Ahoj holky ptám se jak starších uživatelek (matek) tak mladších (dcer) zda vnímáte rozdíly či ne a jak?
Cítily jste někdy, že by Vaši rodiče upřednostňovali jedno dítě víc než druhé a jestli naopak cítíte někdy jako rodič větší náklonnost k jednomu dítěti větší než k druhému?
Je to vůbec možné milovat jedno dítě více? (Nemyslím případy kdy se jedno dítě dopustí něčeho hrozného - myslím v případě běžného rodinného soužití).
Věřím, že jsou lidi co rozdíly nedělají a neumí si ani představit, že rozdíly existují ale právě proto věřím, že existuje spousta lidí co musí žít s pocitem křivdy.
A proto jak se jste se jako dcery vyrovnaly se skutečností, že Vás sourozenec je "milovanější" a jak se jako rodič snažíte rozdíly mezi dětmi smazat?
Moc děkuji za vyjádření
Třeba z vlastní zkušenosti můžu říct, že si mylím, že nás má mamka všechny ráda stejně (jsme 3 holky), ale vždy jsem žárlila na segru, že si s ní více povídala atd asi proto, že byla segra starší než já ...
Reaguji na Nympha:
Někdy může jít jen o subjektivní pocit jednoho, nebo druhého sourozence, že je odstrkován. Prostě - hodně to je o povaze člověka spíš, než o skutečných vztazích.
Cituji Nympha: a jak se jako rodič snažíte rozdíly mezi dětmi smazat?
Samozřejmě jako máma znám povahu svých synů a vím, jak rozdílní jsou a co každý z nich potřebuje a to je asi nejdůležitější - jako rodič chápat a uznávat individualitu každého z dětí a hlavně nesrovnávat je. Právě proto, že je každé jedinečné.
Tak u rodičů jsem nikdy neměla pocit, že by měli moje dva sourozence raději než mně. Tohle jsem spíš pociťovala u mého dědy. Ten upřednostňoval mého staršího bratra a mou sestřenici. Nežárlila jsem kvůli tomu ani na jednoho z nich. Spíš mně to mrzelo, protože jsem nechápala v čem jsou ti dva lepší než ostatní jeho vnoučata. Teď v dospělosti si myslím, že to bylo tím, že brácha byl jeho prvorozené vnouče a sestřenka chudák co měla smůlu na rodiče. Každopádně i kyž to nebylo vůči ostatním vnoučatům fér nezazlívám mu to. Aspoň vím čemu se mám vyvarovat já až budu mít svoje ratolesti a v daleké budoucnosti vnoučata.
Věřím tomu, že mamka svojí lásku rozložila mezi mě a sestru rovnoměrně. Nicméně já jsem měla vždycky pocit, že jí má svým způsobem radši a sestra měla zase pocit, že má radši mě. Klasika
Nikdy jsem nepocítila, že by rodiče dělali mezi mnou a bráchou rozdíly. Možná se dá říct, že na bráchu byli přísnější (ne že by ho měli radši), protože já jsem se sama učila, chodila včas, byla pečlivá, pořádná, no prostě holka. Zato brácha byl (je) lajdák, který všechno bere s klidem a nic ho nerozhází.
Ani babičky, dědové mezi námi nikdy nedělali rozdíly, vždy vše muselo být spravedlivé, vždy se vše muselo dělit. Možná je to tím, že jsme byli kluk a holka.
Až jednou budu mít děti, tak se budu opravdu moc snažit, abych je vychovávala stejně, jako naši vychovali nás s bráchou.
Já mám tři děti a nejde to. U mě to není možné , nějak lásku dělit.
Ale nejspíš to bude individuální.....Ale je to možné...
A myslíte, že je možné aby to někdo dělal nevědomky? Jak je psáno, že jedno z dětí je třeba lajdák, průšvihář, méně samostatný? A tím nevědomky směřuje svou pozornost na toto dítě na úkor druhého?
Cituji Nympha: Cítily jste někdy, že by Vaši rodiče upřednostňovali jedno dítě víc než druhé a jestli naopak cítíte někdy jako rodič větší náklonnost k jednomu dítěti větší než k druhému?
Ano a není to jen můj pocit ale fakt. Mám mladší sestru, ze které se může můj otec zbláznit, kdežto ke mně se nikdy nechoval jako k dceři (možná jen když jsem byla úplně malinká). Nechci tady rozepisovat, co všechno mi dělal, ale nenáviděla jsem ho. Teď už s rodiči 2 roky nebydlím a konečně můžu klidně žít. Od té doby jsem ho viděla jen když jsem ho někde náhodnou potkala, ale ani se nepozdravíme. Takže náš vztah je absolutně žádný. Jestli někdy budu mít děti, tohle nikdy nedopustím.
Mamka nás má ráda obě stejně, tím jsem si jistá, kdežto třeba děda zase naopak upřednostňoval mě.
Já sama jsem starší o deset let než moje sestra a vnímám, že vztah maminky k sestře je více důvěrný než ke mě.Já sama mám dvě dcery, které jsou od sebe sedm let a uvidíme, miluji je stejně, nicméně netroufám si soudit.Uvidíme.
Reaguji na Lauritta:
Chápu, rozdíl 10 let je velký, já mám se svým bratrem cca 17let a chápu, že on je prťavý a "milovanější"... i já to tak cítím
Rozdíl je ale u dětí třeba o 1-3 roky kdy vyrůstají spolu, dělí se o vše a pak se najednou začne dělit cesta...
Tak nás 4 má snad máma ráda stejně Je spravedlivá a nenadržuje nikomu. Bohužel moje babička mezi svými dcerami dělá velké rozdíly. Mé tetě, která se k prarodičům ve stáří zachovala jako hyena(jinak se to říct nedá) posluhuje, vaří, uklízí, několik hodin hlídá děti...Teta je mladší a vždy jí bylo nadržováno. Za mamkou, která prarodičům velmi pomohla se nepřijede ani podívat, děti jí nepohlídá i když mamka prosí...Nedokážu si představit, že bych mezi svými dětmi dělala takové rozdíly...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.