Moje první láska byla asi jako u každého, intenzívní, krásná a člověk na ty ošklivé chvíle během let zapomene a ostatní si idealizuje. Aspoň tak mi to přijde v mém případě, ale abych začala od začátku...
Nikdy jsem nebyla typická holčička, hrála jsem si s klukama, závodně fotbal, kluky jsem nezajímala a oni mě také ne. Žádná misska jsem taky nebyla, s těmi jsem měla společnou maximálně tak výšku (mám přes 180cm). Takže když už ostatní holky začínaly chodit s klukama, já pořád nic, bylo mi to líto. A pak se objevil ON. Pokukovali jsme po sobě už na zastávce autobusu a on mě oslovil v autobuse před ostatními lidmi (pořád obdivuju jeho odvahu!). Byla z toho láska jako trám, byli jsme spolu pořád. Pak přišly problémy, rád chodil za školu, opíjel se a já pochopitelně s ním. Několikrát jsme se rozešli a znovu se dali dohromady, nemohli jsme bez sebe být (první láska, jak "má být", že??). Už nevím, kdo se s kým rozešel naposledy, ale skončili jsme to a on si našel přítelkyni, se kterou mě seznámil. Chtěla jsem mu být nablízku, proto jsem to překousla a ona dívčina byla přátelská, necítila jsem k ní nenávist. Po nějaké době jsme se přestali vídat, náhodou jsme se potkávali pouze na diskotékách, kam jsem chodila se svým novým přítelem (hodně kluků bylo však pouze náhražkou za něj ). Vždycky když jsem začala chodit s dalším klukem jsem si říkala, kdyby se tak vrátil ON, ale čas běžel a ztratila jsem o něm jakékoli informace. Vystřídala jsem několik vztahů, které jsem ve všech případech až na jeden ukončila já, ať už po 14 dnech či 3 měsících (moje standardní lhůta výměny partnera...). Asi jsem ráda ubližovala lidem, i když si to nezasloužili, cítila jsem to jako odplatu za to, že mě nechce ten, koho chci já (chápete mě aspoň někdo???).
Jak říkám já - když jsem konečně dostala rozum, potkala jsem svého stávajícího přítele. Je skvělý ve všech ohledech, životní optimista (narozdíl ode mě), rozumíme si, všechno klape, jak má, je pro mě velikou oporou . A teď přijde očekávané ALE...
Tento týden jsem potkala sestru svého prvního partnera, byly jsme si vždycky hodně blízké. Řekla mi, že s tou přítelkyní, se kterou mě tenkrát seznámil, už není (byli spolu 5 let), že teď má jinou a mají měsíční miminko... Měla bych asi říct, že on byl mladší, tj. je mu teď 25 let. Od té doby se mi o něm už v noci 3x zdál sen, jak jsme spolu a všechno, co si dokážete představit... Ráno se probudím a cítím se tak smutná a ráda bych byla s ním. Zároveň se cítím špatně kvůli svému stávajícímu příteli (jsem s ním cca 6 let). Když s tím prvním jsme měli tolik plánů, ráda na tu dobu vzpomínám... Můj stávající přítel nechce nic řešit, jak a kde budeme bydlet, na všechno má dost času (tohle je asi jediná věc, která mi na něm trošku vadí)...
Díky informacím sestry toho prvního vím, kde bych ho našla, jak ho kontaktovat - chci ho hrozně moc vidět a bůhvíco ještě Cítím v sobě rozpor jako snad nikdy, co mám dělat????
radši to nech být, nestojí to za to.
Já jsem svou první lásku viděla v sobotu, klepou se mi z něj dodnes kolena a jemu evidentně taky. Rozpory budou vždycky, vždycky totiž ten druhý má/nemá to, co ten první...Mysli hlavou, já se o to taky snažím.
