Platonická láska

Reaguji na denisatenisák:

Tak možná je to tak, že když pak tu svou platonickou lásku poznáš, tak ten cit trošku přejde. Přeci jen pana "božského" vidíme až příliš dokonalého. Realita je však mnohdy jiná.

no jéje, nejen, že měla, ale stále mám.. v únoru 2010, konkrétně na valentýna () jsem se poznala s jedním klukem, strašně fajn, proběhly asi dvě tři rande.. už ani nevim proč, ale začala jsem ho potom nějak ignorovat no a jeho zájem vzhledem k mýmu chování logicky ustal.. asi po dvou měsících jsem zjistila, že se mi vlastně hrozně líbil.. no a teď už je to skoro rok a já sem pořád jak poblázněná.. od tý doby už jsem měla pár románků měla, ale nemůžu na něj přestat myslet nejhorší je, že jsem nebyla celý ty měsíce schopná nic s tím udělat.. no a rána přišla teď o víkendu, když jsem se od kamarádky dozvěděla, že má slečnu.. možná to není uplně typická platonická láska, ale láska neuskutečněná a to souvisí.. takže dámy,slečny, přeju plno lásky, ale radši té skutečné a reálné

Reaguji na tynafialka:

Tak koukám, že to taky nemáš lehké Ta láska je někdy fakt jenom samý trápení. Navíc ta neuskutečněná, platonická je úplně nejhorší variantou. Asi je třeba pokaždé využít příležitost, aby pak nebylo čeho litovat.

Reaguji na orientnikca:
jojo, máš úplnou pravdu .. no ale znáš to, člověk si to neuvědomí, dokud o to nepřijde.... jen bych ho už potřebovala dostat z hlavy, docela by se mi ulevilo..

Reaguji na tynafialka:

Znám to moc dobře. Taky by se mi ulevilo Jenže bohužel, zatím na to asi není lék a zbývá jen to nějak přetrpět

Reaguji na orientnikca:
Aach ti doktorandi o tom vím své.
Hlavně k němu nevzhlížej jako k učiteli, doktorandi jsou také jenom studenti, stejně jako ty, ovšem s tím rozdílem, že vedou nějaké semináře. Řada z nich může být přesvědčena o své výjimečnosti a pociťovat vůči nižších ročníkům jistou nadřazenost. To může být i důvod jeho odmítnutí, nehodilo by se, aby chodil s " nějakou prvačkou" , nepřispělo by to jeho image, a ty navíc vypadáš velmi mladistvě. Předpokládám, že jste ze stejné katedry a pokud to je spíš menší katedra, tak to vždycky bývá velká drbárna, kdo, kde s kým a jak a doktorandi jsou v hledáčku většiny studentek, hned se vše provalí, i proto je možná opatrnější a hlídá si soukromí. Třeba by i zájem měl, ale kvůli výše zmíněnému to neudělá. K tomuhle jsou ideální různé vysokoškolské zájezdy, pokud něco takového máte, kde je větší šance dostat se mu pod kůži.
Jinak já po jednom kdysi jela a řešila to metodou buď a nebo a napsala mu mail, jestli dáme kafe, jeho odmítnutí bylo velmi slušné a sofistikované. Jiný doktorand, kterého chtěla moje kamarádka, už tak slušný nebyl (obě jsme byly v té době už ve vyšším ročníku a od zmiňovaných chlapců věkově snad jen o tři roky)

Reaguji na orientnikca:
"Oťukávání" by podle mě nemělo trvat déle než pár týdnů, maximálně měsíců..pak už je to spíše trápení..co nejdříve to zatrhni. Uleví se ti

Reaguji na miminko:

Tak díky bohu ze stejné katedry nejsme To by bylo ještě mnohem horší. Na žádný předmět ho taky nemám amít nebudu. To bych nepřežila On se právě chová ke studentům velice mile a hodně. Vždycky se snějakýma baví, chodí se s nima bavit. Myslím že není ten typ, co si o sobě myslí něco víc. A navíc už nejsem prvačka, ale druhačka. Tak zas tak mladá nejsem. Ale kdo ví, podle mně má jen strach, jelikož je stydlivý.

Reaguji na orientnikca:
To je dobře, že takový není, já to jen uvedla jako možný příklad, pár takových kousků znám. Pokud se chodí bavit se studenty, tak se k nim zkus někdy vmísit, jestli je to možné, mimo půdu školy by to šlo snáze. Já si myslím, že zas tak stydlivý nebude, když kalí se studentama . Udržovala bych oční kontakt a zkusila se s ním začít normálně bavit, jako to dělají ostatní. Když ho někde potkáš, zeptat se jak se má a tak. Nenásilně, přirozeně, třeba se potom taky více otevře.

Reaguji na miminko:

Kdybych nebyla taková stydlivá, tak bych do toho šla. Jednou jsem se s ním začla bavit v jídelně o jednom festivalu na kterém jsme oba náhodou byli. Akorát, že nebyl moc družný k rozhovoru. Jako bych ho k tomu musela nutit. Zřejmě to bohužel bude typ, který se moc nebaví s holkama, jelikož má za kámoše jen kluky. Asi to bude fakt tím, že je ajťák, páč jinak nevím

2 roky...

já něco málo přes rok, utěšuju se aspoň tím že vím že to není kdovíjakej charakter..ale srdci prostě neporučíš už se tak sice nevidíváme...ale pořád si říkám že třeba jednou

Reaguji na Lucie_Jade:

Téda dva roky... já jsem v tom "zatím" jen 8 měsíců

Reaguji na emilly:

Souhlasím. Srdci neporučíš.To je tak když mozek přestane fungovat

[reaguji]orientnikca[/reaguj
Ano, platonickou lásku mám a to mi není jako Tobě ale mám už dospělou dceru ale myslím si, že věk nehraje žádnou roli. Na svou platonickou lásku jsem získala číslo na mobil a teď nevím, co napsát. Takže, sama potřebuji radu, když mi bylo 20 let, tak jsem jsem radu nehledala, bylo to hodně bezprostřední ale teď je mi 40, tak to je horší, možná napíšu nějakou vtipnou sms, protože vím, že bude mít narozeniny ale jinak jsem také bezradná, třeba se někdo z Vás také takto trápil a poradí mi,díky předem.