Mozek psychicky nemocných

Holky jste úplně zlatý,že mě takhle držíte.On se neléčí,protože si myslí,že jemu nic není,ale my vidíme ty nedostatky.Dcera tápe a ptá se.Já už nevím jak se zachovat.On totiž vyšetřuje slova co kdo řekl aa jak to řekl.No nic méně objednán je na 10.9. na 10hodin.Rozhodně vás budu informovat a vážně si moc cením vašich rad.Je mi hrozně těžko.Doktorka mi napsala na zklidnění Dalsan,ale nevidím,že by to na mě mělo účinek.Je tedy pravda,že to beru teprve čtvrtý den a ještě půlku po snídani.Ještě jednou díky

vanilinka
Výborně, že píšeš, ža má rodiče a sourozence, protože to, že jste manželé, neznamená, že to máš všechno řešit ty sama. Opravdu nenechej sebou manipulovat, zvlášť když píšeš, co sis všechno už vytrpěla, už kvůli dceři, ale také kvůli sobě, život máš jen jeden a domnívám se, že by neměl být nikomu obětován. Léčit se musí chtít hlavně on, ty mu můžeš v rámci svých možností pomáhat, ale ne, abys za něj žila jeho život. A pomáhat by mu měli i ti rodiče a sourozenci a nenechávat to jen na tobě.

Natalya
Rodiče i sourozence má,ale vždyť oni neřeší jeho nemoc.Oni jeho chování ani jako nemoc nepovažují.A ještě vyžadují jeho ke své pomoci.Bohužel takto je.Má žaludek jako na vodě,ale napíšu co je nového.

vanilinka
Myslela jsem, že už jsi rozvedená. Vždyť jsi na jiném vláknu psala, že už jdete podepsat rozvodový papíry, a taky to, že si našel jinou ženu. Myslím, že už jsi měla dávno odejít.
Nebo snad čekáš, až Ti úplně zničí život? V zájmu zachování vlastního duševního zdraví a nakonec i zdraví vaší dcery, by jsi to měla udělat co nejdříve. Hned!

Romísek
Ale papíry jsme podepsali,ale neunesl to a v noci udělal hrozný kravál a scénu.Pak mi strhal závěsy a řekl,že ho mám na svědomí.Druhý den se přišel omlouvat,prosil a brečel,že nás bude na slovo poslouchat a co ještě všechno neudělá.Jeho doktorka mě slušně požádala,že z morálního hlediska ať mu šanci dám,že slibuje i léčení na psychiatrii.Jenže po pár dnech je zase všechno jinak a já tu slzím do klávesnice.To,že si našel tu tlustou ženskou je taky pravda.Vím,že v tom jedu o stošest,ale jak z toho ven.Jsem už i na práškách.Měla jsem ho strašně ráda.Chová se ke mě jak hadru to já vím jen se stím těžko smiřuji,ale už opravdu nevím jak dál.Jsem totálně blbá.Jeden známej mi nedávno začal nadbíhat až poté kdy zjistil,že mi to doma totálně nefunguje.Dokonce vzal mou dceru na dovolenou.On má sám syna.Jenže já ho teď odmítla,že musím pomoct manželovi a,že bych více ublížila než pomohla a na dva vztahy já prostě nemám...........Tak a teď jsem sama a bez všeho.Aživot mi už manžel zničil jinak se to ani říct nedá.

vanilinka
Pokud má organickou poruchu, jsou ty změny způsobeny poškozením mozku. To se dá jen nějak stabilizovat, ale ne vyléčit. Nemůžeš na něj uplatňovat běžná měřítka, ani morální, spíš je nutné, abys ho začala brát jako pacienta. Ta tlustá ženská není Tvoje prohra, to je projev jeho choroby. S takovým člověkem nemusíš být, nenech se vydírat, ale pokud o tom přece jen uvažuješ, pak musí nastoupit léčbu.

Dcera potřebuje informace, nemá smysl se tvářit, že se nic neděje, možná ví víc, než předpokládáš, nebo si rozvíjí katastrofické scénáře. U Dalsanu čekej nějaký efekt tak za 3 týdny.... budeš muset vydržet

vanilinka
Myslím, že paní doktorka, která apeluje na Tvé svědomí vůbec netuší, jak se věci maj! Ty prostě musíš odejít, protože si myslím, že by Ti mohlo jít i o život. Radím Ti, odejdi od něho hned teď. Navštiv psychologa a se vším se mu svěř. Myslím, že už jsi svým mužem zmanipulovaná a nenech se manipulovat i jeho lékařkou, která se na to dívá jen očima Tvého muže, nikoli Tvýma. Zvlášť když říkáš, že on se léčit nechce, protože si myslí, že nemocný není a ještě z toho ze všeho viní Tebe! To je nestoudné a ty si to prostě nesmíš nechat líbyt.:

vanilinko...

