Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

Hm, na to jsem zapomněla, tohle se mi také stalo .
Myslím, že máš pravdu, neřešit to a pokud je člověk spokojený s tím, koho má, tak je to super. Jenže co máme dělat my, nezadané ženy? Moje mamča mi řekla: "když se ti bude nějaký chlap líbit a bude tě to k němu přitahovat, nic neřeš, nemysli na budoucnost, prostě jdi do toho a užívej si, že jste spolu." .. je úžasná.. ale myslím, že má pravdu, beru to všechno moc vážně, hned si s ním představuji společný dům a děti..

s tím naprosto souhlasím. ono je stejně těžký hned na začátku řešit vážné věci. Na druhou stranu si myslím, že je důležité vědět, jestli si teoreticky s tím člověkem dovedeš někdy v budoucnu představit společnou budoucnost, protože pokud bys hned na začátku věděla, že je ti s ním fajn, ale že tam jsou zásadní věci, o kterých víš, že je prostě nezkousneš (teď mě zrovna žádná nenapadá), tak nemá cenu s tím člověkem ztrácet čas. jednak ti budou takto ubíhat léta, jednak se zbavuješ možnosti potkat někoho, s kým tu budoucnost mít můžeš...

Margie, a jsem zase na začátku. Ty i moje mamka máte pravdu. Takže když se mi bude nějaký chlap líbit, bude mě přitahovat a nebudu na něm vidět vlastnosti, které bych do budoucna nezkousla, mohu jít směle do toho .. uf uf, ale to bude náročné někoho takového potkat. Jelikož se mi právě časem stává, že když jsem déle sama, svolím nějakému ze svých nápadníků i když o něm už na začátku vím, že do budoucna nee

martooni
já bych to nebrala tak fatálně jsi ještě ve věku, kdy si můžeš dovolit "si jenom užít"

Margie
Jo to jo, ale já na to "jenom užití" moc nejsem .. potřebuji k životu partnera, když jsem sama, je mi smutno a nic mě nebaví.. i jen tak si užívat mě moc nebaví a ani na to nemám povahu, jsem stydlín a rozhodně nemůžu mít sex s někým koho nemiluju..

Ještě bych tuto větu doplnila.... Není taky vždy pravda, že vzhledově upravený, vypracovaná postava, svalnatý muž je - uspěšný muž ve smyslu kariéra, vyšši postavení ve zaměstnání. Ve smyslu ideál. Jelikož dosti chlapů co se jim nedaří v osobním životě jako práce, a vzdělání, ... tak makají na svém těle, chtějí vypadat co nejlépe vzhlědově (svaly), ale většinou v hlavě nic jiného fakt nemají než ty svaly... na pár takových jsem už taky narazila. Dělají prostě ramena - ve všem, i ve věcech (např. ekonomický), kterým nerozumí, ale přesto mají v hlavně fakt jen ty svaly (vygumováno). Když nejsou úspěšní kariérně, chtějí se vyrovnat aspoň takto. Bohužel ze začátku vždy ze sebe aaaaaaž moc dělají, co nejsou. Škoda že?

Tak takhle to také cítím

Kéž by to bylo tak jednoduché.

z toho si nic nedělej, taky jsem taková....na "užívání si" musí mít člověk povahu.

bohužel není ale někdy bych strašně ráda, aby bylo, člověk by to opravdu nebral tak fatálně - a hlavně by se tolik netrápil...

Jsem s přítelem 5 a půl roku a zrovna prožívám osobní krizi...Přítel už asi poznal, že není vše o.k....Nejhorší je, že zrovna dobudováváme barák a já mám sto chutí utéct...Přitom je hodnej, nepodvádí mě ( asi ), není lakomej...chytrej...je na něj spoleh...Jenže hodně pracuje a hodně cestuje a odcizil se mi...Nemáme na sebe čas...Nikam nechodíme. Jediná společná činost je nákup potravin a sezení u televize. Nemáme ani společné známé. Na vině je asi věkový rozdíl. Jeho známí jsou už ženatí a mají děti..Navíc už od začátku vztahu to není v posteli zrovna super...Chtěla jsem dojít do sex-shopu pro nějakou pomůcku, ale přítel nechce. Nedávno slíbil, že něco koupíme, ale zase zůstalo jen u slov.
Navíc jsem potkala někoho jiného...Nevím, jak dál...Připadám si jak špatná herečka...Rodina má přítele ráda. Všichni se ptají, kdy bude miminko.. Jak poznat, že je ten se kterým žijete ten pravý?

Holky, no tak já jsem měla (mám) štěstí , když to tu tak čtu ty vaše příběhy. Ve dvaceti jsem poznala kluka (předešlý vztah trval pět let a byla to super průprava do života), za šest týdnu jsme se zasnoubili, začali plánovat svatbu (nemuseli jsme, nebyla jsem těhotná), teď budeme slavit 7. výročí, máme dvě děti a krásný život. Zní to jako z filmu, ale snad to tak bude pokračovat i dále. Myslím, že to prostě člověk vycítí, alespoň u nás to tak bylo.
Přeji Vám všem hodně štěstí v hledání toho pravého!!

Vtipné mi přijde, že sem ještě nedávno měla vedle sebe člověka, se kterým sem si dovedla nádherně představit budoucnost. Chtěla sem si ho jednou vzít, mít s ním děti, strávit s ním celý život. Bylo to krásné, dokonalé a cítili jsme to tak nejspíš oba. Ale před měsícem potkal jinou slečnu, sdělil mi, že by rád zažil něco nového a já tak o toho ¨domnělého pravého chlapa přišla. Život je hořký

to prostě se nedá zas tak poznat :-/ bohužel..... a i s tvou situací cítím. Také mám přítele, který je hodnej, nepodvádí (snad), sice kapku sobec ale není lakomej... a poslední dobou strávíme náš čas také u nakupování a u televize. S tím sexem to tak nějak také, ale lepší se to. Nevím co poradit. Sama jsem v takové "asi normální" krizi vztahu. Ale pokud máte i rozdílné známé atd. tak nevím nevím. Jinak že rodina má přítele ráda, tak tohle je u nás možná až moc... někdy mi přijde, že ho mají raději více než mě :-/ divný. Pokud jsi potkala někoho jiného, uvidíš....... horší jsou ty společné starosti co se společně vybuduje např. baráček..... Ale hold takový je život. Člověk do něj něco vložím a něco se mu zase veme. Tak to prostě je.

Žitov je pěkná svině... sprominutím. Ale je to fakt boj. :-/

Holky, nebojte se! Jsou i báječní chlapi, se kterými je radost žít. Jednoho takového mám doma a už pěkných pár let. Moc vám přeju, abyste taky někoho takového potkaly. Je skvělé, když váš muž je současně i váš nejlepší kamarád.