Má cenu přetrvávat ve vztahu, kde odešla láska díky bolestným zážitkům?

ahoj,
dalo by se říct,že něco podobného mám také.
Jsme spolu skoro 8let,ze začátku jsem byla naivní a myslela,že časem dokážu ho změnit.Jak čas ubíhal,splodili jsme dvě děti,stále pije,1x za měsíc sex ,už tak 4facky jsem do něj dostala a to co udělal naposled bylo posledním kapkou mé trpělivosti.Hodil do automatu 300tisic.Jak vždy něco provedl má láska k němu slábla.

před 3tydny jsem mu to vše řekla,že už ho nemiluju a že bych chtěla od něj odejít.On samozřejmě je ten oblížený,že mám milence(nemám) a stale proč jsem tak dlouho přetrvávala.Od té doby se změnil,snaži se byt hodný,méně pije ale mé city k němu čistě přátelské.
Vím,že jak budu moct finačně odejdu a ráda bych s ním zustala jako kamarádka,přeje jenom máme spolu děti a budem muset spolu vycházet.

Mám-li být upřímná, tak "odpor" a nepříjemné pocity vůči přítelovi nezmízí a obávám se, že se budou čím dál častěji prohlubovat. Zkus si představit, že bys s ním otěhotněla, ať už čekaně nebo nečekaně. Myslíš si, že by dokázal být tvou oporou, milujícím partnerem a k tomu všemu dobrým otcem? Podle toho, co tu popisuješ, by ti podle mě jen nastalo peklo, chlap se sice změnit může, ale zas tak často se to nestává. Být tebou, najdu si chlapa, který tě bude milovat tak, jak si zasloužíš a se kterým budeš prožívat lásku zastřízliva. Tohle ber jako zkušenost a jako model jak vztah fungovat nemůže. Hlavu vzhůru a držím palečky

Mayci
ahoj Mayci, hned jak jsem si přečetla nadpis tvého příspěvku, poznala jsem, že máme podobný problém... Úplně chápu, jak se cítíš a věř, že taky nevím stejně jako ty, jak z toho začarovaného kruhu ven. U mě ovšem neměl na zničení vztahu vliv alkohol a vztah tvého přítele k němu, ale bývalka mého přítele a jeho vztah k ní... Možná se ti to zdá absurdní, takhle to srovnávat, protože z logického hlediska je tvůj problém složitější a zásadnější, ale jsou některé aspekty, ve kterém jsou naše problémy velmi podobné. Mi se zpočátku na vztahu přítele a jeho bývalky také nezdálo nic divného, ale postupem času - 3 let se tento problém prohluboval a stejně jako ty jsem se cítíla, že něco/někdo je důležitější než já a to něco/někdo má vždy přednost. Píšeš, že máš zaryté vzpomínky do paměti, a že to nedokážesš příteli odpustit. Pokud nejsi člověk splachovací a nedokážeš za tím udělat tlustou čáru, nepůjde to, to mi věř! Hlavně si to musíš vyřešit ty sama v sobě. Nejhorší na tom je, že máš těžce narušenou důvěru v tvého přítele a tím se možná stejně jako já můžeš dopracovat k "hezké" sebedestrukci. Jestli si přesvědčena, že si ten člověk nezaspouží tvou lásku a si s ním pouze, protože nechceš být sama, tak v tomhle vztahu nepřetrvávej. Ale jestli stejně jako já toho člověka miluješ a dokážeš si představit, že jednou budete mít spolu rodinu a jsi přesvědčena, že to je pro tebe ten pravý, tak si na tom stejně jako já. Já se ovšem s přítelem rozešla (tedy on se mnou) a to právě z toho důvodu, že ten problém a tu bariéru mezi námi jsem vybudovala fakt silnou a nejsem schopna se z toho dostat. Já osobně se ted snažím vyhledat pomoc (kineziologa), protože si to chci vyřešit a zbavit se toho, protože nezkousnu v mém životě něco, co mi zničilo vztah. Držím palečky, ať si uspořádáš myšlenky a priority a rozhodneš se správně... Já mám v současnosti vztah ukončen, ale správné rozhodnutí je to jen abychom se nehádali, neubližovali si... Nejsem si jistá, jestli když zůstaneme každý sám a půjdeme si svou cestou, jestli to třeba nebude moje životní chyba - opustit člověka, který je třeba tou mou "druhou polovičkou"....

