Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

martooni
taky potřebuju chlapa, který je osobnost a nenechá se sebou vláčet, takové ty submisivní měkoty úplně nesnáším
podle popisu tvého "pana pravého" mi přijde, že je to spíš "pan ideální" potkala jsi takového? a aby se s ním dalo ještě žít? ideální lidi někdy šíleně nudí, mirky dušíny jsem nikdy neměla ráda

Margie
Mno a tady můžeme hledat definici "pana ideláního" . Bohužel ne, ještě jsem takového muže nepotkala, teď na něho čekám. Ale poznala jsem právě ty typy, které nechci viz. výše. A další háček - nesmí to být pan ideální - protože nudit se s ním rozhodně nechci. Myslíš, že jsem ho vystihla jako Mirka Dušína? To jsem rozhodně neměla v úmyslu, takového muže bych fakt nechtěla.

Přesně!! Musí mi imponovat! A to těžko bude člověk, který se rozbrečí, když na něj zařvu

trochu mi přišlo, že jo
jenomže člověk musí vždycky z něčeho slevit, z čeho bys slevila ty?

brrr, takového jsi měla? to byl asi nějaký mamánek, ne?

martooni
teď jsem si uvědomila, že mám jednoho kamaráda, který vyhovuje tomuhle (když vyberu něco z toho, co jsi psala):
- vysoký asi 180 cm (možná o chlup méně)
- sportovec s mírou - ale zas tak to na něm není vidět, protože je zároveň trochu gurmán
- úspěšný ve své práci - risk manager v jedné významné bance - myslím, že by se o tebe celkem i postaral
- inteligentní (VŠ)
- abych k němu mohla vzhlížet - to nevím
- rozhodně je to muž, ne kluk (asi 39)
- myslím, že do uričté míry umí ženskou rozmazlovat, ale rozhodně si umí dupnout a říct : "Tak tohle tedy holčičko ne!" - mimochodem oslovení holčičko je jeho oblíbené, jsme jenom kamarádi a mně takto říká často

přidám k tomu ještě úžasný suchý smysl pro humor

nevýhoda - není moc pohledný ani v obličeji, ani postavou (má trochu pupek )
člověk vždycky musí z něčeho slevit, podle mě, protože pana ideálního prostě nenajdem
...btw moje máma říká, že vzhled je OK, ale ne to nejdůležitější, protože kdo je sportovec a má hezké vysportované tělo, může pak přestat a časem se z n ěj stejně může stát pupkáč

Nene, naštěstí ne, mamánka ne, já mám kliku na magory!

To máš pravdu, já momentálně poznala člověka, se kterým prožívám něco, co s nikým předtím.. Takovou vnitřní slast z toho, jaký muž může svýmcharakterem být jsem dlooooouho nebo spíš nikdy nepoznala (a to myslím i v případě, že pominu to opojení), dokonce se mu podařilo něco, co už dlouho žádnému - získat mou důvěru, ale je to o tom, že člověk učitě musí v něčem slevit, protože je mi jasné, že on s jeho povoláním na mě taky nebude mít tolik času. I tak se ale snaží.. Teprve se známe měsíc, takže uvidíme.. Snad to nebude jako vždy u mě - začnu moc přemýšlet a couvnu, abych se opět nespálila.. Někde na disku jsem kdysi četla, že nevíš, jestli nemáš od přítele odejít, že to není ono.. Takže už sis to rozhodla?

No a vlivem hormonů se obča zázraky dějí co.. Bohužel i ty nechtěné!

Margie
Hmmm, tak ten zní dobře. Kam se na takové chodí? Nikde je nepotkávám, a když ano, tak jsou že-na-tí

Tali
tak přítele, co ho popisuješ, ti moc přeju když si dáš čas a on to bude respektovat a nebude na tebe tlačit, myslím, že nebudeš mít ani důvod couvat
já se ještě nerozhodla, je to takové trošku složitější...

tak tenhle je svobodný máme takovou velkou partu lidí, se kterýma jezdíme v zimě i v létě na hory, on je součást té party. ale jak jsem psala, mně se vzhledově moc nelíbí, není žádný krasavec, má trochu pupík ALE rozhodně je s ním zábava, lidi se suchým a občas rejpavým humorem jsou moje krevní skupina v určité míře to o té chemii je, já bych s ním nemohla být, protože jako kamarád je super, ale nepřitahuje mě.

Tohle je těžká otázka.. zatím tedy nevím, jsem sama 2,5 měsíce, tak se mi slevovat nechce, ale až budu sama rok, určitě někde budu muset slevit.
Musím se přiznat, že mě na vzhledu záleží, opravdu ošklivého partnera bych nechtěla, ale hezounka taky ne, tak normálního.
Kdyby jsi nenapsala ten věk, tak bych tě požádala o kontakt .. mě je totiž 23 a ještě k tomu vypadám na 18 ..

Tali, přeju ti to! Jsem ráda, že se objevil někdo, komu můžeš důvěřovat a že jsi šťastná.

to by mě asi zabil

tohle jsem si vždycky taky myslela, ale vlastní zkušenost kdysi dávno mě z toho trochu vyvedla... chodila jsem s člověkem, který byl vzhledově moc hezký, zajímavý, ale žádný typický krasavec. měl nádherné štíhlé vysportované tělo bez gramu tuku, ale žádný kulturista, prostě tak krásně akorát. přesto jsem byla schopná se zamilovat do chlapa, který se mi sice líbil typově v obličeji, ale měl docela nadváhu. nikdy jsem nechtěla chlapa, který není štíhlý, ale do tohoto jsem byla naprosto bláznivě zamilovaná - proto, jaký byl, ne proto, jak vypadal. ale to už je hodně dávno, časem člověk ty požadavky trochu u praví, spíš zpřísní

Taky to bylo myšleno v nadsázce..

Jj, tak takhle to mám v sobě taky zakódované

Takže je to pak časem horší a horší najít si toho svého pana Pravého

já vím, ale uvědomila jsem si, že ho tady "prodávám" a on chudák nic netuší

a pak myslím příjde na řadu ta chemie a najednou koukáš, do koho že jsi se to zamilovala

Margie
To jo, chudák

Jooo, to se mi taky stalo.. teď nechápu, jak jsem s ním vůbec mohla chodit.. když pak člověk časem sundá ty růžové brýle, najednou zjistí, jaká je realita.. vůbec se mi ten člověk nelíbí

jenomže stejně to se ti může stát s člověkem, který se ti vzhledově líbí a bude pořád líbit, ale jeho vlastnosti a osobnost ti časem začnou lézt na nervy...

podle mě ten pravý je ten, s kým si člověk dovede představit být celý život, mít a vychovat s ním děti...i když toto jsem si myslela dlouho a pak to stejně bylo jinak... Takže mi z toho vypadává, že možná je nejlepší vůbec neřešit, jestli je ten chlap "ten pravý" nebo ne a brát to prostě tak, že spolu jste a jestli spolu zůstanete, bude to super, jestli ne, tak to holt byla životní etapa, kdy jste měli být spolu, ale už skončila...