Má cenu přetrvávat ve vztahu, kde odešla láska díky bolestným zážitkům?

Mayci
To víš, že si to přečtu v tom druhém tématu. Zajímá mě to - tedy spíš tvůj osud mě zajímá. Mně je 23, takže jsme věkově ve stejné úrovni a byla bych vážně nerada, kdybys ten svůj život nerozmotala a nezkusila ho změnit, i když to bude hodně těžké.
Co ti vlastně brání kromě toho bydlení a zvyku (tedy toho, že už s oním člověkem nějakou dobu žiješ) osamostatnit se?

Jé, tak to jsi moc hodná. No zjistíš asi stejně akorát to, že se potácim sem a tam, že muj život neni vůbec snad život ale jenom přemejšlení a řešení trablí.....

Nejdřív mi bránila moje nerozhodnost, teď když bych už fakt chtěla, mi brání finanční prostředky, přišla jsem o práci a zatim se mi vůbec nedaří najít novou Takže v současnosti kdybych zvedla kotvy, musim k mámě.

Zkoušim si hledat práci i v Praze, zatím je to bez úspěchů

Tak jsem si to přečetla...téééda, klobouk dolů, obdivuji tě, že to zvládáš. Já mám daleko méně starostí a stejně jsem uzlík nervů. Musíš mít opravdu silnou podstatu, to ti dokonce závidím. Já jsem založením srab, takže nevím, jestli bych v takovém vztahu s mamkou dokázala žít - holky ale mají pravdu, ona tě citově vydírá, ničí a ubírá ti sílu a i díky tomu ty teď nejsi schopná odejít od toho individua, co s ním žiješ.

Co se ztráty práce týče - vím naprosto o čem mluvíš, jsem na tom stejně, taky jsem bez práce, ale já naštěstí budu od září student - tedy možná....a dokonce v Praze, takže hledej dál, budem kamarádit...nikoho tam totiž neznám.

Mayci
Vezmi nohy na ramena a utíkej od něj hodně daleko! Protože on bude stále stejný a ty budeš mít zničený celý život.

Jenomže já to moc nezvládam.... Hodně lehce spadnu do depresí, nebo se moje nálady kolíbaj jak houpačka...

Kdyby aspoň jedna oblast v mým životě byla v pořádku, držela bych se toho a bylo by mi snad uplně dobře i za tu trochu spokojenosti. To znám z dob, kdy jsem měla fakt skvělou partu v práci, byl to nejhezčí rok snad co jsem zažila. Teď mám radost z každý noci, kterou nebrečim, říkam si konečně jsem se vyspala a ani před tim nebrečela ...Že by to už bylo za mnou...? Ale druhej den je to zas tam kde bylo.

Právě k mámě se mi vůbec ale vůbec nechce, stačí mi tam každej den chodit a těšim se až vypadnu a ještě bejt přímo součástí toho jejího života? I kdyby jen na chvíli, neumim si to prostě představit. A po tom dětství a mládí jsem vděčná za to, že příjdu domu, kde je ticho, můžu si uvařit co chci, pustit si televizi, máme hezkej naklizenej byteček... Asi nikdo by se mi nemoh divit, že na tom přímo visim.

Je pro mě těžký si i představit bydlet v Praze, opustit moje malý městečko a žít najednou uplně jinak. Jenže je to jediná cesta, jak mít lepší práci. V krizi v malým městě....tady můžeš jít akorát do fabriky a to už jsem si 3 roky zažila...Pořád věřim, že muj život po tom všem musí dopadnout dobře, že tohle prostě nemůže bejt ještě konec

Taky budu od září možná studentka Ještě nevím jestli mě vzali... Bylo by to pro mě velký štěstí, aspoň mít nějakej cíl, za kterým půjdu a budu dřít Já bych dělala školu v ústí nad Labem, dálkově. Taky v Praze nikoho neznam, sice tam mam bráchu, ale to ničemu nepomáhá ..

No s tou Prahou nebo vůbec s tím odstěhováním se do jiného města, to musí bejt těžký pro každýho. Proto taky obdivuju všechny, co se sebrali, odjeli a žijou tak jak se jim líbí...

Mayci
No vidíš, tak třeba se na tu školu dostaneš (držím palečky) a dostaneš se zase mezi jiný okruh lidí, najdeš si nové kamarády a posuneš se v životě o krůček dál a třeba i to studium ti dodá sílu postavit se na vlastní nohy. Život není černobílý a i když teď trpíš, určitě bude zase líp, jen tomu musíš věřit, já taky každý den ulehám s tím, že mě trápí porucha panické úzkosti a denně si říkám, že zítra to bude lepší, že to zvládnu, ovládnu a překonám. A pamatuj si, co říkala Helena Růžičková - "CHTĚL BYCH NEZNÁMENÁ NIC, ALE CHCI DĚLÁ DIVY!!"

