Má cenu přetrvávat ve vztahu, kde odešla láska díky bolestným zážitkům?

Právě, to jsem se taky už dostatečně naučila, že každej má svoje mouchy, nikdo neni ideální partner. Ale zase musí stát za to, ty chyby přehlížet, nebo se s nima smířit. Co bych dala za to aby ten muj byl aspoň trochu jinej.

No musím už běžet, tak děkuju za popovídáníčko a těším se na nějaký další tak pááá

Ahoj holky, už jsem psala do jednoho tématu Jak zachránit vztah procházející krizí. Snaha opravdu byla, nakonec jsme se s přítelem rozešli - já jsem se chtěla rozejít s ním on se mnou ne - ale znovu jsme se dali dohromady přibližně po hodině jsem mu volala - bylo mi mizerně a přítel vyhrožoval sebevraždou. Ten týden s ním byl moc pěkný, dokud nepřišla řeč na doprovázení. Měla jsem od něj jet domů kolem jedenácté v noci a on mi řekl, že nemá měsíčník - automat na jízdenky měl hned u nosu. Přitom i celý předchozí týden sliboval, jak si ho koupí, ale byly to jen plané řeči - jako snad všechny od něj. Takže mě v noci jako vždy nechal jet samotnou a on byl pěkně doma v teplíčku. Kdyby to bylo jen to doprovázení, tak to asi překousnu, ale jak už jsem psala v jiném tématu, bylo tady i sprosté nadávání, agrese z hulení. Nejsem vůbec šťastná. Teď jsem potkala opravdu zajímavého kluka. Líbím se mu on se líbí mi. Uvažuju o rozchodu s nynějším přítelem, ale hrozně se bojím výhružek sebevraždou, smsek, že já jsem pro něj jediná a pak že jsem fakt hrozná a namyšlená, když jsem ho opustila. Chci být zase šťastná, s ním to nejde, ale bojím se říct - Je definitivní konec. Má některá z vás takovou zkušenost také?

Mayci
Ahoj, kdybych nečetla tu diskuzi ohledně tvé mámi, tak ti radím, ať utečeš. Teď nevím, co ti říct. Zůstaneš s ním - je to peklo, půjdeš k mámě - taky peklo. Těžko si vybírat mezi takovýma možnostma, navíc když nemáš práci a tak si nemůžeš pronajmout i jen pokoj. Přijde mi to jako hodně b.lbý příběh, co se ti stalo.

Michaela18
Buď sobec!! Odejdi. Přeci nebudeš s někým, kdo si vztah vydupe. On jen vyhrožuje. Možná bych se zeptala nějakého odborníka. Jo a jestli vyhrožuje sebevraždou, tak tvá povinnost, nebo jak to napsat, je aby si zavolala rychlou sanitku a ti ho odvezou na psychiatrii. Buď přestane, nebo prostě ho šoupnou do blázince.
Chápu, že je to až moc drsný,ale takhle se to děla. Jakmile někdo vyhrožuje, že se zabije, tak v jeho vlastním zájmu ho odvezou. Pokud jde o sebevraždu, tak buĎ pak podepíše, že je v léčení dobrovolně. Stráví tam tak 3 týdny a pokud nepodepíše, tak bude tam před soud a to je horší.
Možná rady do krajností,ale tohle je zkušenost

Mayci
Jestli můžu říct svůj názor,tak já bych odešla...Já vím že je to těžké,taky neustále řeším nějaký vztahový problémy,ale měla jsem 2 přítele,teď mám 3. První byl psychopat,mlátil mě a psychicky týral,jo,občas byl hodnej, ale dnes už vím,že jsem měla odejít dřív.Že prostě existují problémy,na které láska bohužel nestačí. Ten druhý byl zas feťák,respektive se z něj stal,úplně mě ničil,zmizel třeba na 3 dny,nezvedal mobil..atd. A já dělala blbku
Můj názor je,že bys měla odejít,že se nemohl změnit z ničeho nic a bude se to znovu opakovat.Takovéhle zážitky,které s ním máš,podle mě nevyléčí čas... a odpor jen tak nezmizí...Sama mám svoje a měla bych být silnější,ale i Tobě přeju spoustu sil do dalšího,lepšího života bez někoho,kdo za to nestál...

