Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

jirik
Děkuju za vše, hlavně za otevření očí A také přeju hodně štěstíčka v životě

rádo se stalo já taky děkuju

já sem teda ještě nepoznala, jaký je to bejt štastně zamilovanáa vim stejnak, že to ani nepoznám, možná až mi bude 30 hm...

Jak můžeš ve svém věku říkat takové věci prosím tě

hele, já teda nevim co konkrétně se ti na sobě nelíbí, ale co můžu posoudit z tý tvý fotky v profilu, tak mě se na tý fotce líbíš a jen tak na okraj (z jiného vlákna ), čim víc si budeš řikat, že VÍŠ NĚCO, např. že víš že nikoho nepotkáš dřív než tehdy a tehdy, tak vem jed na to, že přesně tohle se ti splní... i když to vlastně vůbec nechceš...

Ahojky, nejdřív jsem si myslela že jsem potkala toho pravýho.. dokázala jsem si představit budoucnost.. jsme spolu 2 roky a vídáme se o víkendech (kvůli velké vzdálenosti).. ale poslední dobou už nedokážu říct, jestli je to ten pravej a jestli bych chtěla s nim strávit zbytek života. Je hodnej, milej, tolerantní.. sedí snad na něj všechna nej.. naši jsou z něj nadšení, mají ho rádi.... Ale já už si tak nejsem nějak jistá... láska zdá se vyprchala a stal se pro mě kámošem, s kterym si můžu promluvit o čemkoliv...

Řekla bych klasický scénář, jen dva roky ještě není tak moc... Navíc, jestli se vídáte jen o víkendech. Nebo že by byl problém tady? Nevím podrobnosti, ale často pomůže nějaká změna. Ve vašem případě třeba společná dovolená, neplánujete?

Pollinko
Dovču ne.. ale každý prázdniny jsme spolu vkuse, dalo by se říct 2 měsíce. Asi je to nejspíš způsobeno tím, že mi znova motá hlavu expřítel (pro kterýho mám stále slabost)..náš vztah byl chaotickej samý rozchody a scházení.. nakonec jsem ho nechala já.. co jsem přes internet poznala současnýho přítele.. tak mi nabízel to, co jsem u toho druhého nenašla a prostě vytloukla klín klínem... Snažim se být silná, rozum mi řiká ať zůstanu s tím, kým jsem.. takovýho kluka už asi nikde nepotkám.. ale chtíč a zvědavost mě láká vyzkoušet něco novýho.... Jsem hrozná a nevážim si toho, co mám

No tak to si to budeš muset ujasnit sama. S nějakým tím chtíčem a zvědavostí, jak píšeš, se potýká snad každý. Záleží, jak je kdo silný, jakou má vůli, jak moc svého partnera miluje apod... Je toho víc. Já taky nemám bezchybný vztah, občas to dost skřípe až lítají jiskry, ale ještě to nechytlo Statečně hasím.

taky pořád hasíma myslím,že už po zbytek života hasit budu..jak píšeš,chtíč a zvědavost asi bude pořád,jde jen o to,jak se k tomu postavíme

Ahojky holky,
je mi 18 let. Vím myslíte si co já mužu vědět o vztahu.
Mám ale už skoro 6 let přítele. Prostě se známe ze základky a do ted spolu jsme a i když byli menší hádky, i krátkodobé rozchody, jsme stále spolu. Myslím si že jsem svého prince už našla. Ale samozřejmě za pár let muže byt vše jinak

Jo našla, vím že máme být spolu, ale poslední rok se pořád rozcházíme a dáváme dohromady, on říká že prý dávám podněty ke konfliktům, ale když zjistím že mi lže a řeknu mu že mi to vadí, tak mi hnedka řekne že to skončíme protože jsem pořád nespokojená...a tak furt dokola...

Mám přítele necelý rok a zatím dokonalé, možná je to tím, že spolu zatím nebydlíme.. Byla jsem předtím vdaná za krásného chlapa, co mi říkál 300x denně jak mě miluje, ale nebyl spolehlivý, tak jsem si asi našla protiklad a nevím, jestli to zase není moc velký klid. Ale je mi s ním krásně, dokážeme mlčet i prokecat celý večer, v posteli jsem víc než spokojená

Tak kdo ví, třeba je to konečně doopravdy ON. Včera mi dokonce řekl, že přesunul svoje tvrzení "děti zatím ne" na "děti bych s tebou chtěl"

hmm, a tohle ti přijde jako ten správnej vztah pro život a pravej partner?

Nad tím sem nikdy nepřemýšlela, když se zrovna nechová jako idiot tak je mi s ním fajn...