Důvěra k partnerovi

Já být tebou, počkám, co se bude dít. Ať si jde na to pivo s kamarády a uvidíš co bude pak provádět. Jestli to skončí špatně, máš jasný důvod k rozchodu. Ale osobně ti řeknu, já bych s takovým člověkem, kde mám věčnou nejistotu nebyla.

Důvěra je v partnerství velmi důležitá a jak se jednou člověk zklame,tak znovu uvěřit je velmi těžké . . .pořád tam bude ten červíček nejistoty,který nám bude v hlavě hlodat . . .Taky mě to potkalo a zprvu jsem se to snažila nějak omlouvat,ale užíralo mě to víc a víc . . .snažila jsem si namluvit,že je to jen moje představa,že skutečnost je jiná,ale párkrát jsem se přesvědčila na vlastní oči a ten pocit nepřeji nikomu,cítila jsem se jako kus hadru.V momentě,kdy jsem našla sílu na ukončení takového vztahu jsem se cítila jakoby ze mne spadlo 100 kilo nějakého černého hnusu! Člověk se jenom stresuje,užírá a čeká kdy to zase přijde . . .není to nic o co je vhodné stát a bojovat,pryč s tím!

Někteří lidé se po alkoholu přestanou ovládat - např. začnou být agresivní a někteří jsou extrémě přítulní...

Mám známou a ta se napije a skutečně je jí to jedno - co neuteče, tak to si prostě vezme. S manželem udělali před lety dohodu - a ani jeden se nedokne alkoholu. Opravdu striktně to dodržují a manželství je spokojené a šťastné, dnes mají dva zdravé kluky...

Zlobidlo
Jen bych se k tomu rozchodu potřebovala umět odhodlat :/

mluvíš mi z duše, po velkým zklamání je těžký nalézt důvěru....ale můžu říct, že se mi to docela daří. Nynějšímu příteli věřím daleko víc a to chodí na pivko, nebo na squash, do posilky atd....někdy jdem spolu jindy jen s kamošama...potřebují si taky pokecat. Bývalej nechodil skoro nikam po večerech byl doma a stejně mi zahýbal....dlouho mi trvalo než jsem se odhodlala k rozchodu, to jsem ještě o jeho záletech nevěděla, jen měla nějaký tušení, ale pak jsem si řekla dost a šlo to. Po té jsem už hledala velmi opatrně, no a myslím si, že jsem našla. Občas mě taky napadne, kde doopravdy je, ale to už asi bude ve mě napořád.....ale nijak se tím nestresuju, jsem v pohodě...nějak mi něco říká, že mu opravdu důvěřovat můžu, tak jen doufám, že mi to vydrží a nezklamu se.

Já teď řeším úplně to samé, ach jo

Porozprávaj prosím ... čo urobil tvoj partner?

Ahoj, když jsem s ním začala chodit před skoro 2,5 roky, bydlel v jiném městě (nebo spíše větší vesnici). Strávili jsme spolu tenkrát Štědrý den a vypadalo to, že je vše ok. To jsme spolu byli teprve měsíc. Jenže hned 26.12. šel s kámošem do hospody a pak se mnou pár dní nechtěl vůbec komunikovat, nereagoval na sms a na ICQ byl dost nepříjemný. Když jsem chtěla vědět, jestli se mnou bude na Silvestra, tak mi napsal ať ho neotravuju, že mu není dobře ( přitom mi psal jeho kámoš, že s ním by chtěl jít někam Silvestr).
Tak sice nakonec na Silvestr ke mně přijel, ale choval se furt divně. Asi po týdnu, když u mě byl, jsme se spolu o něčem bavili a já mu řekla, náš soused ani neví kolik má vlastně vlastně dětí. A on mi na to odpověděl, že doufá, že snad teď mít žádné nebude. A tak se najednou rozmluvil a řekl, že toho 26. s nima byla i jedna kámoška a že byla strašně opilá a že ho svedla a rozdali si to spolu ve sklepě ( krásná výmluva,že...). A ještě mi k tomu řekl, že se mu vůbec prý nelíbila. Byl to pro mě strašný šok, nikdy jsem neměla problém někomu věřit, byla jsem tolerantní a žádného chlapa jsem nikdy z ničeho nepodezírala. Bohužel jsem s ním tenkrát zůstala, což jsem asi dělat neměla, jenže jsem nevěděla, že bude tak těžké se přes to přenést. Možná by to šlo, ale zjistila jsem, že přítel během těch 2 let chodil na internetu na seznamky a psal si na chatu s jinýma holkama a posílali mu své nahaté fotky. To jsem mu nedávno vyčetla, protože nebyl ani schopnej si vymazat po sobě historii a děsně se divil, že jsem stíhačka. No a pak další problém je ten, že spolu děláme v jedné firmě, ale každý jsme na jiné směně. V práci jsou i další holky a on za nima furt chodí a pomáhá jim s něčím i když nemusí a je prostě děsně přátelskej. Normálně bych to asi přešla, ale po tom všem už se mi chce brečet fakt ze všeho. Teď má přijít zase nějaká nová kolegyně a on už se těší, jak jí bude zaučovat atd... A konečně poslední problém, nevím, jak to zvládnu až bude chtít jet na pivko se svým kámošem do té vesnice, kde bydlel Asi se zhroutím, i když už asi teď víc nejde. Poslední dobou už jen mě to žere čím dál víc. Teď už 3. den brečim a nespim a je mi fakt zle Asi bych od něj měla odejít, jenže ho prostě miluju a pak taky bych musela sehnat jinou práci, ale tady u nás se práce hledá fakt špatně a já si nemůžu dovolit jít pracovat ze menší plat, mám úvěr na byt Z rodiny mi taky nemá kdo pomoct, jsem na všechno sama. Asi mě na živu drží jen můj pejsek. Omlouvám se za chyby, zase jsem se rozbrečela, tak na to skoro nevidim...

