Mozek psychicky nemocných

to záleží o jakou psychickou poruchu se jedná?

organická porucha osobnosti,kompulsivně obsedantní porrucha,silná deprese.

budeš muset být hodně statečná...je to ovšem individuální, každý se projevuje jinak...moje kamarádka měla pár let vztah s člověkem s bipolární poruchou...

Jde mi o to,že manžel před dvěma lety onemocněl rakovinou varlat.Nádor zhoubný bohužel.Do té doby nekonfliktní,pracovitý,dobrý táta a vynikající manžel.Jediná slabina byla jehho žárlivost.Od jeho nemoci a operace uplynou 2 roky a za tu dobu mi muž udělal peklo na zemi.Popisovala jsem v jiných vláknech.Teď po žádosti o rozvod jsem na dně mě prosil,že se začne léčit a dělat vše proto,aby nás neztratil.Jenže pár dnů na to je zase vše jinak a jeho doktorka říká,že musím mít sílu to ustát,protože je nemocný.Včera zase žárlivá scéna a já nevím ani na čem jsem.Nebydlíme spolu.Dost špatně to snáší i dcera skoro 14let.Najednu stranu už bych chtěla klid hrozně se trápím,ale na druhou stranu mám strach,že mu ublížím,protože za to nemůže.A já se budu později jen trápit výčitky svědomí.

To je mi líto... Psychiatři občas kritizují příbuzné za to, že odchází od blízkých s duševní poruchou a při tom ví málo nebo nic o tom, co všechno rodina prožila a co už vyzkoušela, aby se stav nemocného zlepšil a soužití bylo únosné pro všechny strany. Nikdo nemá právo to po Tobě žádat. Manželovi v důsledku nebude k ničemu, když bude mít duševní poruchu a vedle sebe rozloženého zoufalého člověka. Buď se chceš učit s takovým člověkem žít, nebo nechceš (rozuměj - můžeš nebo nemůžeš, stojí za to - nestojí, máš sílu - nemáš...není to jen o chtění). Deprese a obsese je možné léčit, porucha osobnosti není nemoc a je možné jen mírnit projevy, pokud je na sobě pacient schopen a ochoten pracovat. Mělo dojít k poškození mozku v rámci léčby Ca? Trvalému? To, že manžel určitě také trpí, že si svůj stav nezavinil a některé jeho chování je určitě projevem nemoci, Tě nezavazuje nechat se stáhnout s ním, pokud na to nemáš sílu. Ale poznala jsem při práci v léčebně manželky, které to dokázaly, takže věřím, že je to možné. A budeš potřebovat podporu od druhých.

Já bych to chtěla podstoupit už jen proto,že to býval kdysi fakt super člověk a to nepřeháním,ale nevím jak na to.Vždyť on se od nás i odstěhoval.Nikdy nevím co se mu zrovna zrodí v hlavě a co udělá.Nevím kdy příjde a kdy nikoliv.Žádný životní jistoty já nemám.Holka si taky nese svoje trápení,protože táta je někdo jiný.Včera mi zase psal sms ať si nechám toho svojeho pracháče,když na něho myslím.Nevím zda si semnou takhle hraje nebo za to může ta nemoc.Vzdala jsem se skutečně života s člověkem,který by mě a dceru měl rád a ještě nás finančně zajistil.Udělala jsem to na žádost doktorky,prosby manžela a utrpení dcery.Co mi zbývá teď nevím....Jeho rodiče a sourozenci se semnou nebaví a odsuzují mě,myslí,že jsem v jeho nemoci měla jiného a,že jich bylo i více,ale pravda to není.Mám manžela i teď ráda a to jsem opravdu trpěla-začal mě podvádět s retardovanou a šíleně tlustou kolegyní z práce.Řekl mi,že je úchyl....,ale pak se k ní odstěhoval.Začal být agresivní a hodně pil.Stalo se,že jsem to schytla i fyzicky a bohužel i holka,která se mě zastala.Přesto mu chci pomoct jen nevím jak a jestli o to opravdu stojí....

Vločka
Ještě bych se chtěla zeptat,když máš zkušenost s lidmi z léčebny.Pár lidí mi řeklo,že jak se dostane do léčebny tak z něho bude větší blázen než je.Píšu to jak to řekli.I toho se bojím,já mu rozhodně ublížit nechci.

