Názory na sebevraždu

myslíš, že je to tak jednoduché? Myslíš že si ten člověk řekne chci mít klid, jdu se oběsit? To fakt ne, naopak, je to tak těžké rozhodnutí, že si ani nedovedeš představit jak, ale kdo nezažil, nepochopí. A rozhodně nikomu nepřeju, aby si to zažil...

Rozhodně nekoukají jen sami na sebe. Myslíš, že já neviděla, že mám dva bráchy, tátu, že je mám strašně ráda a vím, že by je to bolelo? Že mám prarodiče, kteří by to odnesli zdravím? Věděla jsem to moc dobře, právě proto je to rozhodnutí tak těžké...

Lucinkaf
Mohu otevřenou otázku?

Tohle je zajímavý!
Názory slavných filozofů na sebevraždu:

Antonin Artaud: Jestliže spáchám sebevraždu, pak ne proto, abych se zničil, ale abych se celý znovu nalezl.
Honoré de Balzac: Každá sebevražda je vznešená báseň melancholie.
George Gordon Byron: Nikdo nevezme nikdy do ruky břitvu, aniž by si zároveň nepomyslel, jak snadno by mohl přetnout nit života.
Georges Clemenceau: Zabít se znamená disponovat sám sebou, je to nejvyšší potvrzení individuality bytosti, která nežádala, aby mohla existovat.
Émile Durkheim: Sebevražda je jen společenské zlo, a nikoli mravní zločin. Kterákoli forma sebevraždy je pouze přehnanou formou ctnosti.
Homér: Sebevražda! Přirozený a obecně hrdinský čin.
David Hume: Život jednoho člověka nemá pro lidi větší váhu než život ústřice.
Immanuel Kant: Z určitého hlediska je sebevražda řešení, když už ne zbabělé, tak alespoň snadné.
Lucanus: Dobrovolná smrt je hodna toliko ctnostných lidí.
Louis Meynard: Sebevražda je nejvyšším výrazem svobody, gestem svrchovaného vlastnictví sebe sama, povznášejícím potvrzením transcendentnosti člověka: nebo naopak tato úplná svoboda spočívá v destrukci ve chvíli, kdy ji použijeme, je to užívní svobody, která zničí samu bytost, pro níž je svoboda samou podstatou existence.
Friedrich Nietzsche: Smrti, čekej, to je právě to, co učil Zarathustra. Doporučuji vám svou smrt, dobrovolnou smrt, která ke mě přijde, protože ji chci. Myšlenka na sebevraždu mi pomohla přežít nejednu špatnou noc.
Novalis: Čin skutečného filozofa, to je sebevražda.
Isidore Rida: Sebevražda je završením onanismu.
Arthur Schopenhauer: Kdo spáchá sebevraždu, ten by chtěl žít, nespokojený je jen s okolnostmi svého nezdařeného života.
Sokratés: Sebevražda, to znamená vstoupit do světa ideálních entit, jejichž pozemská existence je jen stínem.

Já jsem přišla mojí dceři ve 12 letech na deníček, no a jako zvědavá mamča jsem si ho přečetla. Zůstala jsem jak přimrazená, když jsem se dozvěděla, že je moje holčička zamilovaná do klučíka od nás z vesnice a on jí nechce. No a ona trávila volný čas na železničním mostě a přemýšlela jestli skočit. Krve by se ve mě nedořezal. Samozřejmě jsem to s ní řešila, ale rozbrečela jsem se a řekla jí, že je moje všechno a kdyby skočila ona tak bych tam skočila za ní. Brečela taky a slíbila že už o takových věcech nebude přemýšlet. Později jsem tajně četla v deníčku, že by to mamce nikdy neudělala, aby si vzala život kvůli cizímu klukovi. Paradox je, že sním za 2 roky začala chodit a byli spolu 6 let, a byl to on, kdo brečel, že ho pak opustila.

