Přestávám důvěřovat

Právě se bojím, abych ho moc nenutila, aby spíš pak nehodil zpátečku...

Ještě mě napadla jedna věc, to už je ale fakt spekulace - co když třeba o tobě jeho rodiče ví, ale prostě tě nechtějí poznat u jakýhokoli důvodu a jemu je blbý ti to říct? Fakt nevím... S tou večeří bych na to šla fakt jemně, jako že bys je moc ráda měla na své oslavě všechny, celou jeho rodinu, že by to mohl být hezkej večer a tak, trochu mu běž na city, ale ne nějak brutálně, aby neměl pocit, že ho nutíš.

No...zas nechci chytračit ...

AlmaSinger
Klidně chytrači
Právě to mě taky napadlo, taky jsem mu už i vážně řekla, jestli se za mě třeba stydí. Ale upřímně fakt mě nenapadá, proč by měl. Ale rodiče jsou různí a třeba opravdu jim vadí něco, pro co mě ani poznat nepotřebují. Právě podle všeho znají, po telefonu mě pozdravují, když spolu jsme atd. A jeho maminka nám pořád nějaké jídlo posílá.
Mě i napadlo, že měl před tím delší vztah, tak jestli třeba už nechtějí další poznat. Ale když jsme se tak bavili, tak vyplynulo, že poznali i přítelkyně, se kterými byl podstatně kratší dobu. Je teda fakt, že byli z blízkého okolí, to je víc příležitostí, ale kdyby chtěl, tak trávíme čas v jeho městě a časem by to taky vyplynulo přirozeněji, než ted, když se tam najednou zjevím po dvou rocích.

A nechceš rodičům poslat nějakou oficiální pozvánku na tu večeři? Nemyslím přes přítele, ale fakt jim domů na mamčino jméno, na manžele xy, poslat pozvánku, třeba ručně vyrobenou, nějakou milou I když zase bych měla strach, aby přítel neměl pocit, že ho obcházíš, kdybys mu to neřekla. Nebo mu řekni, že chceš udělat tu malou oslavu i s jeho rodiči, pozvánky vyrob dvě, jednu dej příteli a druhou pošli rodičům normálně poštou, ať se sami rozhodnou Neptej se ho "a můžu pozvat i tvé rodiče?", ale rovnou řekni "pořádám oslavu, zvu tebe a tvé rodiče", rozdej pozváky a hotovo Hlavně ať to nevyřizuje on, protože tobě by mohl říct, že to vyřídil a vymyslet si nějakou výmluvu, proč rodiče nemůžou. Ale pak už je to zase ten problém nechtění tě představit... Nevím. Snad se sem na diskuzi ozve někdo, kdo s tím má zkušenosti, já takovou zkušenost nemám..

AlmaSinger
No ty pozvánky nevím...jak píšeš, mohl by to brát, že jsem ho tak nějak vynechala. Ale rozhodně nemám v úmyslu se ho ptát, prostě mu to oznámím, že půjdeme na véču, a že tam chci i jeho rodiče. Když se vymluví, tak mu řeknu, že nevadí, že mileráda změním datum)Není cesta úniku

Proč jen neřekneš - Chci aby jsi mě představil svým rodičům, ráda bych poznala tvojí rodinu. Spíš je mi divné, že oni nechtějí po dvou letech poznat tebe. Já byla představena rodičům po roce, ale tchýně byla uplně nadržená aby mě poznala. To spíš mě se moc nechtělo

A že jsi nebyla nikdy u něj doma, by mi vadilo hodně.

Wild Paula

No já mu to právě už řekla i takhle narovinu. On samozřejmě řekne, že jo a zas plynou týdny a nic. Tuším jsem už i psala, že třeba řekl, že půjdem na večeřu s nimi, a potom už se ani nezmíní. Jeho rodiče mě prý chtějí poznat. Ale tak to on řekne a nevím, co v tom skutečně je.

Jojo, právě nejde o to, že bychom museli teď trávit všechn čas u nich, ale prostě nechápu, že už z principu mě tam nevezme, abych viděla, že v tom opravdu nic není. No, dneska jsem rozhodlá, že s ním o tom promluvím. Včetně těch výmluv. Tak dám vědět, co řekl. Vsadím se, že mě zas utvrdí, jak mě seznámí a bla bla bla...a další dva roky nic.

No jo, nikdo jiný to za tebe neudělá... A ty víš kde on bydlí? Vůbec si neumím představit, že bych byla s někým, kdo má prostě tajemství...asi by mně to úplně nabudilo to prozkoumat, a nejspíš bych neskončila, dokud bych neměla jasno.
Tak dej vědět, co řekl tentokrát. Abych pravdu řekla, moc mu nefandím a tobě přeju jasno, ať už je pravda jakákoliv...

Nicci
Tak co, jak to dopadlo?

AlmaSinger
Ahoj, tak teda jsem udělala (jak to my baby umíme ) sálodlouhý proslov. On teda mi vysvětlil jakože ty výmluvy, a když jsem mu vykládala o těch rodičích atd., tak jen poslouchal a nic mi na to neřekl. Což je nejhorší. Pak jsem mu řekla o tom obědě a souhlasil. Dokonce byl teda aktivní kam atd., ale to není žádná výhra. To bude, až budeme sedět u jednoho stolu...je schopný mi do poslední minuty tuším tvrdit, že se rodiče těší a pak jim do toho jakoby náhodou něco vleze. To už bych tam snad šla vážně zazvonit...

Jojo....tak ten souhlas s oslavou je první úspěch, přeju ti další!! Tak zase někdy a snad už bude hodnej

AlmaSinger
Jojo, děkuji. No to je právě to nejhorší, že on hodnej jinak je Tak snad se polepším ve všech směrech

Tak co? Dopadlo to nějak??

Nicci
Taky tady koukám po novinkách a ono nic...

Ahoj holky, tak mi přijde, že se to nikam neposunulo. Všechno sice dobrý, že nám je hezky jako takto, ale mám pocit, že jsem se do toho už tak pustila, že to ve mně hlodá. Dřív mě to občas chytlo a po nějaké době přešlo. Ale teď se mě to ne a ne pustit. Nechci dělat zase scénu. Přijde mi, že pak byl trošku divný, ale teď už dobrý. Mám pocit, že to bylo protože jsem zkrátka udělala scénu. Což byla chyba, protože v takových chvílích chlapi tuším spíš vnímají, že je hádka, než podstatu slov. Myslíte, že bude blbé, když mu v klidu řeknu, že bych si o tom chtěla promluvit a vylíčila mu jak se cítím, a že nechci ty scény dělat, ale že se prostě bojím už, že něco není v pořádku? Jsem už jediná, kdo mu věřím. Všichni okolo mi už i narovinu říkají, že to není ok. Vím, že to není blbé z hlediska toho, že blbé by to mělo být němu. Spíš myslím po té stránce, že to budu zase řešit....jen pokus v klidu.