Andík0205

Ahojky, no to se mi zdá dost podobné tomu, co mám já. Jenomže s ním nemám děti... to je velká překážka a právě toho se nechci s tím mým dožít, vim že by to taky tak nějak skončilo. Ještě kdyby měl jistotu, že jsem k němu "připoutaná" . Taky jsem mu to jednou řekla, že už ho nemiluju, že mě trápí to co mi řikal, vždycky se mi to vybaví, i když je všechno "v pohodě". Myslela jsem že si nějak promluvíme, chtěla jsem mu tim naznačit, že chci náš vztah dát ještě dopořádku, proto jsem k němu upřímná a mohl by mi nějak pomoct to překonat. Ale on si to vyložil uplně špatně. Jak si může člověk s vychlastanym mozkem taky něco vyložit dobře. Když už mu to ani nemyslí. Začal na mě ječet ať vypadnu a tak.. Prostě jako nejaký primitivní hovado. Takže nějaký rozmluvy s takovýma lidma asi nemaj cenu. Taky si hned myslí že někoho mam.

S tím sexem to mám jiné než ty, já "musím" když chci mít klid. Pokaždý si říkam, že už to bylo naposled, že už takhle nemůžu ale čas ubíhá a takových nocí přibývá. Když mu řeknu, že někdy na to prostě nemám náladu, tak jsem hned kur** a mam někoho jinýho. Tohle mi vadí asi nejvíc. Moje city k němu jsou taky jako u tebe "přátelské" ale nic víc a ten sex mi den ode dne vadí víc. Pořád si řikam, že při vhodný příležitosti odejdu. Jenže on začal bejt "hodnej" a nevim jak mu to teď říct

lucinkaf

kdybych měla sama sobě poradit, tak asi mluvím stejně jako ty. Milující otec..opora... o tom docela pochybuju, myslim že u něj by to byla záruka toho že od něj jentak neodejdu a tak si může jednoho hezkýho dne pěkně začít dělat co chce a jeho opilecký časy by se kdykoliv mohli vrátit. Nehledě na to, že ve vztahu je důležitý mít člověka rád, vážit si ho, i když zamilovanost jako taková už pominula. A v mym případě prostě nemůžu..teda teď mám takový pocit, může se to ještě změnit ale taky se to může jen stupňovat, vlastně se to asi jen stupňuje. a nic nemění ani to, že se chová jako z učebnice. já v něm prostě vidím to hovado který mi bezdůvodně ubližovalo.

endy

ahojky
problém s bývalkou jsme taky na začátku řešili, asi tenhle problém zastínil to důležitější - alkohol. Začla jsem s nim chodit + rovnou bydlet, když byl čerstvě po rozchodu, plnej počítač jejích fotek, atd.. Měla jsem dlouho pocit že mě nemá rád jako jí a pořád jsem se bála že nejsem ta nejdůležitější, že k ní pořád něco cítí. Sice se spolu nepřátelili, ale dost dlouho si ještě psali - hádali se a tak (v té době jsem mu občas koukla do mobilu, abych věděla na čem jsem). Ale vůbec jsme se o ní nebavili, já prostě věděla svoje a dávala jsem si pozor. Potom to teda pominulo a na světlo vyplul ten druhej problém. Ono ani tak nejde o to být splachovací, taky dokážu některý věci vymazat a jít dál ale tohle se mi zarylo do mozku a já toho člověka už vidim pokřiveně, i když je hodnej, bojim se každý skleničky co vypije a moje city se stáhly do pozadí. Vidim v něm někoho, kdo mi hodně ublížil - i když to nebyla nevěra, nebo nějaká zásadní věc, kterou by mi provedl. Bolelo mě hodně už jen to co řikal a že na mě dokázal vztáhnout ruku. ¨Mám už pár vztahů za sebou a tak mám nějaký hranice, přes který prostě nemůže jít někdo kdo si říká můj přítel, nejbližší osoba, kterou mám milovat.

