Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

Pihatka
A co ten nový muž? Nebyl by pro tebe lepší? Já bych se na tvém místě ještě pořádně rozhlédla.. Teď musíš myslet hlavně na sebe, protože v tom případném manželství budeš žít ty a ne tvoji příbuzní a sousedé. Na druhou stranu bych se neunáhlovala a všechno bych si dobře promyslela.

no to je právě to..ten "nový" sice ve mě rozpoutal to,že jsem začla vidět jinak to,co mám doma,ale na druhou stranu jsem si jistá,že je to typ,se kterým bych nedokázala žít..pěkně to píšeš,ještě se pořádně rozhlédnu..to je právě to,možná,nebýt toho,že mě straší svatba za pár měsíců,bych to takhle tragicky nebrala a neřešila a prostě bych zůstávala ve vztahu s tím,že možná časem narazím na někoho jiného a bude..jenže takhle vím,že se musím rozhodnout do června..buď rozchod,nebo svatba..

Náhodou by Ti mohl být vděčný, jaké partie z omlázka mu dohodíš!

Děkuju, holky, snad to bude jen pozitivní a tlačit to on na mě vůbec netlačí, ví, co mám za sebou a není to žádný srab, ale spíš abych na něj netlačila já

Mám malého brášku a ten přítele přímo sbožňuje, u nás je to takové fakt, že přítel již patří do rodiny a mají ho moc rádi... třeba právě ten malej prcek by nepochopil kde je kam šel proč odešel. Nechápe, že přišel do naší rodiny tím, že s ním chodím a žiju, on si myslí, že už to tak je prostě od začátku co se narodil

Možná kapku nevybouřená jsi, nevím, zda je toto tvůj první partner, myslím jako vážný vztah (společné bydlení).

Já také již delší dobu zjišťuji, že mi stále něco chybí. Ale možná nejsem zcela vybouřená, je to můj první vážný vztah. Pak je to takový ten pocit nejistoti, co když někdy někde někoho potkám. To je asi to, co lze považovat za "něco mi chybí" nebo si to také nedovedu vysvětlit. Ale rozhodně to není na psychologa, tímhle se trápí spousty lidí. Věř mi. Člověk si musí prostě fakt uvědomit co má doma a zda mu to za to stojí. Zda se k němu ten druhý chová hezky atd. atd. A zda ti je smutno, když on je v práci či na služebce? Někdy mu to řekni, že ti je hrozně smutno a uvidíš, co s tím udělá....

Víš, tohle je prostě - zaplňuješ si nudu v tom vztahu, když je přítel pryč a to že jsi v kontaktu s tím druhým např. mobil........ hledáš prostě útěchu, protože doma to není zcela ok.

Je to moc těžké tohle kéž bysme každá našla toho pravého a byli šťastné.

Ahoj holky.Chtěla bych se zapojit do diskuze...Jsem vdaná 6.rokem.S mužem jsme se brali po roční známosti.Tři předcházející vztahy pro mě byli oničem.Teprve s tím,ktrého mám doma jsem opravdu šťastná,i když je to někdy Itálie.Neměnila bych.Máme spolu skoro 4 letou holčinu.Chtěla bych jí pořídit ještě sourozence,ale nějak se manžílkovi nechce.

Ditunka
A kromě holčiny i pěkného kocourka, koukám! A kolik Ti je let? Jaké důvody manžel udává, že nechce?

neboj, neodsoudíme tě
mám pocit, že hodně z nás tu má hodně podobné schéma vztahu: dlouholetý vztah, většinou první opravdu vážná známost, často se společným bydĺením, vztah se dostal do vážné krize, často tomu přispělo i to, že jsme někoho potkaly a zamilovaly se.
Partner je hodný, skvělý, v rodině je to super - vlastně není objektivní důvod pro to říct "já už s tebou nechci být protože..." - ten důvod prostě je těžké doplnit, protože se dá těžko pojmenovat... navíc máme obavu, že když ze vztahu odejdeme, tak si to budeme šíleně vyčítaat, protože máme obavu, že už nikdy nikoho takového nepotkáme...

