

Nicci, zkus ho teď nechat trošku vydejchat - do té večeře, ta to snad rozsekne. Do té doby bych si třeba ukousla ruku než abych ho nějak stresovala... Přeju hodně sil!

Jojo,přesně to mám v plánu. Je to opravdu blízká záležitost,ta večeře.Takže uvidím. Jak píšeš, nechci do něj ani hučet, protože to chlapy asi neudolá.

BlackCoffe to napsala přesně...
Kromě toho se taky dozvídáme, že má časově náročnou práci?
Zkus si představit, že by ses chovala stejně jako on....šlo by to?Byl by pro? Ne, že?
Je to o tom, že ty do vztau investuješ hodně - všechno.....a on se mírně řečeno nepřidává, jenom přijímá a nesmírně mu to vyhovuje... Snad ti to dobře dopadne..!

nicci jak to dopadlo? byla už ta večeře a povedla se?

Nicci
Ahoj, poslední dobou mě trápí stejný problém.. s přítelem jsem 13 měsíců, chodím k němu domu (respektive jsem nenápadně protažena k němu do pokoje), představila jsem ho svým rodičům, ale stále nepředstavil on mě.. Jeho maminku jsme občas potkali ve městě, tak jsem řekla dobrý den a to bylo vše. Přítel zná dokonce i mojí babičku, neustále ho zvu k nám, vyřizuju mu pozvání od našich, ale jemu se nechce.. Mě zaráží, že jeho rodiče atd. nejeví zájem mě poznat..jak kdyby jsem byla jen "nějaká holka" s kterou momentálně jejich dítko chodí, ale vlastně to nic víc neznamená.. Jen připomínám že mě je 23 a příteli 22 let a oba studujeme..

Ahojky, já přidám trochu jinej pohled a třeba to má tak i on s rodiči, jak to mám já, ale nechci spekulovat, třeba je důvod úplně jinej... Já měla jeden 5letý vztah, kdy přítel byl už prostě v naší rodině a já v jeho, naši si na něj (v podstatě celá má velká rodina) hrozně zvykli, jenže to byla první láska a kolem mých 20ti jsem se s ním rozešla kvůli jeho "kamarádce".. pak jsem lítala tak po různu s kdekým ;D a pak se zase zamilovala do kluka u kterýho jsem byla skoro nonstop s jeho maminkou a sestrou a tatínka jsme často navštěvovali, po půl roce jsme se hrozně hádali z důvodu, že ho neberu k nám. Cítil se asi jako Ty.. Jenže pro mě bylo hrozně těžký mu vysvětlit, že prostě naši nikoho jinýho poznat nechtějí, hlavně mamka to brala těžce, že si nechce zvykat na někoho novýho atd atd! A že mám přijít jim ho ukázat až před svatbou.. Já se cítila hrozně, takže hádky s přítelem a hádky s rodiči. Doma jsem udělala šílenou scénu, že mi kazí život a že ho miluju a tím, že ho nechtějí poznat mi vztah ničí. Tak teda souhlasili a mohl přijít, jenže ty kecy co na něho měli o mým ex a pod. no hrůza! Bylo mi z nich špatně.. Pak se to tak nějak vyřešilo, naši ho přijali a další roky byly ok. Zase si na něho zvykli a po 3 letech jsem vztah ukončila, viz v diskuzi o podivném bydlení (protože jsem se odstěhovala od našich, on zůstal u maminky..). No a teď jsem rok "sama", prostě žádný extra vážný vztah nemám, ale vím, že bude znovu problém s rodiči, pokud začnu s někým být a budu chtít ho ukázat našim. Nj, já je na jednu stranu chápu, ale vůči partnerovi je to fakt nepříjemný.. Tak to jen tak mě napadlo při čtení diskuze.. Je mi 25. Třeba má stejný rodiče ;D

Linda5
Mám úplně stejný rodiče. Taky si nechtějí na někoho nového zvykat, měla jsem vážný vztah přes 4 roky, rodiče si přítele hrozně oblíbili, rozchod nesly špatně i kvůli němu. Takže chápu...

Ale mám pocit, že Niccy to má trochu jinak - psala, že jim maminka posílá jídlo, atd... Takže v tom bych problém neviděla.

Linda5
Děkuji za názor. No je to taky možný, taky to beru jako jednu z možností, proč to je jak je. Ale podle všeho měl po své první delší známosti pár kratších (kratších třeba rok,ne tyden) a ty podle všeho s rodiči seznámil. Je fakt teda, že to byly holky z jeho okolí a já jsem z ruky. Mám trošku pocit, že za prvé, už je ta situace blbá už jen protože se tak dlouho táhne a za druhé se domnívám, že se za něco jakoby stydí. Což teda ho neomlouvá,protože spolu přeci jen už nejsme měsíc,dokonce už ani ne rok. Jen se bojím, že jsem zvolila důvody, které trochu i nahrávají mně. Na druhou stranu jsem bych řekla skoro i připravena na varianty horší Plánujeme společné bydlení asi za tři měsíce, tak si říkam, že když se to nevyřeší do té doby, tak pak určitě.
AlmaSinger
No právě, podle všeho jeho rodiče se mnou problém nemají, ale jak jsem psala výše...možná ho ma on s nimi.