Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

666666
ja sama nevím. Chtěla bych s nim být, ale vím, že by mě stejně začal po čase podvádět. No a to opravdu nepotřebuju. Takže asi ne

Tak holky, jaký je váš názor?? já mám přítele už téměř 3 roky a z toho ještě další 2 roky předtím jsme se přátelili. Rozumíme si úžasně, můžu mu říct úplně všechno, všechno společně probereme a ve všem mě podrží, podporuje a tak.No prostě je to člověk, na kterého se vždy můžu spolehnout a vím, že to bude platit i do budoucna...je to spíš takový rodinný typ, co nade vše miluje své blízké atd. Každpopádně není to můj vysněný typ chlapa= černovasý, urostlý, charismatický atd., ale blonďák s modrýma očima, spiš drobnější postavy.....na druhou stranu ale já jsem pro něj ta, kterou si vysnil a neustále mi to dává najevo....hodně dlouho jsem se rozmýšlela, jestli do toho vztahu mám jít, není to ten typ kluka, který vás zaujme na první pohled, ale až když ho víc poznáte......každpopádně je to můj první a takové to nadšení už pomalu vyprchalo(cca po 2 letech. Teď já váhám, jestli je to člověk, s kterým chci být už napořád nebo ne a zkusit najít toho mého VYSNĚNÉHO! Navíc jsem strašně nerozhodná a nechci mu ublížit, když si to nezaslouží. Ale prostě to není pro mně úplně na jedničku s hvězdičkou...je mi 22, nebydlíme spolu

sheili
Víš co Sheili, já bych to nechala plynout a nestresovala se s tím, jestli to je napořád, nebo ne.. Mě je teď 29 a teď mám čtvrtý vztah, o kterém si myslím, že je to na celý život Tak se nech překvapit, co ti život přinese a zbytečně se nestresuj. Jak říká moje mamina- dokud nemáte děti, tak z toho jde poměrně lehce vycouvat.

Chudobka

víš on už mi během těch pár let život přinesl pár takových charismatických chlapů, kteří i třeba projevili zájem. Ale když je holka zadaná, tak spíš jen ten zájem naznačili a radši z toho rychle vycouvali....nebo se hned zeptali, jestli někoho mám a když zjistili, že ano, tak se se mnou ani dál nebavili (poslední případ)....a já zas jak jsem nerozhodná, tak nedokážu udělat rychlý a rázný krok do nejistoty, no je to začarovaný kruh

No, tak ten poslední případ bude asi pěknej pořízek...o copak by mu asi mohlo jít Tak trochu mlž a flirtuj si, moje nevybouřená kamarádka taky kdysi přítele taktně nezmiňovala...
Víš, já myslím, že ocenit hodnýho kluka můžeš až po nabytých zkušenostech s pár hajzlíkama...a teď si to nějak přeber

Tak to je určitě svatá pravda bohužel já ty zkušenosti nemám, jak jsem říkala, je to můj první. Já totiž nechtěla mít hajzlíka, i když mě tyhle typy většinou vizuálně přitahují....a nevím, jaký to je s někým jiným... Ty máš teď toho "hodnýho"?

Jasně a jsem za něj fakt ráda. Fyzicky vypadá trochu jinak, než kluci, kteří se mi běžně líbí, ale hodně mě přitahuje (mno, jsme spolu teprve rok), líbí se mi na něm, jak přistupuje k řešení problémů a jednou z něj bude super táta a manžel. Ještě před pár lety by mi to znělo děsivě, ale teď jsem naprosto šťastná a spokojená- ani mě ostatní kluci nezajímaj jako sexuální objekty (a to jsem byla jednu dobu fakt děsná)- a to všechno dohromady považuju za znamení, že jsem udělala dobrou volbu.
Ale jestli se netoužíš v nejbližší době nějak usazovat (což jsem pochopila, že asi ne), tak na tenhle typ vztahu máš ještě čas

jj, tak to já byla taky bez sebe, jak mám toho nejúžasnějšího na světě....a taky mě přitahoval a ještě před rokem bych mě ani nenapadlo ho vyměnit....ale teď už se na to dívám trošku jinak, přece jen se rozhlížím kolem a pokukuju po chlapech, ale nějak se v nich nevyznám, buď jsou to telata nebo mistři světa.....usazovat se opravdu zatím nechci, ale zas do budoucna si umím představit rodinný život právě s ním, na to je jak dělaný umí se o všechno postarat, vyřídít, má rád děti, výlety atd....máš pravdu s tím, že na tento typ vztahu je čas, ......ale co když ten čas přijde, tak takovýho chlapu už nenajdu?

to je velký dilema a vždycky otázka do pranice, ale dá se očekávat, že když budeš setrvávat v tomhle stavu, tak dřív nebo pozdějc začneš mít pocit, že ti v životě něco uteklo, žes o něco přišla... a když tyhle pocity neukočíruješ, tak si je začneš vynahrazovat třeba ve 40, 50... a nebude z toho nešťastnej jen ten tvůj, ale i vaše děti (dá se očekávat, že když byste spolu zůstali, že byste je dřív nebo pozdějc měli, když je on rodinnej typ...) ale blbý je, že tohle nikdo nemůže rozhodnout za tebe... ty držíš kormidlo, ty rozhoduješ, ty neseš odpovědnost...

