Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

No tak to se mám na co těšit teda

Je mi 21, přítel je o dva roky starší. On žádnou krizi nepociťuje, je úplně freeeeee, ja chci taky. Nikdy si na nic nestěžoval, je to až zvláštní... Ne, že bychom plánovali už svatbu, to zas ne, ale už se o tom začínáme bavit. A že se necítím, jsem mu řekla. Absolutně ho to nerozhodilo

Pollinko
Jsi ještě mladá, taky jsem se v žádném případě ve 21 nechtěla vdávat, to chce čas, abyste byli oba připravení. Je to možná i tím, že je to tvůj první partner a tak máš pochybnosti, zda je ten pravý nebo zda může být jiný a třeba i někdo lepší... Ale věř, že tyhle pocity nejistoty budeš mít pořád, akorát si musíš ujasnit, jestli jsi opravdu šťastná a pokud ano, tak bych to neřešila. V každém vztahu jsou o něčem dohady a to nemluvím pak o společném bydlení

Vždycky to jde přece změnit

Přesně tak... mě je 22 a pořád si nejsem jistá, zda je to ten pravý, furt si říkám, co když na toho pravého teprve někdy někde narazím.... je to divný. A když máme krizi, tak se ta nejistota stupňuje. Ale člověk si nevybere, tak už to prostě v životě chodí. Hlavně aby člověk byl šťastný. A to já momentálně ve vztahu jsem... jen prostě hold mám více starostí své problémy, deprese... ale vztah to neovlivňuje. Bohužel náladovost ano.

Jé holka, s tou náladovostí ani nemluvím, taky umím být hodně nepříjemná, bohužel moje špatná vlastnost

Mluvíš mi z duše, ale já už jsem věkem o 2 roky dál a věř tomu, že už přemýšlím jinak. Můžou za to určitý situace a tak, a když vidím, jací jsou chlapy hajzlíci, tak si říkám, proč jsem někdy pochybovala...

Také doufám, že se to u mě změní a budu mít svůj žebříček hodnot někde jinde. Možná u mě je problém ten, že jsem na chlapy (hajzlíky) zas tak moc nenarazila... Nynější partner je můj tzv. také první. Beru to tak, že společně spolu bydlíme a jsme již delší dobu. Předtím jsem se tak nějak spíš plácala. Jelikož jsem i studovala, tak prostě jsem byla raději sama a nehrnula jsem se nikdy do vážného vztahu.

Sluncere: můžu se zeptat v čem už přemýšlíš tak trochu jinak? Rozepiš určitou situaci... děkuji... to jen zda za ty dva roky taky tak budu přemýšlet

Och děvče, kéž by jenom dvou..
Zrovna včera večer se ozvala ta třetí, nebo druhá, nebo nevím která.. A asi jsem zničila něco, co by za to možná stálo.. A opět jako už po x-té jsem to udělala jen z NEJISTOTY.. Z pocitu strachu... A teď se biju do hlavy.. A vzít zpět to nejde, už tam bude ten šrám a navíc bych dělala vola z nás obou.. Tedy sebe a dotyčného pána, ne z mých (minimálně) dvou osobností..

ahoj holky, moc zajímavé počtení... Já zatím napíši svůj názor, zda-li jsem našla toho pravého? pokaždé, když jsem byla v nějakém vztahu ( zase tolik jich nebylo ), je mi 27let. Myslím, že mohu říci, že v současné době jsem ve svém prvním vážnějším vztahu - bydlíme spolu s partnerem 3roky ve společné domácnosti. Předtím jsem měla dva delší vztahy a pokaždé jsem byla přesvědčená, že ON JE TEN PRAVÝ.. ale dříve nebo později, jsem potkala někoho jiného a já musela vzít své slovo zpět. Je to moc těžké, také jsem žila v naivitě, že dva partneři by si měli být věrní, ale realita je holt asi jiná. Nevím jak se pozná ten pravý .....

leni22
Pokud vůbec "pravý" existuje že.. Pokud jich není třeba víc a není to jen o tom, jak si sednete, jaké povahy máte, pohled na život, názory, zájmy, .. Více lidí si může dobře rozumět, ale je k tomu nezbytná i ta jiskra, nějaká chemie, která v nás zreaguje společně.. A vytvoří explozivní směs..

Já právě měla představu, že se budu vdávat hodně zamilovaná, přesvědčená, že je to ten pravý, že budu šťastná... Spíš mám pocit, že to je čím dál horší. Na druhou stranu občas přemýšlím, jestli vůbec existuje někdo, kdo by mému příteli mohl konkurovat. A nikdo takový není a pochybuju, že bych podobného našla. Je to začarovaný kruh, snad se to vyřeší, jak říkáš, časem.

to se mi líbí, hezky jsi to vystihla, nejzaručenější je chemie, erotický náboj a pak už můžeme sledovat jak se dějí zázraky

to sice jo, ale po čase v každém vztahu chemie vyprchá a pak se teprve ukáže, s kým člověk je. a to co se objeví, nemusí být ten "pan pravý", jak původně vypadal pod vlivem rozbouřených hormonů

holky já jsem měla cca 9 let pocit, že žiju s tím pravým, všichni nás považovali za ideální pár. nyní po 11 letech (bez svatby, bez dětí) to vidím úplně jinak. spíš by mě zajímalo, jaká je vlastně definice "pana pravého"?

Já jsem si to definovala takto: Přestože mně občas neskutečně štve, tak ho miluju i s těma jeho chybkama, vím, že je to hodný chlap a chci s ním zůstat

Margie,
definice pana Pravého je pro každou z nás jiná - individuální. Já například chci, aby můj budoucí pan Pravý měl tyto vlastnosti: pohledný, vyšší postavy, sportovec s mírou, úspěšný ve své práci, inteligentní, abych k němu mohla vzhlížet, aby se o mě postaral. Potřebuji prostě už muže, ne kluka. Potřebuji, aby si v určitých chvílích dokázal dupnout, protože se mnou to není jednoduché. Když mám všechno co chci - přestanu si svého partnera vážit, když mi splní všechno co mi na očích vidí - přestane mě to bavit. Potřebuji někoho, kdo mě sice bude rozmazlovat, ale když začnu být "protivná", tak si dupne a řekne: "Tak tohle tedy holčičko ne!" a ne, že se stáhne a začne mě ještě více "podlejzat".
Pro jinou ženu je ten pravý třeba úplný opak, aby se o něho mohla starat ona, aby ona byla ta dominantní v jejich vztahu, aby ona mohla všechno zařizovat a organizovat. Já se ráda o muže starám, ale potřebuji, aby nade mnou měl moc, aby organizoval. Těžko se to popisuje