Mayci
děkuju moc, sice jsem si to moc přála, ale teď mám z toho strach...jak ses jistě taky dočetla. Jednak jsem z druhého konce republiky a jednak to pro mě bude asi pěkný záhul a nikoho tam neznám, což je v kombinaci s mou poruchou docela problém. Ale to patří jinam.

Ještě, když dovolíš, bych ti chtěla říct (jen doufám, že to nebude vypadat, že jsem nějaká rýpavá nebo tak)...já jsem měla 4 roky partnera o hodně hodně hodně staršího než jsem já, ale musí říct, že se ke mně vždy choval hezky, s respektem a s určitou úctou. Samozřejmě jsme se hádali, ale tak běžně. I přes celkem velký věkový rozdíl jsme si skvěle rozuměli a nikdy opravdu nikdy se mi nestalo, že by mě nutil k sexu. Stačilo jen naznačit, že nechci a ani nenaznačil, že ho to nějak štve, nedej bože, aby mě nutil. I po rozchodu si výborně rozumíme a i když se před pár dny choval tak, jako že by mě chtěl dostat do postele a já jsem mu narovinu řekla, že i kdybych chtěla, tak nemůžu, že by mi to v hlavě udělalo zmatek, řekl mi, že by nikdy neudělal nic, co by mi mohlo ublížit. To jen v protikladu k tvému partnerovi.

Mayci
Určitě nevypadáš jako *****! Podle fotky jsi krásná holka - s novým nosánkem úplně panenka (sama bych si taky hned nechala udělat nos, ale kvůli té poruše to zatím nejde, nezvládla bych to)...myslím si, že za tebou se musí ohlížet chlapů, že bychom ti mohly s dalšími děvčaty určitě závidět.

A co se toho života týče...je dobře, že to víš a určitě taky najdeš sílu něco změnit, chce to jen čas a odvahu. První krok jsi už udělala tím, že sis přiznala pravdu a to je moc moc moc dobře!

Neváhej a odejdi od něj! Nezaslouží si tě!

Takovýho přítele bych chtěla taky. Já to ani nemám takhle s kym srovnat podle vlastních zkušeností, do takovejch situací jsem se před tím nikdy nedostala, takže to podle tebe neni normální? Já si tím jsem jistá, ale občas pochybuju jestli nejsem divná.

Ale mít někoho kdo tě respektuje a bere jako ženu, komu můžeš normálně něco říct, nebo ani mluvit nemusíš... To si s tímhle neumim ani představit. Stačí když se bavíme o nás, to se prostě nedá, prostě jsem jeho a basta. Při nějakejch debatách kdy se bavím o něčem jinym než o hmotnejch věcech, usne. Ani moje vlastní problémy ho nijak nevzrušujou, nikdy mi ani slůvkem nenaznačil, že se hezky staram o mámu, jsem obětavá, nebo jakoukoli pochvalu či pochopení... to ne. Když tady píšu na omlazení a je doma, čumí mi do toho a když to schovam, že si píšu svoje soukromý věci, tak hned vyletí "to píšeš o mě nebo co že nechceš abych to čet" . Chápeš, prostě myslí jen na sebe, že je střed mýho vesmíru nebo co... Za chvíli příjde z práce, tak budu muset končit

No jo, nosánek jsem si nechala udělat, byl to muj sen, měla jsem takovej rypák, teď jsem ráda že vypadám normálně, ale popravdě jsem si od toho slibovala nový začátek, že budu sebevědomá, říkala jsem si, že už pak nebudu nikdy smutná !! ha ha. Chlapi se za mnou asi neotáčej, já na ně nekoukam

Karamelka

Já to vím Nemyslim to tak že jsem namyšlená a mam na lepšího.. Ale vim, že třeba nějakej jinej člověk by mě dokázal daleko víc ocenit. Protože mam hodně co dát, to vím. A s tímhle jako bych byla jen poloviční

Mayci
To víš, že ani ten můj ex nebyl prototyp dokonalosti, má své mouchy, jako je máme všichni. Na druhou stranu to byl ale vždy pozorný partner, který se zajímal o to, jak se mám, jak se cítím, když mi nebylo dobře, tak mě hned chtěl vozit po doktorech a v posteli byl úžasný, nikdy nebyl sobecký a staral se vždy o to, abych byla i já spokojená a uspokojená. Proto ti to taky píšu, abys to mohla srovnat s tím, s kým žiješ ty, že jsou zkrátka i muži, kteří se za muže dají považovat a nehrají si na ně.
A to, že ti kouká do toho, co píšeš...to to dokazuje, je to sprosťák, který ani nectí tvé soukromí o tom, že tě neposlouchá a reálně se nezajímá o tvé potřeby...no prostě jak jsem už několikrát napsala, není to člověk, který ti stojí za mládí, které mu věnuješ!

Zase napiš, až budeš moct, ju?papa

Mayci
Fakt jsou i prima chlapi! Neztrácej čas a najdi si lepšího, co tě ocení!