Názory na sebevraždu

Ehm? Je to jejich život, mohou si s ním dělat co chtějí. Mohou si ničit když chtějí. Mohou si ho ukončit když chtějí. každý má odpovědnost za SVŮJ život, do toho spadá i to, že si ho na něj dobrovolně sáhne.

Helena
PardGalen
Vaše názory mě děsí, s jakou lehkostí je píšete. Já jsem také poznamenaná, blízký člověk mně odešel ze života. Okamžik zkratu, a já to nesu dnes stejně těžce jako před 10 lety. Myslím, že zdravý člověk nemá právo ukončit svůj život. Zvlášť když má kolem sebe lidi, kteří ho milují. Kdo mu dává právo těmto lidem ublížit, tím že zdrhne ze si života a ostatním ho obrátí naruby

ilka1
Proč by neměl právo si vzít život? Jak mu to někdo může zakázat. Já sice chápu, že ostatní kolem to bolí,ale nežijou život toho, co si ho vzal. Těžko se někdo vcítí do pocitů druhého, proč to udělal.

ilka1
To, že si život sám nedal, tak si ho sám nemůže vzít, je kravina. Mě se třeba nikdo neptal, zda chci žit. Možná je to divný,ale je to tak. A pokud těm nějbližším bych chyběla, tak v mém případě nevím, proč mi ubližovali. Navíc s rodinou nevycházím dobře. Teď to píšu za sebe...

ilka1
Člověk má právo ukončit svůj život. Je to jeho život. Ne nikoho cizího.

Helena
Mě přijde hnusné, že jste vůči nám pozůstalým tak bezohlední,že se v hazardování se životem tak vyžíváte. Asi si nezasloužíte, aby vás měl někdo rád. Nebo proto, že mně někdo svým odchodem ublížil a převrátil život naruby, mám také myslet na odchod? Je to blbost, ale na to si každý musí přijít sám. Přestaňte se litovat a naučte se žít.

ilka1
Takový názory fakt miluju!!

ilka1
No mně spíš přijde, že ty žiješ v minulosti a příliš se upínáš na to co se stalo a že se lituješ, protože tě někdo opustil. Smrt patří k životu. není to nic tak strašného.

Dnes je to týden, co si vzal život můj velmi dobrý kamarád, kluk se srdcem na dlani...nikdo nevíme proč a je to strašný...prostě tady najednou není, nebude na žádné oslavě, ani společné dovče...pořád s ním mluvím, koukám na jeho fotku a tečou mi slzy....

jsi krapet mimo, každý si se svým může dělat co chce, nemá právo nějak zacházet s cizím, ale se svým jo. A každý svého štěstí strůjce...

allenka

to je asi pro nás nejhorší.Že nevíme ten důvod,ptž si říkáme,že kdyby jsme to věděli tak by jsme pomohli.

Tak o mých problémech věděli kamarádi, rodina i přítel. Už ex. A nechali mě v tom. Ex přítel mi cca týden předtím, než mě opustil, tak cpal, jak jsem pro něj vše a takový ty kecy a že vše, co se děje zvládnem. Ať se vykašlu na rodinu, když mě ani nepodpoří. No a za týden mi řekl, že si něco začal s jednou kolegyní v práci a chce mě opustit... Tehdy jsem ho měla jako takovou berlu, s kterým vše zvládnu.
Jasně, že po těch pokusech se začali všichni ptát, proč jsem jim nic neřekla. Ale když jim řekneš, že máš problémy, že si nevíš rady a oni neslyší, tak já už nevím, jak to říkat jinak. Spíš mám pocit, že začali omlouvat svůj nezájem tím, že to svalovali na mě, že jsem nic neřekla. Jedna bývalá kamarádka za mnou příšla do léčebny a tam mi řekla, že její přítel mi vzkazuje, že by mi za to rozbil hubu. Já tam byla tehdy cca týden, na AD, špatná a ona přijde a řekne tohle. Ještě mi pak vyčetla, že jsem s ní neprožívala její těhotenství... no prostě bych ji označila za rohatý zvíře.

Tím chci říct, že opravdu pokud nemáš kolem sebe správný lidi, tak nevím jak dál. A až v nouzi poznáš přítele. Do tý doby jsem byla vcelku ok. Problémy ano,ale ne více najednou...

jj je to tak a někdy se človět tak moc zaobírá sám sebou,že si nevšímne,že někdo ,,prosí'' o pomoc.I to se stává.
No a pak jsou lidi nebo takzvaní přátelé,kteří ani nic slyšet nechtějí.

To ty jsi úplně mimo, nikdo nemá právo ukončit svůj život, není to jen jeho život, dali mu ho rodiče, matky sakra trpí, aby na svět přivedli dítě a kolikrát kvůli tomu o ten svůj přijdou

ono to dost dobře nejde se nejdřív zeptat, jestli se chce někdo narodit. Lidé se rodí od toho, aby žili. Kdyby ne, tak by to s náma všema dopadlo dost špatně.