Rozložení lásky mezi děti

Reaguji na Nympha: K sestře křivdu necítím, mám ji ráda, i když otec z ní vychoval rozmazleného spratka, co může všechno a když bylo něco, já byla vždycky ta špatná (jenom teda u otce, mamka věděla, jak to je, ale později už se mezi naše hádky ani nepletla). K otci necítím už nic, ani tu nenávist, spíš je mi to tak nějak všechno líto. Jak jsem psala, jestli budu mít někdy děti, udělám všechno jinak.

moje máti měla vždy radši sestru,mě zas táta..segra byla dost problémová, já její úplný opak. Když pak táta umřel, tak se sestra na matku uplně vykašlala,přerušila s ní kontakt..ale moje máti má stejně pořád radši ji...uff jsme to divná rodina

moje matka vždy tvrdila, že otec má radši mě, než bratra. nevím. pravda je, že otec, když byl bratr malý (první 2.5 roku), pracoval v zahraničí a byl častěji pryč než doma, takže možná mezi nimi takové pouto nevzniklo.. naopak matka s bratrem se na sebe hrozně upnuli, jak byli pořád sami... každopádně, vždy říkala, že ona "musí upřednostňovat bratra," aby to bylo vyvážené, ale ráda nás má prý stejně.. nicméně od mé puberty mám s otcem velmi chladný vztah. jestli mi dřív nadržoval (což mně osobně nikdy nepřišlo..), tak potom už určitě ne.. naopak matka s bratrem jsou čím dál divnější, kolik času spolu tráví, ačkoliv bratr je už dospělý chlap, je čím dál větší mamánek... matky teorie od mé puberty je, že nás má ráda stejně, ale on ji "potřebuje víc, protože já jsem samostatná"...
myslím, že mě to docela poznamenalo, že jsem se celý život cítila matkou odstrkovaná.

To je hezký jak někteří lidé používají stejné argumenty

Tak to je dobrá hloupost teda...
Celkově mi vztahy matka-dcera přijdou mnohem více komplikovanější než matka-syn

Já mám pocit, že moje máti vždycky upřednostňovala víc ségru, než mě, ségra je mladší, vždycky si všechno vyřvala, zatímco já dostala tak akorát po tlamě, když jsem se o to jenom pokusila Mám sice docela vztahovačnou povahu, přesto si myslím, že jsem schopná toto posoudit, teď, s odstupem, když už spolu nežijeme možná ještě víc, já jsem ségře nesměla říct před máti ani že je bl.bá, to jsem hned dostala šíleně vynadáno, že chudince nadávám, kdežto ségra na mě kolikrát před ní ty krá.vo, atd., a nic, taky když jsem ségře, když mě provokovala, jednu vrazila, hnedka strašný problém, ona je mladší, já starší, měla jsem mít rozum, taky jsem mnohem víc vážila (jak kdybych měla metrák...), ale když mě ségra hodila na zem, na kamenné dlaždice, tak nic, taky směla spoustu věcí víc, než já, zkrátka mám pocit, že jsem to zažila, nechci vypadat moc ublíženě kvůli tomu dlouhému příspěvku, ale musela jsem to někde všechno popsat

objektivně musím říct, že moje mamka má tolik lásky na rozdávání, že ani na mně, ani na bráchovi, nemusela šetřit, a věnuje nám oběma maximum kolik může, ale určitý rozdíl jsem vždycky pociťovala a dodnes cítím, a to v jedinečnosti pouta mezi mamkou a bráchou - mamka ho má z prvního manželství, kdy ji tehdejší partner opustil pro jinou ještě když byla těhotná a rodinu měla 300 km daleko, takže ho vychovala úplně sama, rodila sama a vzhledem k tomu, že ho měla v hodně mladém věku (18 let), tak s jeho narozením a dětstvím má spojené i období zařizování prvního bytu, vaření, starání se o domácnost obecně, osamostatňování se, hospodaření ve vlastním... minule společně vzpomínali, co si vařili, na jaký koukali pohádky a jak trávili čas, jak se "protloukali", jen oni dva, a jak to zvládli...když jsem byla mladší, hodně jsem si to brala a byla jsem zdrceně přesvědčená o tom, že ho má radši, dnes prostě vím, že nás miluje stejně, jen je každý ten vztah kvůli okolnostem trochu jiný..

Mama sa rovnako správa aj ku mne, aj ku bratovi. Ale otec... Vždy keď niečo poviem, keď niečo urobím, tak má blbé reči. Ale môj brat, ten môže všetko! Jedine keď som išla na strednú, tak sa ku mne správal dobre, aj mi pokupoval nejaké veci. Chválil ma, že sa dobre učím... A potom zrazu sek a už ho zasa nezaujímam. A pritom ja som nikdy nerobila žiadne problémy, ani doma, ani v škole. Brat zas až taký bezproblémový nie je, ale pre otca je vždy najlepší.
Ale už to neriešim...