To, co postihlo Tvého muže, je dobře popsáno zde.
Obávám se, že návrat do normálu je nemožný, organické poškození mozku se v dlouhodobém horizontu spíše zhoršuje. Co Ti může malinko ulevit od toho zranění, je, že ten, kdo Ti tak ublížil, nebyl Tvůj manžel, ale někdo zásadně změněný nemocí, kdo neměl pod kontrolou svoje chování. Mysli hlavně na svoji dceru, v tomhle věku je hodně zranitelná.

Ahoj vanilinka.
Pozri sa, nikdy dopredu nemožeš vedieť ako bude. Zabudni na to, čo ti hovoria iní, hlavne keď sa tomu nerozumejú. Neviem, prečo by mal byť väčší blázon, to sa skôr tí, čo to tvrdia inak na nich pozerajú.
To, čo pišeš, nie je také strašné. Spušťacom bol pravdepodobne stres z choroby a isto ti aj vysvetlili, že to suúvisi so seretononínom atď.
Keby nie, tak napis všetko, čo ťa zaújma, ja sa ti pokúsim odpovedať. Do liečebne ho asi chcú dať preto, že mu potrebujú nasadiť antidepresíva (nezmení sa osobnosť, ako zvyknú ľudia strašiť, to sú bludy, napr. zdravému človeku by antidepresíva nespravili absolútne nič). A pokiaľ je riziko samovraždy, tak ho potrebujú mať na očiach, ako ich znáša, či netreba iné atď.
Neviem ako na tom je, tak sa tažko vyjadruje, ale mala by si počítať s tým, že to potrvá minimálne rok, kým bude úplne v poriadku, ale po pár mesiacoch by sa mal citiť už dobre. Treba byť ale trpezlivý. Tak ako sa to nevyvinulo za noc, tak to ani za noc neodíde. To, že sám sa chce lieciť, je obrovský krok.
Na začiatku sa mu možno zhorší stav, takže 2 mesiace môže byť na tom všelijako, ale podľa toho, čo píšeš, má obrovskú šancu aby bolo všetko ako pred tým.
Aj u nás je malá osveta o psychických ochoreniach a tak to ľudia nevedia skôr podchytiť a majú predsudky (tým nemyslím Teba, ale tak všeobecne).
Skús si ujasniť, čo naozaj sama chceš. Ked dospeješ k tomu, že chceš pri ňom stáť, tak zotrvaj. Vieš, možno príde také obdobie, že ťa bude od seba odháňat, pretože nebude chcieť aby si trpela. Ale nebude to trvať večne. Väčšina ľudí sa do roka cíti skvelo. Záleží na tom, ako je to ďaleko, ale z toho sa dostane, uvidíš Nie je to nič take fatálne ako napr. schizofrénia. (aj keď aj s tým sa dá žiť)
Dúfam, že som ti aspoň nejako pomohla sa zorientovať, keď nie kludne napíšem konkrétnejšie. Keď budeš chcieť, tak aj súkromne, alebo tu do mailu.
Hlavu hore, viem, že to teraz vyzerá zle, ale uvidíš, že o dva roky to bude len spomienka.

Děkuji moc všem jsem zoufalá,bezradná a nešťastná.2roky si ten svůj kříž nesu a docela jsem to ustála.Všichni říkali jak to zvládám,ale minulý týden jsem zkolabovala a už to nešlo dál.Teď jsem na neschopence.Strašně bych si přála zase dát rodinu do pořádku a chci tomu věřit,že se povede,ale mám strach z reakce manžela.On totiž své názory dokáže změnit z hodiny na hodinu.

kamarádka se taky snažila a prostě nemohla...to si nemůžes vyčítat, každý má své meze a ona by pro něj asi i umřela, kdyby s ním byla déle. Milovala ho moc, byl fajn, když měl světlý chvilky..když ale ne, podváděl ji, křičel na ni, dělal jí hnusný věci...

Lisa
Jo to dobře znám,ale nejhorší je,že předtím byl ideální proto stále se nechám dokola uprošovat a vlastně sebou manipulovat.Moc mi to ubližuje.Hrozně jsem si přála kdyby to byl nějakej hroznej sen a já se vzbudila.Já už nemůžu,ale musím nemůžu ho v tom nechat.Jen nevím co se bude dít ani večer ani ráno....................prostě každá jeho reakce je úplně jiná a nečekaná.

