Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

Tak v tomhle ma jirik pravdu, to zas ruku na srdce. Když se zamyslím, tak to slovo používám i já, a když potřetí řeknu, že se FAKT NIC NEDĚJE, čímž vyzvídání skončí, tak mívám tendence si myslet něco podobného, jako ta dotyčná A to je asi opravdu chyba, tenhle mužský názor mi tím dneska nějak otevřel oči...

čímž chci jirikovi poděkovat, příště si pořádně promyslím, co řeknu a jestli by třeba nestálo zato říct věc narovinu bez očekávání, že přítel uhodne co se děje

jednání narovinu je potřeba ve všech vztazích... pochopil bych, kdyby mi holka řekla, že se o tom bavit nechce, co jí trápí... tak jí řeknu že to chápu, a že jí rád pomůžu, když budu moct... můžu jí obejmout, dát jí pusinku, pohladit, tak určitě nebude mít tendence si myslet, že jí nemám rád... ale zrovna odpověď NIC mi nedává absolutně žádnou jinou možnost, než to nechat bejt, nebo to z ní začít páčit proti jejímu odporu... a i kdybych to z ní vypáčil, tak z toho ani jeden z nás nebude mít dobrej pocit... takže holky, odpověď NIC není to pravé oříškové my chlapi opravdu nejsme jasnovidci... a i kdybysme něco tušili, tak nikde není napsáno, že odtušíme správně souvislosti, vydedukujeme přesně ten problém a navrhneme to nejlepší řešení ledaskdy je nejlepší řešení to, že se člověk někomu svěří

jirik
Tak my s přítelem většinou jednáme narovinu, teď si uvědomuju, že odpověď NIC SE NEDĚJE používám v momentě, kdy se mi něco nelíbí vůči přítelovi, nebo když s ním třeba nesouhlasím nebo když řekne něco, co se mi nelíbí. Už mi přítel jednou řekl, ať neodpovídám tímhle stylem, že neví co si o tom má myslet. Ale zas já mu třeba nechci ublížit tím, že mu řeknu že mě naštval, tak proto raději řeknu že se fakt nic neděje. Ale asi to není to pravé ořechové, co?

no určitě to neni správně... já moc vztahů neměl, ale když už nějakej byl, tak jsem ho vnímal vždycky jako dlouhodobou záležitost... a myslim si, že pokud by se tvůj přítel naštval nebo se cejtil ublíženej proto, že mu řekneš že tě naštval, tak to taky neni úplně správný... protože takhle to ty dusíš sama v sobě, a dřív nebo pozdějc mu to vrátíš... třeba při nějaký hádce kvůli nějaký kravině... nebo si představ situaci, že jste spolu třeba 10 let, a ty si pořád schováváš tyhle svoje pocity v sobě... to už v tobě budou asi hodně bublat co? tvůj přítel vypadá jako inteligentní chlap, proč máš pocit, že když mu řekneš že ti něčim ublížil, že se kvůli tomu naštve? co ty víš, třeba o tom vůbec neví, omluví se ti, a bude po problému naštvat se kvůli tomu, že se mnou někdo nesouhlasí, nebo že mi někdo řekne že jsem mu ublížil, to je hodně dětinský... a s takovym partnerem neni lehkej život, a je je jedno, jaký má ten partner pohlaví...

jirik
Tak přesně tohle všechno je mi naprosto jasné, vím o tom a souhlasím s tím. Jenže já si tohle nesu z předchozích nevydařených vztahů, stokrát se s něčím svěřím a stokrát to je chyba, tak postoprvní se nesvěří, je to taky chyba a jsem z toho dost zmatená. A protože tenhle vztah je konečně ten pravý a víme to oba, tak asi proto nechci něco pokazit a kvůli tomu dělám paradoxně chybu. Přítel mi říká, ať v sobě nic nedusím, že snese sebevětší věc, o které bych se vyjádřila jako o hlouposti a že dva jsme od toho, abychom spolu ty problémy řešili, mám toho v sobě víc a pomalu tyhle pozůstatky z minulých zklamání ve mně přítel bourá a hrozně mi tím pomáhá. A něco mi jde rychle, něco pomaleji...Ale je fajn slyšet od chlapa to, co jsi napsal výš...

