Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

Tak jsem se bránila jak mohla abych se nezamilovala ale propadávám do toho čím dál víc. Potkala jsem chlapa, který vyhovuje snad všem mým představám o správném Chlapovi - názory na práci, na peníze, kamarádství, vztah k dětem.... Až na jednu mouchu a to na to, že je hrozný hajzl ve vztazích s ženskejma. Vím to, proto si říkám že by mě to mělo přijít co nejdřív, věděla jsem to hlavně už od začátku a nedělala si o něm žádné iluze ale prostě to je dost těžké když ve všem ostatním o něm můžu říct že je ideální. Doufám, že to přejde, nechci si kvůli takovýmu hajzlovi zničit život

allase
takový chlapy se moc často neměni...asi tě zklamu, ale i děda, který byl v mládí takový tak se v autobusech dotěrně usmíva na mladé holky

666666
ja vím že se nemění. Navíc je takový jaký je už snad odmalička. Kamarádka ho zná už nějakých 6 let a prý furt stejný. Nezklameš mě, právě protože to vím a jsem si toho plně vědoma, o to to je těžší. Protože hlava mi jasně říká ruce pryč ale se srdcem si prostě nemůžu pomoct

i já už měla takové problémy...a víš jaký je nejlepší lék...po kterém si uvědomíš co je nejlepší? Nechat se spálit...Ono se říká dvakrát do jedné řeky nepujdeš

No to je asi jediný lék neumím si představit, že by mi něco jiného pomohlo. I kdybych teď potkala někoho úžasného a zamilovala se, stejně na něj budu myslet a za pár let se potkáme a rozjede se to znova. Jenže zas půd sebezáchovy taky nespí, nechci se nechat dobrovolně aby mi ubližoval a vím, že s ním to jiný nebude. Proto to je tak těžké, vůbec totíž netuším, co je lepší - trápit se celý život nebo trápit se chvilku a vystřízlivět (ale to si zas budu pak celý život vyčítat jak jsem blbá). Mmmm, už mi z těch rozporuplných myšlenek hrabe

dokud se nespáliš tak s nim buď. A pak už by to mělo jít samo...

ja s nim ani nejsem, má holku

jo táááák. A jako máte spolu něco?

My jsme spolu spali, jendou. Ale to bylo tehdy pouze na bázi sexu, nic víc v tom nebylo. Což on věděl, že na něj žadné nároky nemám a že po něm nic víc nechci. Pak jsem ho ale začala poznávat a pochopila, že odpovídá všem mým představám o ideálním chlapovi (až na ty vztahy se ženami). No a divný je, že jsme se nějak kamarádili ale pak začal cukat, což bych pochopila, kdybych mu dělala problémy, ale ja ho brala fakt jen jako kamarada... Nevim co si mám o tom myslet....

ale ted už ho miluješ že? no je to těžké s tebou holka

666666
miluju je moc silné slovo, nerada ho používám. Spíš jsem se asi zamilovala, musím na toho člověka furt myslet. Láska je něco hlubšího. V pátek jsme se viděli, musím se pak zeptat kamarádky, jestli to na mě bylo poznat, to bych opravdu nerada. Má i tak ego do nebes sahající, nechci ho podporovat v mínění, že je do něj zamilovaná půlka Prahy a určitě nechci být jedna z toho davu... Těžké jo ale na druhou stranu je hezké, že něco cítím, každý vztah obohacuje...

hmm, a jak často se nechová jako idiot? a jak dlouho mu to vydrží? to si musíš rozmyslet ty, jestli ti za to stojí nebo ne...

tak já jsem svého vysněného prince našla před 8 lety na uni, nejdříve čisté kamarádství, dokonce jsem mu půjčovala svůj byt, když jsem jela domů, aby měl kde mít svůj klid ale pak se nám to kamarádství nějak "zvrtlo" a právě spolu načínáme sedmý (doufám, že ne kritický) rok. já si opravdu myslím, že on je ten pravý, ale taky vím, že kdybych nezažila předtím co jsem zažila, tak bych si nikdy nevšimla, že on je ten jediný báječný, byl by pro mě moc "kamarádský". on je ten jediný u kterého si dokážu představit, že budeme spolu sedět za 60 let na lavičce, držet se za ruce a povídat si roztřepaným hlasem ..."vzpomínáš, když jsme byli mladí ..." a strašně moc se na to těším

allase
no a ty by si chtěla at spolu třeba začnete chodit? Toto si musíš ujasnit

Tak i já jsem měla svůj sen o muži s velkým M, chtěla jsem aby byl hodnej, inteligentní, se smyslem pro humor, spolehlivej, aby nekouřil a nepil, věrný, aby mě opravdu miloval a dokazoval mi to činama a ne jen slovama, aby dokázal zajistit rodinu, abych se o něj mohla opřít a aby mě fyzicky přitahoval. A pořád jsem si říkala, že asi toho chci moc. Požád jsem nenacházela. Až čistou náhodou jsem narazila na báječného kluka, se kterým jsem si dokázala povídat hodiny a hodiny a říkala jsem si jak je super. Splňoval vše co jsem si na muži mého života přála. Při prvním polibky na Vyšehradě nám začali bít zvony a já věděla že je to on. Pak jsme spolu začali žít a tím jsem se utvrdila že nám to ve společném soužití klape a že se k sobě hodíme. No a byla svatba a po roce dcerka Jasmínka. Můj miláček je pro mě ten nejbáječnější chlap pod sluncem. A denno denně mi dokazuje jak mě i Jájinku moc miluje a že pro nás udělá vše. Lepšího manžela a tatínka pro naše dítě jsem si nemohla přát.
Všem Vám přeji aby i Vy jste našli svojí osudovou polovičku a na celý život