utrápíš se , mluvím z vlastní zkušenosti . . . Práci bys snad shánět novou nemusela - nemohla bys tam zůstat? říkáš, že děláte na jiných směnách, takže to by se snad překousnout dalo (a třeba bys mohla hledat jinou práci mezitím) . . . Holka. Lidé se málokdy mění. A chlapi a takovéhle jejich chování obzvlášť. Je to těžké změnit ze dne na den svůj život. Ale pokud opustíš někoho, kdo ti ubližuje (a lépe dřív, než pozdě a budeš tak negativně nastavená vůči všem, že budeš mít problém komukoliv uvěřit), budeš se moct zhluboka nadechnout a začít znova a lépe. . .
Kolik vám je, jestli se můžu zeptat?

Mně je 23 a přítelovi 24. V práci je nás málo (asi jen 40) a obávám se, že by přítel všechny poštval proti mě, je tam na vyšší pozici než já a dost ho všichni berou. Měla bych tam měla peklo... a taky hlavně bych ho už pak raději neviděla, aby se lépe zapomínalo

Už mě i napadlo, nechat ho jít někam do hospody a říct nějaké slečně ať s ním zkusí flirtovat, abych věděla na čem jsem, ale to už bych zašla asi moc daleko co

No teda!
Asi by si sa mu mala urobiť vzácnou ...alebo zobrať nohy na plecia.
Podľa toho či chceš aby ťa dlhšie trápil.
Rozchody sú tak ťažké!

No snažim se sehnat jinou práci nejdřív a pak už asi váhat nebudu Když on by jinak byl skvělý chlap. Miluje děti, pomáhá mi doma víc než by musel, jen ty ženské ho moc přitahujou ....

A bude hůř, ty budeš stárnout a ty mladé holky kolem ho budou lákat ještě více... To je v tom chlapovi, to se nezlepší

Přijde mi choré zakazovat příteli jít se občas "napít". Bez toho to nepůjde. Stejně tak je potřeba něco udělat s tím, jak tvrdíš, že "nemůžu bez něj být". To je taky choré.

Na druhé straně chápu, že po tom, co jsi s ním zažila, je těžké mu důvěřovat, že když "jde pít", tak se nic zlého nestane. Tak si to dej dohromady: nedovolit mu jít s klukama je trvale neudržitelný mód. Dovolit mu jít s klukama = potenciální průšvih a stres pro tebe. Jedno vylučuje druhé

Taky chápu, že "bez něj nemůžeš být". Zlobiví kluci to s námi umí . Ale to je taky trvale neudržitelná situace - žádný chlap nevydrží s ženou, která bez něj nemůže být, tím spíš ten, kdo má minulost děvkaře. Dříve nebo poději to nezvldáne, jak už tady zaznělo.

Máš několik možností. Pokud ses rozhodla navzdory nehezké minlosti s ním být, musíš se rozhodnout mu i důvěřovat, protože bez důvěry vztah nepůjde. To znamená udělat tlustou čáru za minulostí. Je to riziko, ale tam je šance na výhru. Menší šance na výhru, a tedy velká pravděpodobnost průšvihu je dusit ho a nedovolit mu to, co by dovolila jiná na tvém místě (ta, která s ním nemá žádnou společnou historii ).

Tak to zvaž. Jeslti tu důvěru v něho máš, nebo ne. Bez tvé důvěry to kluk nevydrží a půjde to do kopru dříve, nebo později. Ale počítej s tím, že se můžeš sklamat. Důvěra nemá být slepá, má mít zadní vrátka, jsme přece rozumní a autonomní lidé. A pokud nejsme, šup-šup s tím něco udělat, jinak je průšvih na obzoru.