taky se přidám do diskuze docela se v tom začínám ztrácet a nevim kudy kam. s přítelem jsem 7 let,nebydlíme spolu vídáme se jednou je on u me a nebo já u nich.problém je ten že už pár let to není ono. navícon stále pracuje až do večera.takže nemá moc času vyřešit bydlení není tak jednoduché protože on by chtěl hndka barák...nedávno sem potkala druhého kluka je to tak pul roku a začala sem se snim vídat. sem si říkala říkal že se ukáže časem jakej je ten druhej....a tedkasem v tom po uši nevim koho každej neco má dobrého ,ale každej má taky minusy...s ti prvním si už lecos dokážu představit..nejaké bydlení a hlavne jsme na sebe zvyklý..i když je to blbý,lecos si tolerujeme atd. u toho nového to tak není,nedávno mi neco vytkl že se moc nevídáme,když sem mu řekla že musim udelat neco do školy

lambr
Tak plusy a mínusy má každý, na každém je něco dobrého, ale i něco špatného. Jde o to, jakým plusům ty dáváš přednost. Taky by bylo dobré si uvědomit, co chceš, jestli jen nějaké zpestření, které ti přítel třeba i kvůli práce nemůže poskytovat tak často jako ten, který má času víc, a nebo jestli ti přítel nevyhovuje třeba zrovna kvůli tomu, že na tebe nemá čas. Píšeš, že s přítelem jsi sedm let a pochopila jsem, že studuješ. Pokud vše souhlasí, jste s přítelem nejspíš od tvých -nácti a zase je fakt, že tě nejspíš láká poznat víc. A podle mě málokdy vyjde vztah, který začal v mládí. Dříve nebo později jednomu z partnerů začne docházet, že si v mládí moc neužil a bude to chtít dohnat. Třeba ale taky ne, zastávám tento názor jen díky tomu, co se děje v okruhu mých přátel. Kolik je tobě a kolik je oběma chlapům?

24 me
u toho 7 let - 26
a ten druhý 30

stve me to že s přítelem skoro nic nepodnikáme,ani na diskotékách se nedokážem bavit spolu. s tím užíváním je to pravda...on by si taky chtel užít,ale na druhou stranu taky si říká že 7 let je 7 let..že zase jen kvuli užití to nechce ztratit

taky jde o to že ten vztah se nejak nevyvbíjí,bydlení atd, navic lidi okolo začínají mít rodiny děti..ty plánuji tak 28-30,ale stejne představa,že 4 roky budou ješte takový.asi ho nejvíc brzdí ta práce a že bydlí u rodičů,potřeboval by se osamostatnit.
co mi jednou jeden známej říkal na začátu jsou vztahy pekný,ale za několik let to může být jako u me..takovej stereotyp

lambr
Tak by třeba stálo zato si sednout a vyříkat si to. Zkus přítelovi říct, že máš pocit, že je něco špatně, že ho miluješ (pokud ho miluješ) nebo že ho máš ráda, ale že bys s ním chtěla být častěji nebo něco společně podnikat. Zkuste se domluvit, že třeba každý sudý víkend nebo jeden den v týdnu se budete věnovat jen a jen sami sobě, nejlpeší je někam odjet. Pokud ti jde třeba o společné bydlení, zkuste se nastěhovat třeba na měsím buď k tobě nebo k němu, jen na zkoušku. Sice měsíc je nijaká doba vůči dalšímu společnému životu, ale když se budete vídat denně, také pochopíte víc. Prostě sedm let je sedm let a v první řadě bych se pokusila zachránit tento vztah. Ale zas pokud cítíš, že jsi s ním jen ze zvyku, že se ti nechce jen tak zahodit sedm let, zkus popřemýšlet, jestli to má vůbec cenu...

no je tovpráve o zvyku,ale myslím si že ybch si s ním dokázala představit budoucnost,bydlení atd. další problém co ježe zase po fyz,stránce to není co to bývalo..jestli to je taky tím že bych zkusila ráda neco jiného...ale i kdybych zkusila.tak asi bych srovnávala zase jinak...což sem delala i tedka a pekne se v tom plácám

lambr
Vidím problém v tom, že jsi nevybouřená. Pokud počítám správně, potkala jsi ho v tvých 17letech a tím jsi jakoby "zakrněla". Nedivím se ti, že chceš zažívat něco nového. Buď ráda, že jsi na to přišla teď, kdy máš ještě spoustu času na další vztah, než abys zjistila, že to není ono po dvou dětech, pak se ty zážitky dohání hůř. Takže pokud je v tom jen síla zvyku, ačkoliv si s ním budoucnost dokážeš představit, asi bych popřemýšlela buď o pauze, i když jejich zastánce já sama nejsem, a nebo bych šla rovnou od toho.

tak neco sem si užila.....
puza jednou byla když to neklapalo a já pak potkala na chvíli nekoho a pak jsem se zase vrátila,pak byla druhá pauza a potkala sem nekoho ového a to je tedka ten problém