Mozek psychicky nemocných

to vidím. Psala jsem, co mi k tomu šlo hlavou, asi jako Ty. Vanilinka si to přebrala, jak potřebuje, stejně jaké Tvé příspěvky nebo komentáře jiných. "Cesta" byla část jediné věty a znamenala, že po rozhodnutí následuje realizace toho rozhodnutí (cesta k tomu, aby jí bylo lépe). Když neznám JEJÍ rozhodnutí, nemůžu znát cestu. Jen o manželově poruše jsem nepsala, to špatně čteš. A už se vracím k tématu.

vanilinka
to je jediné, čeho jsem chtěla docílit běž se pěkně vyspat, dej si vanu, nebo prostě něco pěkného.
my se staráme doma o starého dědu, je to s ním hodně těžký (i když zas mnohem míň, než pro tebe), taky nadává, a neudrží moč...a kolikrát aj brečím, když mě obviňuje, co sem mu ukradla a tak...a tak si občas za odměnu dopřeju něco příjemného...protože dělám, co můžu...

Vločka

Neboj, to není kvůli Tobě Jen jiné pohledy. Držím palce, aby nastoupil léčbu a pak se můžeš zařídit podle výsledku.

Rozumím, ale i vanilinka může mít své dno! A proč vlastně by to měla snášet, když on se léčit nechce? Co když se psychycky zhroutí, kdopak pomůže jí a její dceři?!
Jak už tady bylo řečeno - odpoutej se od něho, ať si alespoň Ty zachováš zdraví pro výchovu vaší dcery. Ty nemusíš vydržet všecko!!

Dobré ráno všem.Včera jsem už nevydržela a šla jsi lehnout.Vstávám s úzkostí srdce mi skáče až do krku.Manžel mi ještě stačil říct,že se chovám jako magor.Kdybych aspoň měla pořezaný obličej,abych se nelíbila ostatním chlapům.Ano musím se věnovat dceři.Jediné řešení je teď,aby nastoupil léčbu a já jsem ochotná se o něho dále postarat.Pokud léčbu nenastoupí tak nic jiného než rozvod nezbývá to také vím.Ale on se rozvádět nechce a ani řešit nic nechce.On ani asi nemůže,když mu mozek nepracuje tak jako zdravému člověku.Problém je,že máme byt v osobním vlastnictví.O byt jsem měla kdysi žádost já.Pak jsem ho od města dostala já.Vzali jsme se a byt vyměnili ze staré zástavby na sídliště.Tady jsme ho odkoupili do vlastnictví už jako manželé.Takže byt je nás obou.On sice podepsal notářsky ověřenou dohodu,že v bytě budu bydlet já s dcerou a v 18letech dcery na ni přepíšu ideální polovinu bytu.To se dává k soudu s návrhem na rozvod,ale už je zase vše jinak a on k soudu nepůjde,protože se rozvádět nechtěl a má tu trvalé bydliště.Někdy sem chodí i k ránu jen tak na kafíčko,když jsem ráno měla vstát do práce.Někdy nepříjde vůbec.Když se tu objeví má totiž klíče tak mi vyčte,že jsem se vůbec nezměnila,protože tu mám kamarádku.On teď bydlí u bratra.Nechci nikomu ublížit,ale řešení je v jeho léčbě a on se jí už zase brání.Říká,že ho chci strčit do blázince,abych se ho zbavila a mohlasi tu užívat s chlapama.On to říká jinak,ale to nemohu napsat.Taky říká věci,že na mě hrozně žárlí,ale když je takovej ubožáktak ať ho tu schovám a on se může koukat jak to tu dělám s jiným a jak to prožívám.Je mi na zvracení a vím,že je to jeho nemoc.Děkuju za osvětlení problému už je toho moc.Strašně chci,aby 10.9.šel k doktorce,on totiž několikrát už nešel.

Vločka
Pokud by manžel vanilinky nastoupil léčbu - za jak dlouho lze očekávat zlepšení v tom smyslu, že už vanilinku nebude napadat? To by byla pro mne důležitá informace, abych věděla, jestli jsem schopná to tak dlouho ještě vydržet. Protože jak píše Romísek
každý máme své dno. A nemá smysl pokoušet se o něco, pokud vím, že se to nedá zvládnout..

vanilinka - pokud byl Tvůj manžel žárlivý i předtím, tak nemoc to znásobí. Snad za to nemůže, ale určitým způsobem i může... Bere nějaké léky na psychiku?