[quote=Mayci][/quote]

Ahoj, osobně si myslím, že čím dřív za tímhle vztahem zavřeš dveře, tím to bude pro tebe lepší. Využij toho, že už cítíš jak ta láska a respekt oslabuje. Takového člověka nezměníš, ani on sám sebe..to už by musel zažít hodně velký šok a musel by prozřít. Jestli je k tobě ten člověk hrubý, jdi od něj. Nebo si tak málo vážíš sama sebe, že se necháš takhle ponižovat a zraňovat? Ja jsem takový vztah zažila a věř mi, nestojí to za to. Jemu to bude jedno a pro tebe to bude destruktivní, to mi věř. A jestli má tvůj přítel všechny kamarády (nebo většinu), kteří žijí bohémským způsobem života, tak pochybuju, že jeho změna bude trvat nějakou delší dobu. Vrátí se zpátky, jen co se to mezi vámi uklidní a ty budeš jak na houpačce, pak ztratíš pevnou půdu pod nohama a tvoje sebevědomí půjde k ledu. Možná mluvím dost radikálně, ale už jsem takový vztah měla a neskončila jsem zrovna nejlíp. A to, že je ten člověk chvíli "hodný" nic neznamená, většinou je to jen taktika, o které ví, že zabere. No každopádně, at se rozhodneš jakkoliv, držím pěsti a posílám hodně síly. A hlavně pro tebe bud na prvním místě jenom ty, drž se sama sebe!

Eevita

No kolem něho všichni pijou.... To je pro mě taky velkej vykřičník. Jeho matka byla alkoholička, která do teď musí mít každej den aspoň krabici vína, táta ten když neni v práci, tak nasává v hospodě. Jeho přátelé jsou vesměs stejní jako jeho táta. V práci to samý. Je to všude kolem něho. Ale já přeci nejsem psycholog abych to chápala a hledala "příčiny z dětství a jeho pokřivenou osobnost, za kterou nemůže " . Je mi 100% jasný že až se mu zachce, přijde zase domu nalitej a ten kolotoč se znova rozjede. A i kdyby se to nestalo, jak jsem tady už napsala, vidim ho ve špatnym světle, ztratila jsem důvěru... Jde jen o to se vzchopit a odejít. Když to tu čtu a odepisuju, zdá se mi to tak jasný. Navíc v mým věku s někym chodit do postele s odporem...přijde mi že oba dva spolu ztrácíme čas. Já mu nemůžu dát to co by si přál, teď už to prostě nejde i ¨když se snažim..

Mayci
z tvého prvního příspěvku jsem moc nepochopila, jak vážná je situace... Ale jak tady dále píšeš a rozvádíš, tohodle člověka nemiluješ, nechceš s ním zůstat a nevěříš mu. Jediné, co tě v tom vztahu drží - tak to na mě působí je to, že tě ten člolověk citově vydírá a ty se bojíš ho s jeho problémem nenechat samotného... Jestli byl tvůj přítel alkoholik má opravdu problém, protože alkoholik musí do konce života abstinovat a neexistuje ani občas se napít... Ale znám i jiné případy tvůj přítel měl problém a nevěděl, jak ho řešit, proto pil, mohl se tímto takhle ventilovat. Tohle není úplný alkoholismus, pokud si člověk ten problém vyřeší... jakmile se ale začne upíjet a pak pije i bezdůvodně - tohle už je alkoholismus a v tom případě ten člověk má problém a nastupuje léčba a doživotní abstinence... Tohle ale asi všechno sama dobře víš. V žádném případě nedávej vinu sobě a nenech se citově vydírat. Podle toho se rozhodni a jestli vše co si tu psala takhle opravdu cítíš, nemyslím, že by ti něco mělo bránit v tom ho opustit. Držím palce, věřím, že to zvládněš!

Ahoj, holky - taky jsem byla v takovém vztahu, neukončil to tedy díkybohu alkohol ani násilí na mě páchané - to nikdy neudělal, ale velká spousta ostatních věcí , po 2 letech je ze mě roztřesená nesebevědomá chudinka, která se nechala ponižovat, urážet a sprostě si nadávat.... a trásla se jen co otevřel dveře, co zas bude. teď jsem získala díky dobrým přátelům znova chuť do života, jdu od něj pryč, jdu pryč za každou cenu, mě nepotopí.... a nikdo, nikdo nemá tohle zapotřebí, souhlasím naprosto s příspěvkem Eevity, já odcházím si užívat svůj vlastní a snad i lepší život - bez něj. Ano, taky mám strach, že zůstanu sama, sama v době, kdy se mi kamarádky vdávají, rodí první ( některé i druhé dětičky), sama v době, kdy nic nemám, nejsem zajištěná, ale kašlu na to, kašlu už na všechno špatné. Mě teda spadly růžové brýle později, ale spadly, před rokem bych se tu ještě dušovala, jak ho strašně miluju a jak je to všechno supr a dokonalý, že to je budoucí tatínek mých dětí. ¨Teď už né, získávám zpět, alespoň špetku sebevědomí, opřela jsem se do věcí, které jsem vždycky chtěla dělat... a tohle mě prostě nezlomí. Radím odchod a hned !!

