Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

karamelka
Tiše závidím Važ si toho. Já si svého ex sice taky vážila a hýčkala sem si ho jako poklad, ale jemu to asi ani tak nebylo dost Ale mám aspon čisté svědomí v tom, že vím, že sem do vztahu dala maximum a dělala jsem vše pro jeho štěstí. Ztroskotalo to na jeho nevybouřenosti a nedospělosti. S tím se holt nedá nic dělat... musím najít zodpovědnějšího chlapa

RubyCairo
Neboj, jsem si jistá, že to pro tebe nebude problém.

Kačorek
moc ti to přeju, ať ti to vydrží já měla lásku jako z filmu hodně let a teď je to v troskách, bůh ví, čí vinou.

máš svatou pravdu, ale je hodně těžké se s tím smířit...

Mám přesně ten stejný pocit..my máme dokonce již svatbu naplánovanou,na červen..pouze ve dvou,takže případné zrušení by nebylo tak strašný..a já pár měsíců před svatbou mám tak hroznou krizi,že nevím,zda z toho vztahu neodejít..přece by se fakt měl člověk na svatbu těšit,být zamilovaný a šťastný..na druhou stranu mi mluvíš z duše:za 7 let jsem kromě chlapů,kteří chtějí bokovku,nenarazila na nikoho,s kým bych si dokázala představit žít..jak píšeš,je to začarovaný kluk..zůstat a čekat,že se to spraví?nebo to ukončit?

U nás právě také...Si nedovedu představit, co by dělali, kdybych to ukončila...Navíc bych pro začátek musela zase k rodičům...Situace je taková, že budu končit VŠ...Bych musela začínat úplně od začátku. Opravdu nikam nechodíme, je to hrozný...Navíc, jak je pořád na služebkách, tak se mi strašně odcizil...Vím, že je to hodnej člověk, ale nějak se vě mě vytvořil blok a já nevím, co dál. Třeba už bych ani lepšího chlapa nepotkala...Třeba mám strach ze závazku...Ale po téměř 6ti letech vztahu?
Se bojím, že mě tady někdo nařkne, že jsem taky nevybouřená a tak...Ale já mám pořád pocit, že mi něco chybí...Jestli bych neměla k nějaké psycholožce...
Navíc ten kluk, kterého jsem potkala, tak je z daleka...Jsem ho potkala nedávno a máme se brzy vidět...Strávili jsme spolu 2 noci - na diskotéce a 1 kafčo v kavárně a od té jsme každý večer v kontaktu...Když přítel spí nebo je pryč nebo je v obýváku...Snad mě neukamenujete...Jenže nemůžu si pomoci...Vím, že to nedává smysl...ani nemůžu ty dva srovnávat, ale nechápu, že se můžu tak zbláznit do člověka, kterého neznám..
Navíc toto není první úlet...ačkoliv toto je platonické...PROČ NEJSEM SPOKOJENÁ S TÍM, CO MÁM?? Navíc ty výčitky...a kdyby se to přítel dozvěděl...Hrozně by mu to ublížilo...Je to těžké. Snad mě neodsoudíte.

Tiše závidím tu jistotu. Ať Ti to vydrží a jsi šťastná co nejdéle..

Evi,ani nevíš,jak to máme podobné..my zrovna budujeme nový byt..a místo radosti a těšení se z budoucnosti mám taky chuť utéct..jsem s přítelem 7 let a má stejné pozitivní vlastnosti jako ten tvůj,ale bohužel taky hodně pracuje,čímž jsme se odcizili..píšeš,že jsi potkala někoho jiného,nemyslíš,že za krizi teda může ten nový?u mě totiž krizi spustil taky někdo jiný,i když šlo jen o flirt...

mám úplně stejný pocity jako ty

Pihatka
Do června je ještě daleko....Zamysli se nad tím, jestli tě ten muž ještě přitahuje, jestli je to nejen tvůj partner, ale i dobrý kamarád....Zatím to nech plynout a zaposlouchej se do svých instinktů. A až se rozhodneš, hleď na sebe a ne na mínění okolí.

Určitě také...

My asi rok baráček a brzy se máme stěhovat...Děsí mě představa, že tam budu v celém baráku sama...když on bude na cestách...

Jenže ten strach a nejistota brání cokoliv udělat...Já jen mám strach, že v tomto vztahu budu přežívat ještě dlouho...A nakonec to stejně skončí...Další varianta...Udělat si mimčo..a čekat, že se to změní...Ale to je asi nesmysl...JAK Z TOHO VEN?

Tak to určitě udělám...Nechám to plynout...Nejhorší je, že bydlíme zrovna u jeho rodičů, protože jsme byt prodali kvůli dostavbě baráku...Když si uvědomím, kolika lidem bych ublížila jen kvůli sobě...

Děkuju mockrát, že jste mi poradily...a vyslechly mě..

Karamelko,máš pravdu,že červen je ještě poměrně daleko..mně právě připadá,že jsme se odcizili jako partněři i jako kamarádi..a nejhorší je,že on se nad tím vůbec nepozastavuje,jede si dál ve vyjetých kolejích,bere to jako normální věc,že prostě žijeme vedle sebe,ne spolu..

Evi,taky se pokusím to nechyt plynout..i když zrovna dneska celý večer sjíždím na netu podnájmy...bylo by to strašně těžké odejít,vím,že by mu na krku zůstala velká hypotéka..to je taky to,co mě svazuje..ty myslíš,že mimčo by to mohlo vyřešit?já to právě naopak úplně zavrhla,tuto možnost..nedovedu si představit mít dítě s někým,o kom už teď pochybuju,že je ten pravý..

Eva777
Taky jsem se vdávala po mnohaleté známosti, ale musím přiznat, že z velké lásky. Vždycky jsem věděla, že chci zrovna tohoto muže, že s ním chci žít i zestárnout. Dnes máme dvě děti a stále je to krásné.... Jsem typická žena ve znamení lva a snad i docela atraktivní a věř mi, že kdybych si nebyla před svatbou jistá, nedělala bych si násilí a šla bych od toho.

Pihatka
Nejdřív to vyřeš za sebe. Dítě ti situaci hrozně zkomplikuje. Pak už nebude záležet na tvých citech, ale na tom, že dítě bude milovat oba dva rodiče a případným rozchodem bude určitě moc trpět.

Margie, ty už máš krizi za sebou? jste stále spolu? pokud počítám dobře,tak je to špatný už 2 roky?

tohle je přesně ten pocit, který mi před svatbou chybí...