tyweee

ahojky, je to situace na pr.d, to je pravda, kdyby máma měla aspoň 1+1 abych se měla kam zavřít, ale ona má jen mini byt, navíc se těžko přizpůsobuje, protože ona má takovej zvláštní denní režim, že chodí spát minimálně ve 3ráno, čumí na televizi, řve to páč neslyší..Já už jsem od něho jednou odešla, před operací toho nosu, byla jsem u ní měsíc a vzpomínam si, že jsem byla dost vycuclá, takže jsem si neuměla představit být s ní 14dní zavřená doma s dlahou, léčit se a ještě být u toho v pohodě. Chodila jsem k přítelovi krmit si a kdydat mýho králíčka a jeden den se mi tak strašně zastesklo (né po něm, ale po tý pohodě co tu je) a řekla jsem si, že na těch 14 dní budu tady, mám tu internet, klídek, on je furt v práci...a že pak s novym nosem půjde už všechno snáz, i ten návrat k mámě, že budu mít novou radost ze života a s hezčím ks.ichtem půjde všechno líp Ale nějak se to zvrtlo a líp nic moc nejde. Pevně doufam že si najdu práci a pak se odstěhuju, i kdybych měla jíst suchej chleba a spala na zemi, to už mi bude jedno..

Michaela18

Tyweee má pravdu, naprostou, taky bych se s takovým vůbec nepárala, nepárala bych se ani s tim svym, kdybych tu nebydlela. Takže ty to máš trochu jednodušší, on ti jen vyhrožuje, měla jsem před tím taky takovýho podobnýho ( já si prostě umim vybírat) a vůbec to nemělo cenu, taky vyhrožoval sebevraždou, atd. Ale pak jsem jela na měsíc do Anglie a on si tu našel jinou, to jsem si myslela jak je na mě závislej. I díky němu si dneska nenecham jentak něco líbit a varovný majáčky v mym současnym vztahu začly tak brzo houkat asi jen díky týhle zkušenosti a kdybych tu nebydlela, už bych mu dáááávno zabouchla dveře před nosem. Takže věř že to fakt nemá smysl, takovýhle lidi jsou jen tupci a každej další den se zbytečně okrádáš o síly. Držim palce !

Michaela 18

Já jsem přesvědčená, že ty i já a vůbec všechny holky, slečny, paní..co jsou v podobný situaci, najdeme odvahu a uděláme za tim tlustou čáru, nebudeme toho nikdy litovat a pak si řeknem, že jsme to neudělali už dávno, jak jsme vůbec mohli s někym takovym chodit. Tohle je jistota, nemůžem si vyčítat, že jsme "třeba odešli od toho pravýho" Já osobně někdy váham, řikam si jestli to ještě nepůjde a tak dál bla bla, jenomže sama vim že jsou to jen výmluvy a snaha o to, najít řešení, který mě bude stát nejmíň námahy, což je sedět tu jak hruška, nežít ale přežívat, fňukat a být nešťastná. Nešťastnej umí bejt každej d.ebil , to se neříká nadarmo

Stafulka

Koukám, že jsi taky neměla zrovna štěstí na ty chlapi Ale pokud je tvůj třetí vztah už v pořádku a jsi šťastná, buď ráda za ty tvrdší zkušenosti, aspoň tě posílili a ty už teď víš, co je a co neni v pořádku, kdy končí sranda.

Já mam teď už 4. vztah, první byl hezkej, ten si nechávam v paměti jako první lásku... Pak jsem chodila rok a něco s člověkem kterej nedokázal bejt věrnej, uplně nemocnej, tak jsem si to ani nebrala osobně, protože on je prostě takovej. Pak jsem měla dva roky agresivního, co si myslel že je generál, já byla zamilovaná a živila jsem ho, on do práce nechodil (tvdil mi že dělá dálkově školu). Oni jsou někdy takový zkušenosti k užitku, sice by bylo lepší mít veselejší zážitky, ale budiž

Mayci
Když si tu zmiňovala tu Anglii - co takhle jet dělat au-pair? Nevyřešilo by ti to plno věcí? Práci nemáš, tam si již byla, zlepšení AJ ti vždy je k prospěchu vyřešilo by ti to i ten tvůj vztah.

Mayci
Ahoj Maycinko, tak jsem zjistila, že tu zase probíráte ty nepěkné vztahy, tak jsem se přišla mrknout. Tyweee má právdu, co takhle odjet do ciziny, pokud teda máš odvahu? Mohlo by ti to pomoct soustředit se na sebe, jako au-pair bys měla kde bydlet, vydělala bys nějaké penízky a ještě by ses naučila jazyk.

To je naprosto přesné. Sedni k pracovním inzerátům a zační hledat cokoli s ubytovnou. Jsi mladá a nemáš zmeškáno, můžeš si dovolit rok dva dělat něco, co není úplně podle Tvých představ, ale co Tě vyvede z maloměsta. Člověk není hříčka osudu, když opravdu chce, tak se dostane ze svrabu.
S maminkou to máš moc těžké, ale dokud je takž takž soběstačná, využij ten čas pro sebe.