jistě, ptej se

tyweee
lucinkaf
Holky, uvědomujete si, že tady skoro sebevraždu ospravedlňujete?Je mi to hrozně líto, že jste se dostali do situace, tohle vůbec někdy řešit. Já to beru z pohledu těch druhých, kteří by takto měli ztratit milovanou bytost.

rozhodně jí neospravedlňuju, stydím se za to, nikde se s tím nechlubím a lidem se to snažím rozmlouvat, jen se snažím nějak vysvětlit, proč to v mých očích není slabošství a že to není tak jednoduché a sobecké, jak se zdá

Mikyska
Proč ospravedlňujeme? Píšeme pocity, proč jsme to chtěli udělat.Já třeba se s tím, co se mi stalo, prala cca tři měsíce. Dokonce jsem vyhledala pomoc. Dokonce jsem řekla psychiatrovi, že jsem seděla v okně a přemýšlela, zda z toho 10. patra skočím. Neudělala nic. Říkala jsem rodině i příteli, jak mi je... Neházím to na níkoho,ale prostě břemené mé bolestí a starostí bylo tak veliké, že sama jsem to nezvládala.

Mikyska
Jistě, ta "pravá" sebevražda je sobecká. Proč by nebyla? Z pohledu člověka trpícího těžkou depresí je sebevražda jedinej světlej bod, jediná věc, která by mu mohla ulehčit. Jistěže je to sobecké a bezcitné vůči druhým. ale když je tvoje vlastní nitro zmítaný nesnesitelnou bolestí, tak chceš mít co? Pokoj, klid, mír, chceš, aby byl konec a vše přestalo, ta bolest, která tě sžírá. Co je na tom nepochopitelného?
A "ti druzí" o kterých mluvíš, ti by právě měli umět zasáhnout, dotáhnout člověka k psychiatrovi atd. aby se začal léčit, protože deprese s myšlenakmi na sebevraždu přece není něco, co lze přechodit nebo "rozveselit"...

Mikyska
Člověk je ale tvor sobeckej, když si to tak vezmeš. Ano, možná jako máma myslíš na své děti.
Ale já třeba na děcka nemám a jak jsem psala - ta bolest byla moc veliká. Dle psychiatrů jsem extremně přecitlivěli člověk a neurotik. Takže ti jen povím, že někdy je to na světě opravdu boj. Hlavně je to boj s lidma z okolí.

ona na ně možná myslí, ale proč na mě nemyslela moje máma, že ju? Kdyby jí na mě záležela, tak by taky něco udělala. Jo, stokrát mi řekla, že jí nic nestojí za to, aby se mezi námi něco pokazilo, ale asi se něco přece jen našlo. Fakt jsem nevěděla, s kým za tím jít. Za rodinou jsem s tím nemohla, před kamarády jsem se za takovovou mámu styděla, s klukem jsem se těsně předtím rozešla...

platí bez výhrady

Já bych si nikdy na život nesáhla, naopak, bojovala bych o něj zuby nehty! Je tolik věcí, proč stojí za to žít! Na vedlejší diskuzi bojují o život tří pitomejch koťat a vy jste klidně dali lidskej život všanc. Alespoň že vám to pomohlo si ho začít vážit!

to je taky moc hezky napsané, svým způsobem to stojí za zamyšlení...

Tohle napíše každej člověk, kterej nemá optiku pokřivenou depresí.

lucinkaf
Přesně tak - jak si psala o mámě a tátovi. Tak můj táta si našel paní a odešel za ní, když mi bylo 13 let - blbej věk. Ani se nerozloučil. Já byla na táboře, moc se na něj těšila a táta nikde.
Ty pohnutky jsou prostě v dětství. Jak u tebe, tak u mě.
Byla jsem tátova holčička, pak přišla ženská a táta nebyl. A nikdy se ani nepřišel omluvit. Prostě něco se na nás podepsalo a plno věcí třeba můžeme nést hůř. Já do dneška se špatně seznamuji osobně s lidma, protože jsem se díky tomuhle uzavřela před celým světem.