No, tak takové chování, jak tady popisuješ by se snad nemělo omlouvat jeho nemocí. Přece i člověk v depresi by měl chápat určité meze, ne? Zvlášť řeči o pořezaném obličeji. Je cokoli těžké a asi i naivní snažit se ti poradit. Základem je tvůj duševní stav a od toho se může odvíjet další tvá pomoc. Asi se snažit (i když je to možná nemožné) dál fungovat v zaběhnutém způsobu a kvůli dceři moc nedávat najevo své duševní rozpoložení, snažit se jednat v klidu, i s manželem. S manželem vůbec nediskutovat o takových věcech, co jsi popisovala, zbytečně se pak probouzí ta jeho žárlivost (např. něco takového začne a ty začneš o něčem jiném), na jeho nesmyslné sms neodpovídat, myslím, že takové to neustálé ujišťování, že to tak není, k ničemu nevede. Dál pak podle toho, zda se bude léčit, navíc nemusí přece jít do léčebny, nevím, jestli nějaké léky užívá. A hlavně, aby ti nějak fyzicky neubližoval, to bych považovala za hlavní mez. No, drž se.

Můj muž při první žádosti o rozvod mě prosil ať to stáhnu,že se tedy půjde léčit.Musela jsem sním a sedět vedle něho v ordinaci u psychiatra.Doktorka sním hovořila a on vyprávěl co ho tíží,ale nechtěl říci všechno on je takový nekomunikativní člověk.Léčila ho ambulatně a nasadila léky.Asi tak 14dnů jebral a zdálo se,že by to mohlo být dobré.Po 14dnech je zase vysadil a bylo vše při starém.Pak v návalu stresu a deprese jich snědl hrst a zapil alkoholem.Nemusím popisovat ty stavy a hrůzy co se děly.Pak ty zbytky zase začal brát a tak dokola.Po návštěvě doktorky kdy mu předepsala další léky jí oznámil co má dělat,když ho nejvíce trápí,že jeho žena má jiné chlapy.Ona se mu snažila vysvětlit,že to tak není a proč bych mu tedy pomáhala a nežila si svůj život.On jí řekl,že když to teda neřeší tak se nemá o čem bavit a už tam nepůjde a zase dokola.Léky bere vždy chvíli a nebo vůbec a nebo si jich pár zapije alkoholem což jeho stav ještě zhorší.A žárlivost u něho byla i,když byl zdráv,ale já mu příčinu nedávala.Tak nevím co bude dál.........

vanilinka
kamarádka má žárlivého přítele. Je jinak zdravý, ale tohle jí život šíleně znepříjemňuje. Dělá jí peklo na zemi.
To co píšeš, je hrozný. Tady opravdu jediné východisko je vztah skončit.

vanilinka

existuje soudní omezení způsobilosti k právním úkonům. pro duševní poruchu, která není jen přechodná, se dá způsobilosti i zbavit. naprosto netuším, jak to probíhá, byť jsem skoro právník (ale vážně nemůžu znát všecko ). ale existuje to. z lékařského hlediska nevím, jestli manželova nemoc toto odůvodňuje. bylo by potřeba lékařského vyšetření znalcem. potom by se snad dal i donutit, aby na léčbu nastoupil, protože ambulantní léčba u něj očividně je k ničemu. rozhodně žije v bludu, který není přechodný.

nechci tě nijak urazit. je to jen jedna z možností řešení. asi by to bylo hodně náročné, pro oba. je možné, že by ti to jeho rodina dala sežrat. fakt nevím. jsem právník, tak toto je moje řešení, z právního hlediska.

imoen
Tobě i všem děkuji,ale vím,že opravdu jediné východisko bude jeho léčba.A je mi jedno,že se na mě jeho rodinka sesype.V nejtěžších chvílích kdy jsem je tolik potřebovala jako oporu se ke mě otočili zády a co hůř bohužel i k dceři.Jste fakt skvělý holky,že mě takhle podporujete dodává mi to sílu dále bojovat.A budu vás o všem informovat.S nad se dám na modlení,aby se šel léčit.Jenže do 10.9.daleko bojím se co se ještě do té doby může stát.A taky jestli on vůbec půjde.

vanilinka

nejsem si jistá, jestli jsi mě pochopila správně ...radši ještě jednou: to, co jsem navrhla, by teoreticky mělo umožnit snadnější léčbu, protože by mohl na léčení nastoupit i proti své vůli. teroreticky, nerada bych tu psala nějaké bludy. teď to závisí jen na jeho chtění, a nevím o nikom, kdo by rád dobrovolně nechal někam zavřít. ani o člověku psychicky zdravém, který má jít jen do nemocnice, natož o psychicky nemocném, který je přesvědčený, že chyba je v jeho okolí.

je to prostě jen jedna z možností.

Po prvé si myslím, že asi nikdy nespracoval tú rakovinu. Keď sa človek psychicky nezmieri, tak časom sa to prejaví aj na fungovaní mozgu, ktorý je naším nazložitejším systémom v tele.
Poznám to trošku z iného súdka. Nevysporiadanie sa s nejakou situáciou môže naozaj naštartovať psychické ochorenie. Naozaj záleži od osobnosti jedinca, čo ako zvládne. Je to téma na dlho. Veľmi veľa o tom viem. Teraz sama bojujem s depresiou, ktorá pramení z nespracovanej udalosti.