Carnia
já to mám taky tak, srdíčko je prostě rozpolcený a neví,co s tím...já mám naštěstí dítko a jsem vdaná, tzn. že je to o trochu težší, ale i tak mi ty myšlenky hlavou prostě probíhají.
a manžel je Beran taky...
Carnia já to věděla !!!! můj je taky beran..a s touto větou :
Můj stávající přítel nechce nic řešit, jak a kde budeme bydlet, na všechno má dost času (tohle je asi jediná věc, která mi na něm trošku vadí)...
..musím souhlasit, mám to stejný s mou láskou beranem
Misinkass
to je divný, můj Beran to řeší a vždycky řešil, tak má asi jinej ascendent.
Tak já jsem s mojí první velkou láskou byla 4 roky(od14), byl to pevný a vážný vztah, plánovali jsme společnou budouctnost, děti, prostě vše. V 18 se mi popletly hormony a já se zamilovala do jiného, ale nebylo to už ono. Pořád jsem se k tomu prvnímu vracela a pendlovala jsem mezi nima, nevěděla jsem co chci. teď jsem šťastně zamilovaná, se stávajícím jsem přes 3 roky, bydlíme spolu, jediný co nám chybí je "papír na lásku" a miminko, které doufám nebude dlouho trvat. S první láskou jsem byla dlouho v kontaktu, vyrustali jsme spolu, pak chodili, pracuje u mého taťky, takže nelze se sním nesetkat, zustali jsme kamarádi, ppřejem si na Vánoce, narozky, svátek, rádi si popovídáme když se vidíme. nevidím důvod, proč bysme na sebe měli házet špínu a uplně se nebavit když jsme prožili tolik chvil. Ale už to s náma "nic nedělá" Neklepou se mi z něj kolena, nezdá se mi o něm. Prostě jen kamarádi od narození(byli jsme sousedi) Toť muj příběh.....
Carnia
Jestli jsi se svým stávajícím šťastná a máš pocit, že setkání s bejvalím, by sis mohla něco pokazit, radši se na to vykašli. Setkej se sním jen tehdy, když budeš vědět, že to s tebou nic neudělá! držim palce!
Miabella..
no já znám 2 typy beranů.. ti vysocí tmavší, ti řeší a jsou spontánní..
a ti nižší, s kulatým obličejem.. ti jsou jako ten můj
ale to je hoooooodně zlehčeno, je to tek, jak to já vidím
Misinkass
, muž má 192 cm a je tmavší
Mia tak to je sranda.. vždy jsem si myslela, že mám pro tyhle věci cit
mám berany přečtený
Carnia
..přečetla jsem si tvůj příběh...víš ono všichni máme nějaké sny, jsou to jenom sny, které po probuzení v nás vyvolají pocity..u tebe i vzpomínky na to pěkné co jste spolu prožívali, víš kdyby se ti zdálo o tom škaredém co jste spolu zažili tak bys ho třeba nemusela.Chci tím říct, že je to určitý chtíč, přes který se určo dá přenést..
Carnia
Musím souhlasit se všemi, i když to je těžké, snaž se přes to přenést. Kdyby jsi se s ním viděla, bylo by vše ještě těžší a třeba by to ani nedopadlo dle tvých předtav a pak by jsi se akorát trápila ještě víc.
Mám trochu podbnou zkušenost - chodila jsem s klukem (shodou náhod taky můj první), kterého jsem nikdy z hlavy nedostala a to jsem ho už pár let neviděla. Kdybych se s ním potkala, vím, že by se mi rozklepala kolena a kdoví co všechno. Nedávno jsem potkala kluka, který je hodně podobný tomu bývalému a měla jsem se sebou co dělat.
Ale mám svého miláčka, se kterým jsem šťastná a ....
Stejně jako Emila si myslím, že bys měla lepší, kdybys ho nekontaktovala, akorát v sobě uděláš ještě větší zmatek, než máš. To, co cítíš teď, z tebe po chvíli zase vyprchá a zas bude dobře
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.