Platonická láska

No jéje, a kolikrát Zvlášť do těch celebrit a pak taky do obyčejných kluků, kteří mě nechtěli

Reaguji na orientnikca: no jéje....zrovna teď.....vždycky mě přitahovali starší, takže se mi tohle stalo už víckrát.....nevim jestli můžu mluvit o zamilovanosti...prostě momentální pobláznění. Já si teda konečně řekla, že to tak nenechám a pokusím se ho zaujmout, ale....stejně tomu moc velké naděje nedávám Takže jen počkat až to pobláznění přejde....jen doufám, že to nebude trvat dlouho
No a jde o profesora .... :/

Byla a nakonec jsme to spolu cca rok "táhli"... Šlo sice jen o sex, neměla jsem zájem o vztah, oba jsme byli volní... Ve škole jsem ho ale nerada potkávala, on mě schválně vyhledával, prostě jsem měla paniku z toho, že se to někdo dozví, styděla jsem se za poměr s profesorem (byť o pár let starším klukem).
Jak se k tobě chová on? Myslíš, že je nějaká šance na navázání přátelství, vztahu apod.? Pokud ne, asi ti nezbude nic jiného, než počkat až se objeví někdo jiný, kdo tě naprosto okouzlí a doktorant se ti najednou bude zdát vcelku obyčejný Moc bych ti přála, aby ti to vyšlo, sice to bylo někdy nepříjemné, ale mám na toto období moc pěkné vzpomínky

Reaguji na Ivčáááá:

Právě že u něj je jistá má nulová šance na úspěch. Vím od kamarádky, že o mně nemá zájem. Už jsem se smířila s tím, že z toho nic nebude. Asi mi stačí pouhé koukání třeba, když ho potkám na obědě. Jen je to pro mně obtížné v tom, že už jsem se tolikrát snažila zapomenout a ono to prostě nejde. Jsem za to na sebe naštvaná.

Reaguji na pajula:
Jej, tak to mám nějak podobně jako ty. Doufám, že ti to s ním ale výjde. Já toto štěstí mít nikdy nebudu.

Reaguji na orientnikca: Nejlepší lék na tohle je snažit se koukat po jiných a říkat si třeba v čem jsou lepší....mě teda tohle dá se říct pomáhalo...dřív teda:/ Já vim, že to dost dobře nejde, já třeba (i teď) prostě nikoho jinýho nechci a všichni ostatní jsou mi protivný....jsem praštěná. Naštvaná na sebe za to nebuď, je to normální....škoda že ho nemůžeš poznat líp....třeba kdybys ho poznala víc, zprotivil by se ti něčim. taková ta platonická láska je často jenom zamilovanost do představy.....

Děkuju...no....nevim.....hlavně ani nevim-jak ho zaujmout:/

Já jsem se na vysoké zamilovala do spolužáka, bohužel je a byl zadaný. Táhne se to se mnou už asi rok, prostě je skvělej a jednu dobu jsme byli i kamarádi, ale musela jsem to utnout, přeházela si hodiny abych s ním neměla žádný cvika. A občas už si myslím, že je to v pohodě, pak ho potkám a je to zpět. Těžká situace

Reaguji na pajula:

Máš pravdu. Chtělo by to poznat někoho jiného. Občas mi příjde, že ho vidím jako dokonalého. Ač je fakt, že se mi líbí proto, že je starší a zodpovědnější. Taky se mi líbí to, že to není ten typický chlap, co chodí do baru a tam popíjí celý večer. On je ke všemu ajťák Ani nevím, kde se u mně ta láska k ajťákovi vzala. Prostě jsem ho jednou viděla na našem majálesu a už se to se mnou vezlo. Ale 8 měsíců je moc i na mně. Nu budu se mu snažit dále vyhýbat, snad to pomůže.

Mmmm, to je škoda A kamoška se jej přímo zeptala, nebo kde to vysondovala? Naštvaná na sebe nebuď, nemáš důvod! V tomhle těžko radit, mě všechny platonické lásky naštěstí vyšly ( ovšem o to víc mě po pár týdnech přestaly "bavit"), ale možná právě tohle je rada... Prostě jsem se nebála, byla uvolněná, snažila se chovat v pohodě a nonverbálně jsem mu dala najevo, že kdyby náááhodou, budu ráda Chápeš A pokud je to opravdu 100% ztracený, tak si to užívej tak jak to je (haha, to se mi to radí,co?), prostě to asi patří k životu a čekej (nebo i hledej) toho opravdovýho prince, s kterým to bude live

Reaguji na whisper:

Tak to mně mrzí. Každá taková láska je vždycky jen důvodem ke smutku. Taky se snažím, abych se mu vyhýbala, ale nejde to. Příjde mi, jako by mi ho snad osud sesílal znova a znova. Ať se snažím sebevíc, vžycky na něj někde narazím. Občas z toho mívám srandu

Reaguji na Ivčáááá:

Já si u něj právě nejsem ničím jistá. Kamarádka se ho na to nějak ptala přes jeho známé. Já ho jednou pozvala na oběd do naší jídelny a on mi napsal, že nemá zájem. Ovšem pak se na mně pokaždé tak zvláštně dívá To mě právě na něm zaráží. On je taky docela stydlín. Tak nevím, zda je to jenom mnou, nebo takto reaguje na všechny holky

Tak to je přesně to, proč se do chlapa zbláznim já-líbí se mi konzervativní chlapi, inteligentní, mě třeba na pohled když jsem ho poznala ani tak nezaujal, ale pak jsem ho poznala víc, mluvila s ním, zbláznilo mě to jak se vyjadřuje, jak vnímá hudbu (učitel na ZUŠ já tam chodím soukromě-protože na výuku už jsem tam krapet přerostlá), jak jí dokáže podat...no prostě, stačilo mi ho vidět jednou dirigovat a promluvit s ním a už jsem v tom až po uši....až se za to kolikrát stydim, protože se mi o něm zdá, když mám s ním hodinu přistihnu se kolikrát že na něj hledím jako na svatej obrázek. Přijde mi roztomilý jak je roztržitej a jak si pořád neobratně poposouvá brýle...no porstě jsem jako malá. Ale je fajn, že si člověk o tom s někým může pokecat!

Reaguji na pajula:

Teda jsem ráda, že s tou platonickou láskou nejsem sama Mně taky na první pohled nijak nezaujal. Holky se divily, že se mi líbí. K tomu ještě IT. Není to vyloženě krasavec. Ale má takový hnědý vlásky, krásný hnědý oči a velice příjemný a úpřímný úsměv. Je tak nějak roztomilý. Přiznám se, že někdy ho pozoruju, jak jí oběd Strašně rozkošně pojídá polévku. Tak a teď vypadám jako nějaký magor Možná že jsem z něho už zralá na psychinu
Ták že ti prostě rozumím. Vím o čem píšeš. Taky si procházím.