o tom jsem si taky nikdy nebyla jistá...pak jsem si vždycky říkala no jo, ale co když budu mít za pár let krizi znova, to budu pak odcházet s dítětem??

nemám ji za sebou, bydlím už 2 měsíce sama, ale řeším, jestli se vrátit nebo ne i když podvědomě stejně vím, že už jsem vyhaslá a prázdná...mám ale, stejně jako vy ostatní, strach ze samoty a z toho, že už nikoho takového nikdy nepotkám.

neberte si to prosím nikdo zle, ale já jsem tak ráda, že máte taky takový problém nevím, jak vám, ale mě pomáhá, že v tom nejsem sama, přišlo mi, že jsem fakt už divná

Tali
Je mi 31.Už v loni to vypadalo,že ho to chytlo taky.Chvíly jsme na tom pracovali,Jenže jsem neotěhotněla.Pak začali vyhrožovat s tou slavnou krizí a manža byl rád,že to nedopadlo.Nás se naštěstí nijak nedotkla.Teď už je spíš pohodlný.Říká,že se mu nechce zase do plínek.Přitom na mateřský jsem já,ne on.

Pihatka
Tak ty už máš naplánovanou svatbu? No... Tak snad se to srovná. Teď jsem přemýšlela nad tím, že jsem pořád v lepší situaci než přítel. On mi říct, že by si mě momentálně nevzal, protože si není jistý, tak to fest obrečím. On to bere v klidu, za což mu děkuju, jinak bych měla výčitky navíc. Ale zároveň bych s tím začala něco dělat, s ním to ale vůbec nehlo

Ditunka

ještě ti neskončila mateřská?

Asi nějak špatně nesl, že se Tvá pozornost přesunula k mimi a on spadl z lopatky.

to je naše ženská logika já když jsem se odstěhovala poprvé, tak bych čekala, že pochopí, že se opravdu něco děje...když jsem se po týdnu vrátila, čekala jsem, že mě požádá o ruku, aby mi jako dokázal, že o mě nechce přijít. co mylíte, že se dělo? NIC
ti chlapi jsou v tomhle fakt nemožní
až když jsem nad tím po pár dalších měsících zlomila fakt hůl a bylo mi to fakt už jedno - bohužel ale všechno - tak se probral a začal to zachraňovat, bohužel to vypadá, že už ale je pozdě. když tak nad tím přemšlím, holky ti chlapi si za to můžou sami. mají nás více hýčkat, abysme se nemusely trápit takovýma věcma, kterýma se trápíme

moje máma říká "holka, je jedno, koho vedle sebe máš, udělej si život podle sebe, abys TY byla šťastná, ten chlap je jenom proto, abys nebyla sama". dlouho jsem to odmítala, ale asi jjí dám po čase za pravdu

Taky bych ráda přispěla k tématu - v životě jsem poznala dost mužů a krátké i dlouhé vztahy a často jsem řešila, jestli je to ten pravý, většinou se na každém našla nějaká vlastnost, která mi úplně neseděla a dřív nebo později jsme se začali oba trápit, často jsem hledala chybu u sebe. Když se blížila třicítka a já si říkala, že něco jako "ten pravý" asi neexistuje a plánovala jsem se vdát "z rozumu", jsem ho potkala, prostě jsem najednou věděla, že je to on. Jsme spolu 3 roky, z toho 2 roky manželé, máme prcka a fakt nám to klape (ťuk ťuk ťuk). Tak bych chtěla povzbudit ty, které "toho pravého" ještě nepotkaly, že na vás taky určitě někde čeká, nevzdávejte to, nemá smysl se trápit ve vztahu, když to není ono.. Toť můj názor.

Gratuluji a tleskám!

Verulik
to je úžasný taky gratuluju...snad mě potká taky něco takového