Ahoj na tohle téma jsem narazila jako na zavolanou,mám teď problém a to ten,že jsem se svým nynějším přítelem už skoro osm let...a řekněme ,že si připaám jako paní v domácnosti co musí uvařit,vyprat a uklidit,nesklydi za to ani sluvko pděkování a když naznačím ,že mě to tak nevyhovuje_přítel je pracovně vytížen,vydím ho jen asi hodinu denně než jdeme spát_tak mám n atalíři to jak ON buduje firmu aby jsme se měly dobře a já nic nedělám,při tom také codím do práce plus péče o domácnost.Což mě ještě víc vytoí.
K tomu jsem se asi zamilovala do jeho kamaráda,naneštěstí-nebo naštěstí??-je to vzájemné a i když sme se to snažily nedávat jeden před druhým najevo,tak se nakonec stalo.Teď -JSME?-s kamarádem splu asi měsíc...jen v odpoleních hodinách,prostě si krademe čas pro nás a je to báječné...
Ale já z toho mám v hlavě guláš jak blázen ,jsem totiž srab a bojím se toho abych se nerozešl se svým stavajicím přítelem a pak skončí i tenhle vztah a já budu sama...neee!!Vím,že to není fér ani k jednomu z nich a připadám si hrozně,o to hůř,že jsou kamarádi.
Do téhle situace sem se ale dostala vlastní vinnou,otazka je jak s ní ven...nejradši bych to neřešilaa a nechala situaci nějak vyplinout,ale poněvadž máme všichni spolčné známé,kterým už vrtá hlavou jakto,že najednou ani já ani -kamarád ,nemáme čas ve stejnou dobu atd.tak se to holt řešit musí..
Nevím jesly máte někdo podobnou zkušenost napište jak ste to řešilly,nebo mo situacemá vůbec tato situace nějake pozitivní řešení?

Tak to je to, čeho bych já určitě schopná nebyla.....už jen když jdu s kamarádem na kafe, tak mu to všecko povyprávím, abych neměla vůči němu špatné svědomí...nechám život plynout, stejně teď v mým okolím není žádný chlap, který by mi za ten rozchod stál a on je pořád ten z mýho okolí nejlepší

Tak tohle zažila jedna má kamarádka, sice ten její předtím se o ni staral a choval se k ní hezky,ale byl to takový lenoch, všechno musela vymyslet ona....... ale ten jeho kamarád byl víc akční a podnikavějš.....nejdřív se scházeli ve třech, pak párkrát sami....taky znali už veškeré příbuzné a znamé jako ty....no a s tím přítelem se po 2 letech ze dne na den rozešla a je s tím kamarádem, samozřejmě to pro toho prvního byla velká rána a není schopnej ani jednoho z nich doteď pozdravit......a bral to jako největší zradu ve svém životě

šlechtí tě, že tomu věříš a že to dělat nechceš... ale věř i tomu, že 10 nebo 20 let nespokojenýho života, kdy se v tobě nashromáždí spousta nevybitých emocí, dokáže s vůlí člověka udělat ledacos... a pak stačí někdo novej v okolí, trocha chemie, příležitost, a problém je na světě... ale třeba bys byla výjimka, co já vim

tohle je bohužel typický... myslim si, že základní problém je chyba v komunikaci... buďto ta holka nevysvětlila tomu dotyčnýmu pravej důvod proč chce bejt s jiným, a nebo to ten kluk odmítá slyšet, a libuje si v roli oběti (což jsem taky dělal bohužel... u mě to byl jeden ze znaků hodně malýho sebevědomí a sebeúcty)... každopádně chyba je, že ten kluk nevnímá svůj podíl odpovědnosti... ne že by něco udělal "špatně", to ne, on jednal podle svý přirozenosti, ale ta holka z nějakýho důvodu hledá někoho kdo má tu přirozenost trošku jinou... a buďto to ta holka nějak vyřeší, že si na to, co jí chybí, najde někoho jinýho (v tomto případě jeho kamaráda, čímž ale riskuje to že přeskočí jiskra) a nebo to v sobě potlačí, což dřív nebo pozdějc nějak vyjde na povrch jako velkej problém... a nebo se tomu jejímu partnerovi podaří nějak na sobě zapracovat a "posunout" se z "lenocha" na "akčního"... ale tohle předpokládá to, že bude vědět, že jeho partnerka má potřebu mít akčnějšího partnera... když to vědět nebude, a nevšimne si toho, tak může bejt velmi překvapenej, když mu jeho partnerka "najednou" oznámí že je konec a že se stěhuje za jeho kamarádem, kterej akční je...

presně z toho mám strach,svého ořítele mám ráda o tom žádná,ale už je to spíše takové kamaradtví.Hlavně nechci ty dva do konce života rozdělit,.Připadá mě to vůči mému přítelovy hodně nefér.A vím ,že by ho to hodnw bolelo.Nadruhou stranu mě tento stav bolí teď a -kamáráda-taky.

Přestaň se stýkat s oběma. Jednoduché.