Nevolnosti ze stresu

to mám stejně, bojím se věcí, kterých bych se bát vůbec nemusela. Vůbec to nechápu. Jsem asi psychicky labilní nebo já nevím.
To ti pak přešlo teda samo?

Agripina
Děkuju, píšu si Snad něco z toho, co jste napsaly na mě zabere, vyzkouším to postupně a snad už to konečně vyřeším.

Patty
Pokud Tě to natolik obtěžuje a není to jen v akutních zátěžových situacích, můžeš si zkusit přečíst něco o úzkostných poruchách. Pokud jsi vytrvalý typ, vyzkoušej progresivní relaxaci nebo biofeedback. Od maturity jsem dalších 12 let dělala různé zkoušky a nemohu říct, že by příznaky stresu plošně vymizely, ale spíše že ty zkoušky, které nebyly třídící nebo rozhodující typu státnice (cca 3/4) jsem neprožívala a šla na ně jako na návštěvu

Vločko, děkuju za tipy, sice vůbec nevím, co to je, ale najdu si o tom informace na netu

Vločka
Proč já chodím k cvokaři, když tam jen ležím a vedu monolog, když bych mohla napsat tobě a ty mi všecko vysvětlíš. Jsi skvělá.

Taky se připojuju do klubu vystresovaných, kterým je z toho pak nevolno.
Moc doporučuju dobrého psychologa, ten můj mi hodně pomáhá. Vysvětlil mi, že stres je normální součást života a fakt, že se některé z nás tak šíleně nervujeme a je nám špatně souvisí s nějakou psychickou nepohodou. Pomáhá mi rozšifrovat spoustu věcí z minulosti, ale i současné problémy, které zdánlivě se zkouškama vůbec nesouvisí. Jak se to tak všechno rozuzlovává a najednou rozumím spoustě věcí, které předtím ve mně byly a já je nedokázala odůvodnit nebo je ignorovala, tak ten stres a nevolnosti polevují.
K tomu samozřejmě také piju čaje na zažívání (Leros) a snažím se si aspoň jednou týdně najít chvilku pro sebe: něco si koupit, koupel se svíčkama, hezky si nakudrnatit vlasy apod. Myslím, že jsme někdy na zhroucení hodně také proto, že se dost podceňujeme nebo jsme na sebe moc přísné a bojíme se neúspěchu. Ten čas, který věnujete jen samy sobě na lakování nehtů, nakupování prádla nebo cokoliv jiného, co děláte jen pro sebe, vám pomůže mít se víc rády.
Taky doporučuju před zkouškou poslouchat meditační hudbu, např. nějakou indickou, mě hezky uklidní. Určitě by byla dobrá i ta jóga, ale s tím zkušenost nemám.

Zajochu, to jsi mě s tím psycholegem potěšila. Já právě k němu nechtěla, že mě pošle domů a řekne mi, že stres má dneska kde kdo To jsem ráda, že to umí s lidmi takhle probrat a najít příčiny.

Můžu se zeptat, co konkétně to bylo u tebe? Třeba SZ, pokud by se ti to nechtělo psát sem.

kde jsi jí prosímtě sehnala? někde na internetu?

Patty
Já jsem taky k němu nejdřív nechtěla, že mi přesně řekne: no jo, to je vám špatně ze stresu, tak se nestresujte

Těch věcí, co odhalil, je víc. Tak například, že jsem dost perfekcionista. Já jsem mu tvrdila, že jsem prostě jen svědomitá a že jsem se tak narodila, ale on mi ukázal, že s tím se nikdo nerodí a odkud ten perfekcionismus pramení. Když si to tak nějak uvědomíš a pochopíš svoje chování, tak se nad to dokážeš najednou povznést.

Jojo, na internetu.

zajoch
Můžu se i já zeptat, jak to u tvého psychologa probíhá? Já tedy chodím k psychiatrovi, který je zároveň i psychoterapeut na terapie - což ale obnáší jen to, že já ležím a mluvím a on si dělá poznámky a sem tam se na něco připtá. I my jsme ale došli k tomu, že se snažím být dokonalá a perfektní a také že jsem neustále ve střehu a že to není dobrý. Nijak ale neřešíme, jak z toho (a nejen z toho, je toho víc) ven. Vy ano?

já jsem taky hodně svědomitá. A řekla bych, že i vím příčinu...ono na mě byli rodiče dost příšný, třeba co se týče známek ve škole, že jsem se i bála jim říct, když jsem dostala špatnou známku.