myslím, že jediná pomoc, kterou tvému muži můžeš dát, je počkat na něho, navštěvovat ho, ale jen pokud se bude léčit. jinak to nemá smysl. nechci ti ublížit...ale když se neléčí a nebude, už to není tvůj muž, a nikdy nebude. bude to cizí člověk, kterému se vlivem jeho nemoci líbí tlusté ženské, a který za každým tvým činem vlivem paranoi vidí bubáky. je třeba se s tím smířit, stejně jako třeba s člověkem, který má alzheimera, a už nikdy to není on. (i když zase vím, že se to lehko řekne, ale těžko dělá)

počkala bych, jak dopadne to objednání v září. když z toho zas bude šumák, seber dceru a běž. a klidně zavolej tomu pánovi, jestli se ti zdá sympatický. ne proto, abys honem získala nového chlapa, ale abys nebyla sama, protože sama teď potřebuješ péči. klidně bych mu řekla, jak se věci mají. třeba tě podpoří.

taky si myslím, že tvůj muž už vždycky bude do jisté míry pacient, i kdyby léčba zabrala. všecko mu odpouštíš, a přepínáš se a namáháš, protože pořád vidíš hodného muže, kterého sis vzala, a doufáš, že třeba zítra to bude lepší.....jenže on takový už není. rozhodně teď není. nechci být krutá, ale je to tak.

ještě bych se nerozváděla...podle mě je teď třeba nechat čas případné léčbě, jeslti zabere a jak. když ne....podle mě nemusíš mít výčitky, když se potom třeba i rozvedeš. i když bys sama se rozhodla trpět s ním a neopustit ho, musíš myslet na vaši holku. když jsem byla malá, naši se hodně hádali, vůbec rodina nějak nefungovala. následky si nesu doteď. ta malá potřebuje někoho, kdo ji veme na dovolenou, a ne člověka, co bude doma trhat závěsy....

Teď odešel a ztropil tady scénu,že jsem se vůbec nezměnila a,že zase,když tu nebyl jsem tu měla chlapy.Prý si píšu s cizími muži a jeho jsem celý život jen podváděla,že se bál kdy mu odejdu s cizím chlapem.Holka spí u kamarádky to je moje plus.Jsem na dně a brečím.Píše mi teď sms jak jsem hrozně zlá a,že nic nechápu.Psal mi dopis na rozloučenou a,že ani to jsem nepochopila.Mám takový zmatek v hlavě,že nevím co mám dělat.Holky já se asi zblázním jak jsem nešťastná.

Vanilinko, to není Tvůj manžel. Tvůj manžel je pryč, možná na trvalo, možná ne, to nevíme. Toto je nemocný člověk a jeho projevy mají málo co společného s Tvým chováním nebo s jeho dřívější citovou vazbou. Jeho mozek nefunguje tak, jako Tvůj, vnímá jinak realitu, nedokáže rozumět tomu, co říkáš nebo jak se cítíš. Nic z toho, co píše nebo říká se Tě netýká a není to osobní. Nepřemýšlej o obsahu toho, co Ti říká, zbytečně se tím trápíš a smysl v tom nenajdeš. Nemůžeš. Nemáš někoho, s kým bys teď chtěla být? Kamarádku?

Jsem teď úplně sama.Kamarádky jsou vdané a mají děti tak je nechci zatěžovat.A já mám neschopenku tak ani nikam jít nemůžu.Zvládnu to už jse takhle po 150.Já vím,že on za to nemůže,ale strašně mi to ubližuje.V počátku jeho psychické nemoci kdy já viděla první ataky nemoci mi nikdo nevěřil.Mamka je moje všechno moc si rozumíme,ale muže znala jinak.Řekla mi ať si nevymýšlím,že z něho dělám zrůdu.Nevěřila mi ani kamarádka no nikdo.Dnes se omlouvají,ale tady nejde o omluvu,ale o to,že jsem na to úplně sama.Můj manžel mě jednou strašně chce a po druhé mě tak strašně nenávidí.Ale moc děkuju aspoň se vykecám mám toho plnou hlavu.

Vím, že je to hrozné, poslouchat toto od blízkého člověka a že si těžko můžeš pomoct, jen se mi zdálo, že ještě uvažuješ o obsahu, o tom co říká, a to je bezpředmětné. Je to jedno. Není schopen teď tomu dávat nějaký směr a smysl. Jednou říká tohle, po druhé opak. Nerozumím, proč jsi na to sama, když mamka i kamarádka už pochopily, jak se věci mají.

vanilinka

možná by bylo lepší trvat na rozvodu a provést ho. Rodiny by si to ujasnily, a když bys to vyhodnotila, že se léčí, tak mu pomáhat můžeš i rozvedená. On by možná jasný mantinel taky potřeboval. Všechno se zjednoduší. Budu se léčit - budu s Vanilinkou, nebudu se léčit - Vanilinka se mnou nebude.

vanilinka
Děvče zlatý, drž se! To zvládneš!