Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

já si právě říkám,jestli ty pochyby o tom pravém nejsou dány tím věkem..že mám pocit,že to je asi poslední šance,jak poznat i někoho jiného..co myslíš?mě to teď snad víc než kdy jindy táhne do barů a na pařby,nejlépe do mužského kolektivu,takhle jsem neblbla ani ve 20..ty jsi s tím svým od 18 bez přestávky?

Pihatka
Poslední šance to bude teprve tehdy, až budeš ležet na smrtelné posteli a bude ti 99 a ne krásných 29 let. Tím to fakt nebude.

Pihatka
myslím, žes to vystihla - karamelko nejde o to, že si myslíme, že bysme už nemohly poznat nikdy chlapa, ale jde o chlapa, se kterým by člověk chtěl mít dítě. Já zastávám přístup (asi staromodni ), že než si lidi pořídí spolu dítě, měli by se trochu poznat - což u mě zahrnuje cca 1 rok chození, pak cca 6 měsíců společného bydlení a pak si můžeme říct, jestli spolu opravdu chceme založit rodinu. Máme třicítku na krku, jsme "poznamenané" dlouholetým vztahem, takže podle mého může déle trvat, než se na někoho nového adaptujmeme, zkrátka proto, že jsme léta byly zvyklé žít s jedním konkrétním chlapem, no a když pak vezmeš v potaz celkem to hledání, zvykání si, zkusit spolu bydlet atd...a nechceš mít dítě ve 40, ono už fakt je čas přemýšlet i takto...
aspoň já to tak mám

Margie
Moc držím palce! Na druhou stranu bych to neviděla zas až tak černě. Stále ještě jsi mladá kočka!

já to nevidím černě, pouze realisticky

Já nevím, je vůbec nějaký "pravý"? A ti ostatní jsou leví? Prostě buď to klape nebo ne, navíc časem se člověk bohužel může změnit k nepoznání. Takže fakt, že se před lety jevil jako ten pravý, ještě asi nic neznamená.
Přítele mám skvělého, klape nám to a doufám, že to tak vydrží, ale kdo ví

Já vám holky nějak nevim..Já si jistá jsem,že mám toho pravého.Trápí mě spíš to,že nevím jesli to můj muž cítí stejně.Jsme spolu 7. rokem a je to tak 4 měsíce co začal pátrat po svojí bývalce.Našel ji,napsali si pár mailů,ale nic víc.Teda myslím si to.Né že bych mu prohledávala poštu na compu,ale nějak jsem na to přišla.Mluvila jsem s ním o tom,řekla mu o svých pocitech a on mě hrozně ujišťoval,že o nic nejde,že chtěl jen vědět jak se jí vede.Problém je v tom,že po svých zkušenostech s chlapama mu nevěřím.Možná jsem paranoidní,ale kdo ví...Co když?

mám přítele a jsem s ním ve vztahu skoro 4,5 roku. Od začátku novýho roku mám pocit, že se z toho, co ještě před pár měsíci vypadal jako ten pravej, stavá ten nepravej. Blbý je to, že je to ve stádiu, kdy už se mi to nechce řešit, nemám na to sílu, protože z mé strany snaha byla už dřív neopětováná. A on se teď "vzbudil" a chtěl by něco řešit. Jenže se toho mezi náma stalo tolik, že opravdu čím dál jasněji vidím, že to nemá cenu

cítím to úplně stejně..zkusila jsem se zamyslet nad tím,co to znamená "ten pravý"..a jak už tady bylo napsáno,nemáme objektivní důvody považovat toho našeho za toho "nepravého"..mně ale přesto chybí taková ta jistota,nadšení ze svatby, optimistická vize budoucnosti...tak je to tím,že jsem věčně nespokojený člověk,nebo tím,že to fakt není ten pravý?..no,asi se to zjistí až po svatbě..

Praalinko, vyřešíš to teda rázně?rozejdeš se s ním? není to jen tak, po 4,5 letech,co?

Ditunko,já tohle můžu posoudit jen z opačné strany, i když nevím, jestli ti tím pomůžu..jsme s přítelem taky 7 let spolu, celou dobu jsem neměla potřebu kontaktovat kohokoliv z minulosti..posledních několik měsíců mám krizi,nejsem si jista,zda se máme za pár měsíců vzít..no a jako kdyby mi to mohlo pomoct se rozhodnout, jsem se pokusila zkontaktovat 2 ze svých bývalých..přitom taky vím,jako tvůj přítel,že je to spíš jen zvědavost,jak se mají,jak žijou,není v tom žádný hlubší záměr..ale přeci jen to asi naznačuje,že se člověk přestal koncentrovat na přítomný vztah..

Mno jo... to je těžká otázka
Chvílema si myslíš, že ano a pak stačí maličkost a všechno se zhroutí...
To se asi pozná až těsně před smrtí, kdy si řekneš, ano, ten byl "ten pravý"

není to jednoduchý, zatím to nechávám volně plynout a tak nějak doufám, že se to vyřeší samo, i když to se nestane a nakonec to k nějakýmu radikálnímu řešení bude muset dojít.
Ale teď mám hrozně fajn pozitivní období, super lidi kolem sebe, tak si to nechci kazit tím, že budu muset řešit dělení bytu a podobně (žijem spolu)...
Chce to čas a chce to si na to sednout a rozumě si s ním promluvit a dořešit tyhle věci. Zatím chybí ta chuť se do toho pouštět, ale to dřív nebo později přijde.

ahoj no tak vsechno nejlepsi ja vim ze u holek je to trosku neco jinyho, biologicky hodiny a tak, ale me je jeste o par let vic a taky se mi to cislo moc nelibi tak jsem zacal pracovat na tom, ze to je jen cislo, a ze co se ma stat to se stane, netlacit zbytecne na pilu... a hlavne, cim vic je holka zoufala, tim min chlapu pritahuje, ne?

čtu teď super knížku od Eriky Matějkové - "Jak řešit konflikty a problémy v partnerských vztazích". Jsem cca v půlce a s prominutím často zírám, věci, které jsem měla pocitové konečně někdo pojmenoval... Příští týden vám sem hodím jenom pár bodů (např. hodně zajímavé - hodnoty, na kterých stojí dlouhodobý partnerský vztah), u mě to vystihlo a fakt pojmenovalo spoustu mých otázek a problémů, tak doufám, že to pomůže třeba i někomu jinému

Jinak Pihatko - jeden z pilířů dlouhodobého vztahu, jsou i společné plány do budoucna. Ta autorka píše, že společné plány jsou živnou půdou vztahu, pokud nejsou nebo jsou chabé, dovedou rozložit i hodně kvalitní vztah... Takže podle mého to cítíš úplně normálně, prostě ti chybí "vize", která by v tobě budila optimismus.