Také by mě zajímalo, jak z toho ven?

Lentilie
Patty
No vidíte, tak jsme se tady sešly tři svědomité, které jsou z toho na prášky

Psycholog vám nedá přesnou odpověď a radu, jak z toho ven. Proto si asi spousta lidí myslí, že je terapie na nic, když doktor jenom poslouchá a nic neradí. On je tam právě ale jen od toho, aby poslouchal, směroval a dovedl člověka k tomu, že si na to přijde sám. Často mi něco vykládá a já mu oponuju, že to je nesmysl, ale pak přijdu na to, že má vlastně pravdu. Ale musím si na to přijít sama. Zezačátku jsem mluvila taky skoro pořád já, musí tě nejdřív poznat, pak se začal k mým problémům trochu vyjadřovat i on.
Zatím jsem ještě neobjevila konkrétní recept, jak se z té "svědomitosti" nezbláznit, bude to taky běh na dlouhou trať, ale jsem o 50% klidnější, protože vím, že to mám taky kvůli rodičům (teda otci) jako Patty a už mu nic neříkám a z kritiky si nic nedělám, protože jsem dospělá, je to moje věc, co dělám, a navíc on nikdy nebude spokojený, i kdybych byla ředitelkou vesmíru

Amen - tohle jsem cvokaři říkala minule. V naprosto stejném znění.

Lentilie
Lentilko, třeba Ti nevyhovují analytické směry? Existují terapeutické systémy, kde se o problému zásadně nemluví - jen o řešení. Vychází se z toho, že mluvení o problému zvětšuje problém (třeba - bojím se jezdit autobusem - a co tramvají? - tam taky - a vlakem? - vlakem se taky bojím... rozumíš -problém je pak větší a větší), kdežto mluvení o řešení rozvíjí řešení. A nebo KBT, která vychází z myšlenky, že samotné situace (zkouška apod.) nevyvolávají úzkost a strach, ty vznikají až na základě významu, který té situaci přisoudíme. Pracuje se hodně s představou, co nejhoršího se může stát (např. ztrapním se před zkoušejícím - opravdu je pro mně tak podstatné, co si o mně myslí, opravdu ještě neviděl nikoho tak nepřipraveného?, zkoušku neudělám - kolik toho opravdu neumím a co pro to ještě mohu udělat, mám pak nějaké možnosti nápravy atd). Také se pracuje s tzv. kognitivními omyly - to je např. představa, že musím být za každých okolností dokonalá
Když si přečteš Ellisova iracionální přesvědčení (str.3), která vedou k řadě problémů a nejsou při tom opodstatněná, možná Ti některé z nich bude něco připomínat

No tak trebárs keď som mala štátnice, tak moja príprava pre 5 štátnicových otázok bola 3 riadky. Prosto mi ruka tak skákala, že som nebola schopná si napísať prípravu - (zoštánicovala som bez prípravy...) Inak som typ, ktorý sa vie zabaviť svoj účet, často sa snažím odľahčiť situáciu, snažím sa nepripúšťať a nepoddať sa, ale nechápem, keď už ide do tuhého, začne so mnou pracovať podvedomie, alebo čo to je?? a dejú sa so mnou divy.

Hm, výborně, tak jsem dneska měla psát písemku a ráno jsem ze stresu zvracela Bylo mi tak zle, že jsem tam vůbec nebyla schopná dojít. Ach jo, jsem asi psychouš Vždycky mi napadá, jestli radši nemám jít pracovat někam k pásu, protože na tohle prostě nemám.

Patty
Takže jsi na písemku nakonec vůbec nedošla?
Na pás bych rozhodně nepomýšlela a raději rychle šupajdila k psychologovi nebo na nějakou jinou terapii, jak tu doporučovala vločka. Myslím, že ti to může hodně pomoct a i kdyby ne, tak za zkoušku nic nedáš (kromě peněz tedy).