Láska přes internet

ses
no, ale potom to pro toho člověka musí být o to horší jít najednou ven s někým uplně cicím a navíc když už se od té schúzky očekává, že ti dva by mohli být v budoucnu možná partneři.
Přece kdyby byl s kamarády venku, tak se baví všichni spolu, pomalu si tak může vytvořit určitý (ne úplně cizí) vztah k druhému pohlaví co k nim čas od času příjde. Nebo se bude bavit s kamarádkou a zjistí, že si s ní moc rozumí..a je to. (já ač nejsem stydlivá, mám taky problém mluvit s cizími lidmy, tedy i potenc. novými příteli, ale právě ta skupina kolem mi vždy víc pomohla než tam být s novým cizím úplně sama.

...no není, páč se dostatečně poznají přes net a ten ostych trochu opadne,takže ani není v tu dobu tak cizí...
to je sice hezké, ale mnoho lidí třeba nemá ty kamarády,že?!
..tady ti odpověděla Petrun...něco na tom je...

Já osobně bych byla fakt víc nerózní z toho, že se s někým bavím půl roku po netu (v pohodě bez strachu, vždyť mě přece nevidí) a pak bych ho měla vidět naživo- najednou bych neměla slova a ten druhý by viděl, že už třeba nejsem tak v pohodě (bez studu) jako na netu. Jako v situaci těch stydlivých to musí být ještě více vidět.

Já měla dost výstižně v inzerátu napsáno, co hledám (trvalý vztah) a tak jsem se vyhnula tomu, že by chtěl někdo jen flirtovat. Nejdříve jsem si více psala a pak jsem zjistila, že je opravdu lepší vždy zajít na kávu, někdy jsme proseděli třeba i 2 hodiny a bylo to fajn, měli jsme si co vykládat, ale toho pravého jsem našla asi až za 4 měsíce. Je zvláštní, že zrovinka od této poslední schůzky jsem toho moc neočekávala a vyšlo to, pohled do očí, měla jsem pocit, že tu první schůzku jsem se o něm dozvěděla více, než bych poznala někde.... Ano, člověk by se měl seznamovat asi i jinak, mezi lidma, ale když máte přátele, kteří vedou rodinný život, tak vás vezmou max. na procházku s kočárkem, na tu kávičku, tak jak jinak se seznamovat. Pro mě tu byla ještě možnost seznámení v zaměstnání, ale to jsem zavrhla.

jajaja
já bych svého přítele zřejmě nikdy nepotkala nebýt netu...Jsem šťastná za to, že osud tomu takhle chtěl

jajaja

my jsme si psali možná týden a pak jsme se setkali osobně, žádné chatování to nebylo. Záleží asi hodně jakou formu zvolíš zda chat, sezamku či něco jiného.

no to fakt koukám, kolik lidí se takto seznamuje, tak když vám to vyšlo tak proč ne. Ale mě by toto asi nelákalo, je fakt, že kdybch měla 30 a bez přítele, tak je to už pak horší, všichni kolem s rodinou, žádné velké srazy s přáteli. Proto taky nechápu spoustu kamarádek co jsou moc pěkné,ale kluka nechtějí, aby se pak chuděrky (nemyslím blbě -tady to vyzní všelijak) nemuseli seznamovat přes net.

...ale když jsou stydliví pak oba...najdou k sobě cestu...

Máš pravdu, můj součastný partner mi říkal, že na té první schůzce jsem byla hrozně nervozní. A když se na to dívám zpátky byli vždy trošku nervozní i ti muži, jenže to je jako v životě,i když někoho poznáš jen tak někde a padnou si do oka..... tak je to i při seznámení přes net. Jen je opravdu lepší se co nejdříve vidět na živo. Mám pocit, že takové seznámení je možná i lepší, každý napíše co od partnera očekává..... Píšu jen za sebe, já prostě lásku přes internet našla. A ty 2 roky co jsem byla sama, jsem byla sama a nikdo mě na ulici jen tak neoslovil

A ještě jsem chtěla dodat, že mi dva se s tím chlubíme, jak jsme se poznali a reakce jsou vždy takové: že proč zrovna mi dva jsme měli potřebu se seznamovat přes net, že to nemáme zapotřebí.

Zdravím vespolek,
též mám zkušenosti se seznámením na internetu. S přítelem budeme spolu 4 roky. Nejdříve jsem si jen psali, potom po 3 měsících navečeři a od té doby jsme spolu.
Když jsem jela na schůzku, málem jsem nedojela, v domění, to zas bude trapas, ale naštěstí do vyšlo.
A to nás seznámil jeho kamarád, který s ním chatoval a já jsem se jim připletla do cesty.

já se po rozvodu přihládila na seznamku, abych si trochu nahonila ego
je to hodně o štěstí, ale s jedním jsem byla skoro rok (náhoda, bydlel kousek odemě), druhý byl princ z pohádky, kterého bych za normálních okolností nikdy nepotklala a nynější přítel byl kluk, se kterým jsem šla na kafe snad druhý den (teda na mojito, protože sme oba měli volno) a z původní hodiny, to byl celý víkend a teď 3 měsíce..

Jde to, ale musí se hodně vybírat a prostě si padnout..

ahoj, já jsem se kdysi seznámila na netu s Norem bydlel v Londýně. Povídali jsme si asi tak půl roku a pak jsme šli na kafe. Byla jsem trochu zklamaná, protože vypadal jinak než na fotkách. No a jak jsem si s ním povídala a zjistila jsem, že nemáme nic společného. Jako by to někdo psal za něho. Chvíli jsme kámošili, ale pak si před net našel nějakou Australanku a tu si vzal.

Dřív se zase sem tam někdo seznámil na inzerát v novinách nebo časopise. Asi je to něco podobného, jen na netu výrazně rychlejší - jako všechno Myslím, že takto seznámených lidí bude víc, ale někteří to považují za divný způsob určený jen pro zoufalce. A tak se o tom nemluví a pro rodinu a kamarády se najde nějaká "společensky přijatelnější" historka na téma "Jak jsme se seznámili"

Ještě jsem si vzpomněla, že má máma kdysi seznámila svou kamarádku (která podřídila svůj život těžce nemocné mamince a pak už bylo na klasické senamování nějak pozdě) na inzerát (tenkráte byla možnost jen v novinách). Ta její kamarádka to brala také jako případ pro "zoufalce" a jsou spolu už přes 20 let.

Já jsem to v jednom špatném životním období taky trochu zkoušela, ale zkrátka na to nejsem ten typ... Dala jsem si tam fotku a napsala, že hledám vážný vztah a začlo peklo. zaplavili mě vzkazy typu: ahoj, kočko, krásné oči (úsměv, vlasy, ..), pojď na kafe apod.. Někdo hned nabídl sex... Plno vzkazů s pravopisnými chybami, které by ani třeťák neměl dělat... Nešlo se v tom vyznat, natož si třeba vybrat, s kým se máte chuť sejít.
Tak jsem dala fotku pryč s tím, že napíšou jen ti, co mají chuť na normální vztah. Ale bylo to skoro podobné.
Zkrátím to - sešla jsem se postupně asi se 4 chlapy. Ze dvou zůstali fajn kamarádi, zbytek hrůza.

Myslím, že kdo má nervy a energii na to, aby to filtroval, může najít člověka, se kterým si sedne, ale já na to nemám.