Tak já jsem se s tím vyrovnala, až v momentě, kdy jsem si uvědomila, že můj brácha je opravdu výjimečný člověk a že mít takové dítě, taky ho bezmezně miluju na úkor ostatních. Teda spíš v momentě, kdy jsem si jej i já zamilovala, tušila jsem to i dřív. Myslím, že pro samotné rodiče to není lehké, naši se teda aspoň vždycky snažili to nedávat najevo, ale člověk to prostě ví. Proto chci mít jedno dítě.

Souhlas, taky chci mít jen jedno, bojím se, že bych dělala stejnou chybu, jako máti, i když přítel říká, že taková nebudu, protože jsem to zažila, bohužel jsem od máti odkoukala dost špatných vzorců chování, tak mám strach

Mám staršího bráchu a rodiče nás vždycky milovali oba a asi stejně, ale v dospělým věku jsem jim mnohem blíž než brácha. Jestli mě mají radši říct neumím, ale určitě ke mně mají bližší vztah. Brácha žije v cizině, vzal si cizinku a jeho dvě dcerky nemluví česky, oproti tomu já žiju tady a jsem sama se synem. Navíc jsem holka, takže se o mě mnohem víc báli a nic jsem nesměla, vždycky jsem se našim svěřovala a trávila s nimi čas.
Dítě mám zatím jedno a spíš řeším, jestli se syn nebude trápit, až budu mít případně další dítě - jsme s jeho tátou rozvedení a syna máme ve střídavý péči. Že bych svého dalšího potomka měla méně ráda, o tom zásadně pochybuju

Taky máme velký věkový rozdíl (já 20let, brácha 6let). Takže to je úplně o něčem jiným a je jasný, že on je teď to rozmazlovaný dítě a já už dospělá. Každopádně láska ze strany rodičů i prarodičů je mezi nás rozdělována stejně (teda aspoň to tak cítím).

Taky mě napadlo mít jedno dítě abych neriskovala, že budu kopírovat výchovu svých rodičů...
Na druhou stranu si ale člověk říká, zda když to zažil neudělá o to víc proto aby se to nestalo?

ne, nic takového nijak výrazně nepociťuji ... možná jen jedna z babiček měla trochu radši mě než bráchu, protože ona sama měla dva syny a mě si chtěla "užít" ... ale nemůžu říct že by brácha nějak strádal, to vůbec

Ahoj. Taky to cítím u jedné své babičky. Upřednostňuje sestru. Je to asi i tím, že ségru měli rodiče mladí a tak při studiu jí babička jako malinkou často hlídala, kdežto mě už ne.
A pak taky upřednostňuje obě mé sestřenice...Říkám si, bude to jedině tím, že sestřenice je prvorozená od druhého syna a ta 2. je zase z nás 4 nejmladší - benjamínek.
A další věc, které jsem si všimla je, že upřednostňuje absolutně muže před ženami, že má pocit, že to jsou pánové tvorstva, a že se jim musí ve všem vyhovět.
Mně to moc nevadí, protože tam často nejezdíme. Taky proto, že druzí prarodiče jsou skvělí a rozdíly nedělají a rodiče také ne.

U mě je to bohužel tak, že od malička dost cítím že mamka má radči ségru než mě, dost mě to i trápilo. Ségře je 22 let a mě 27 let a do dneška je to furt stejné...Neřeknu kdybych já byla nějakej hajzlík ale jsem obě slušně vychované, bezproblémové a hodné...Segře se víc svěřuje s osobníma věcma, víc si s ní povídá, plánuje s ní dovču aniž by se zeptala mě jestli chci taky, vždy když třeba někde něco dostala dala to jí a nebo o úklid řekne jen mě (je fakt že jsem zodpvědnější) a když ona udělá nějakou blbost tak jí za to ještě pochválí a mě by za tu samou věc seřvala...Až budu mít jednou děti tak vím, že rozdíly mezi nima nikdy nebudu dělat, jelikož vím jaké to je a jak se to druhé dítě může cítit odstrčené a nikdy bych nechtěla aby tohle jedno z mích dětí pociťovalo, naopak, za to že j to prožívám já, tak jim budu dávat najevo hodně lásky stejně a hlavně před mámou aby to viděla jak je obě zbožňuju...Nechápu to, obě vypadáme slušně, sympaticky, veselé, komunikativní ja nevím co všechno ještě a dělat takové rozdíly ale proč proboha?chápu kdyby jedno dítě nějak zradilo nebo ublížilo ale tohle?? Takže holky nikdy tohle svým dětem nedělejte neni to pro to jedno dítě nic příjemného...