Mayci
já teda nechci nějak moralizovat, ale z objektivního hlediska nechápu, co tě u takové chlapa drží.

Zvyk po roce a půl? trochu málo na vztah, který se ještě pořádně ani nestačil vyvinout. a jak dlouho to chceš vydržet, celý život? nebo si myslíš, že se změní? možná to ted na tebe hraje dobře, ale alkoholici se špatně mění, hlavně když k tomu nemají opravdovou motivaci. a to ten tvůj asi nemá, když kolem něj všichni pijou.

soucit? jak můžeš soucítit s někým, kdo tě vícemíně znásilnuje když je ožralý (nucení k sexu je znásilnování), nadává ti těmi nejhoršími urážkami a ponižuje tě. nejsi trošku masochistka?

možná finanční zázemí, ale ani to by nestálo za to, zůstávat s někým takovým.

prostě, Mayci, možná zní můj příspěvek drsně, a omlouvám se za to, ale na tvém místě bych počkala až odejde, sbalila si všechny věci a v klidu a tichosti vypadla.

endy

Právě že on žádný problém nemá. Podle vyprávění pije asi tak od 17ti let, teď je mu 22. A pije jen tak pro zábavu, ano někdy dokonce brečí ale to se jen lituje, už ty jeho vzlyky znám nazpamět, pořád to samé a vesměs nic hroznýho. Abstinence, no toho bych se asi nikdy nedočkala, protože podle jeho slov je přece mladej a tak si musí něco užít. Ale podle mě si mladý lidi užívaj i jinym způsobem.. Dám ti příklad, on jde v pátek ke kamarádovi, tam ve dvou vyžahnou rum a vodku, v sobotu jdem na zábavu tady do hodpůdky, kde mají zrovna v akci whisky s colou, to mu přece hrozně chutná a když je to ještě se slevou, tak proč si nedat co hrdlo ráčí. V neděli ráno mu volá další kamarád, aby s nim někam jel. Vrátí se a připadá mi divnej,jako opilej. Ale on zapírá a zapírá, ještě jsem blbá, že snad nemůže mít dobrou náladu?! Ale dva dny na to najdu u mojí mámy prázdnou placatku vodky (tam dorazil po tom výletu), kterou si tam zapoměl za skříní. Pak byl týden klid, ale pro něj tak hrozně dlouhej tejden co v práci tak makal a vůbec nepil musel skončit tak, že se zase o víkendu naložil do lihu. Pak to zašlo až tak daleko, že jsem se odstěhovala. Jenže jsem byla (viz můj profil) objednaná na plastiku nosu a neuměla jsem si představit 14dní se sádrou u mámy a ještě být v psychický pohodě (mamka je postižená, takže s ní je to trochu peklo). tak jsem se na těch 14 dní nastěhovala zpátky k němu. Už bych měla být zase zpátky u mámy, ale začla jsem uvažovat jestli s tim vztahem nejde něco dělat, navíc co jsem se vrátila, tak je jak ze žurnálu. Ale ty moje city se ne a ne vrátit k němu, spíš naopak. No snad jsem to vystihla tak nějak srozumitelně. Co mě tu drží? Upřímně nevím. Nevydírá mě, to je spíš ta moje pitomá melancholie a hezký bydlení...?Zní to tak jako bych byla uplnej blb ale až tak to neni, já si to uvědomuju a taky vim, že jenom slaboši čekají na vhodnou příležitost a nedokážou se prosě sebrat. Zatím mezi ně bohužel patřim a snažim se spíš než zachránit vztah, hledat řešení který by mě stálo nejmíň...

Malacek

Moc ti držim palce, hrozně moc. Tohle se mi líbí... Já to prokoukla asi dřív, protože jsem s nim bydlela, nebýt toho tak to taky zjistim až za delší dobu. Jsi moc silná holka a mluvíš uplně krásně, tak by to mělo být

Tak to je síla. Proč se dějí takovéhle věci? Nerozumím tomu.
To co děláš je hloupé, kdybys měla všech pět pohromadě, tak bys už musal dávno být pryč. Bát se samoty? Směšné. I samota je lepší než tohlecto!
Tohle mi prostě halva nebere, jak může být někdo s tím kdo mu ubližuje?
Já to vidím jednoduše a odpověď na tuhle otázku je jasná: Nemá.