Ale ne... Psychiatrická léčebna je nemocnice, pacienti z infekčního oddělení se také obvykle nevracejí ještě infekčnější, tím se netrap. Netvrdím, že je to zdravé prostředí, ale v systému léčby DP má ústavní léčba opodstatnění. Záleží, co od hospitalizace očekáváte - jestli má být nasazena/změněna léčba pod stálým dohledem, provedena hlubší diagnostika a nebo jde o důvody úlevové - potřebuješ na chvíli odpočinout a vědět, že je o něj postaráno (to je dost běžný důvod hospitalizace). Pokud pacient není nebezpečný sobě nebo okolí, nejde o žádný z těchto důvodů a ambulantní léčba je pro něj dostupná, proč zvažovat PL... Samozřejmě ho otamtud zdravého nevrátí... Ne/zvratnost organických poruch obecně vychází z primárního onemocnění - nemoc mozku nebo systémové choroby (např. některá cytostatika jsou neurotoxická) - je-li léčitelné základní onemocnění, může mít šanci na zlepšení. Jestliže mu stanovili tuto Dg., mělo by být známo, o jaké organické postižení tam jde. O jakékoliv prognóze se tady může jen spekulovat, nevíme nic kromě názvu diagnóz. Důležitější je pro Tebe kvalifikované rozhodnutí, co pro něj chceš udělat a k němu potřebuješ informace - promluvit si s odborníky, kteří budou mít pochopení i pro Tvé potřeby a nevidí jen svého pacienta, existují zajímavé knížky, které mohou pomoci porozumět světu nemocných a shrnují zásady, jak s nimi jednat, výborné jsou svépomocné skupiny příbuzných. Už jsem to psala, pokud se rozhodneš, sama potřebuješ podporu, ne jen myslet na dceru a na manžela.

vanilinka

myslím, že pokud je šance dostat manžela na léčení, neváhala bych...píšeš, že máš strach, že se vrátí horší...ale myslím, že se už ani nedá nic pokazit. naopak jen zhoršit bez léků a odborné pomoci. nebála bych se toho. máš zdravou dceru, která má právo na pěkný život, a které může nějaké trauma způsobené nemocným otcem a potom i zničenou matkou ublížit na zbytek života.

doufám, že jsem to nepřehlédla, ale myslím, že manžel se teď nijak neléčí (?)...

vím, že se to mnohem lépe řekne, než udělá, ale pokud by nechtěl jít na léčení, nezůstala bych s ním. nijak mu nepomůžeš, jeho nemoci tvá přítomnost bez léčení a odborného dozoru nepomáhá. myslím, že vzhledem ke jeho nemoci mu to nemůže moc ublížit, mnohem víc ublížíš sobě. ničíš se, a i když to zatím není třeba vidět, ničí setrvávání s nemocným člověkem i vaše dítě. manžel za své chování opravdu nemůže, ale ani to není důvod s ním zůstat. doufám, že mě tu nebudete moc odsuzovat, ale zblízka jsem jednu rodinu zničenou naprosto zbytečnou neodbornou péčí o duševně chorého zažila. nikdy v životě bych neodsoudila někoho, kdo předal do péče odborníků někoho, komu sám už nemůže pomoct. marné doufání ti toho úžasného chlapa nevrátí, chce to akci. bohužel je třeba, aby chtěl i on sám.

zkusila bych se poradit a najít dobrou léčebnu, aby ses nemusela bát, že se o něj špatně postarají. na všecko se ptej, co by s ním dělali, jaká léčba, kdy kde...nenech se odbýt nějakým vágním tvrzením...budeš pak klidnější, když budeš vědět, co se děje. i jeho rodina mi přijde málo informovaná o jeho nemoci. i na internetu se dá hodně dozvědet. jako jeho žena máš právo vědět všecko, co se týká jeho léčby. u lidí, kteří mají kvůli nějaké duševní poruše stavu normálu a zase stavy na dně, je důležité, aby v tom stavu "jasné chvilky", kdy jsou ochotni třeba jít na léčení, bylo všecko připravené, aby tam mohli hned. ne teprve potom začít něco připravovat, protože mezitím zase převáží nemoc, a jejich rozhodntí je přejde.

pokud kackacenka tvrdí, že to všecko může dobře dopadnout, ještě to zkus, dostat ho do rukou odborných. třeba se z toho snu pak probudíte

tohle je jen můj neodborný názor....ale ráda bych ti nějak pomohla. drž se.