Mayci
Ahoj,
přesně to co popisuješ jsem taky zažila, žila jsem rok a půl ve vztahu s alkoholikem, začátky byly skvělé, pořád jsme se bavily, chodily pařit atd. Potom začal utíkat do hospody, chlast mu byl přednější než já (i než jídlo) a dnes už vím, že ani věrný mi nebyl a užíval si s hospodskejma k......!
Ale v té době jsem pořád sentimentálně doufala, že se změní, že se milujeme a náš vztah je osudový a tak jsem s ním zůstávala. Dostalo se to až do takové míry, že mě párkrát uhodil a já se ho začala bát a přestala si ho úplně vážit. Nekupoval žádné jídlo, nájem dlužil atd. Jednou mě dokonce ožralej chtěl převrátit v autě! Poslední kapka byla, že mi když jsem nebyla doma zmlátil mého pejska. Přišla jsem domů a on měl těsně nad okem velkej krvavej šrám a bejvalej tvrdil, že si ho udělal sám.
Pes se od té doby bojí chlapů a já vím, že alkoholika nepředěláš! On tě vlastně ani nemiluje, jen si to myslí. Ten bejvalej mi psal ještě 2 roky, málem jsem na něj musela poslat policajty. Prostě se nenech zlákat sladkejma řečma ani sentimentem a uteč od něj! Já když odcházela, pořád jsem ho milovala, ale svým způsobem i nenáviděla (jak jsme my ženský blbý) Dávej si pozor, aby nebyl agresivní až budeš odcházet.
Věř mi, že by ti mohl ještě hodně ublížit a pak by jsi jako já litovala, že si neodešla dřív. Představ si jen, jaké by to bylo s takovým mužem vychovávat děti, spoléhat se na něj celý život!
To, že by jsi se na chvilku vrátila k rodičům nebo musela najít jiné bydlení teď neřeš, to se stává a na chvilku bys to přetrpěla. Já musela odejít na intr a každý večer jsem tam brečela, člověk si to musí přetrpět. Každopádně pár týdnů potom jsem potkala svého prince, takže věř, že na tebe ještě někde čeká.
Přeju hodně síly.

Lentilie

Ahoj "Letntilko" máte s Tywee pravdu, anglický hranice jsem už jednou přejela, do zpěvu mi tam teda vůbec nebylo a popravdě mam z toho trauma, kdybych jela za hranice, tak jen né asi tam, navíc jak je tam dneska každej, už se mi ta Anglie nelíbí. Odvahu bych měla, jazyky mě hrozně baví a chtěla bych třeba mluvit fakt komunikativně aspoň dvěma, aspoň by to nebyli ztracený léta, jak psala Hašlerka , už jsem promarnila tři roky života ve fabrice, nic mi to kromě toho že jsem zvyklá makat, nedalo, hlavně mi to zkazilo životopis tak, že si mě teď sotva někde pozvou na pohovor..takže bych už nerada dělala něco, co není "ono" sice ještě stará nejsem, možná i budu muset vzít práci, kterou nechci, ale byla bych nerada. Jet do ciziny by bylo ideální, jenomže v tuhle chvíli tu nemůžu nechat mámu samotnou, než se její situace nějak nedořeší. Dřív to šlo, měla ségry, ale teď je sama a já můžu zmizet maximálně mimo město, musim bejt pořád tak trochu na dosah. Už kvůli doktorům a chození po úřadech a tak dál... a hlavně by mi jí bylo hrozně líto, jí tu nechat na pospas. Za rok až bude mít jedna ségra po základce, tak by prý ráda s mámou zas bydlela, takže by bylo s kým se podělit

Hašlerka

Na druhou stranu mě to docela láká, najít si třeba v tý Praze práci s ubytováním, i když by to byla nějaká pakárna, hlavně bych měla už nějakej základ a mohla se začít stavět na vlastní nohy. Neni to špatnej nápad, zkusim se po něčem podívat a kdyby náhodou nic jinýho nevyšlo, budu to mít v záloze. Ale holky, nejradši bych si našla práci tady, měla garsonku a žila. Proč to prostě normálně nejde a musí to bejt tak složitý...

Martinam

To mě mrzí, že sis tím taky prošla, hlavně že už jsi z toho venku Ten muj asi neni takovej ten klasickej alkoholik, on do práce chodí a finančně se stará mnohem víc než já, v tomhle v něm mam jistotu...ale jinak sis mohla přečíst o čem ten vztah je...

Taky je dost agresivní, teda teď už moc ne, ale stejně na to nezapomenu, jakej byl a kdykoli zase takovej bejt může. Kolikrát jsme jeli autem přesně jak píšeš ty, on že to někam naboří a že prostě skončíme oba.. Když chodil domu nalitej a hádali jsme se, nebo já se spíš jen urazila, protože jsem strašně urážlivá a nemluvila s nim, to ho nejvíc vytočilo. Sice mi nikdy nedal pěstí, ani facku, ale byl k tomu blízko, měla jsem modřiny na rukou a škrábance, jak mě vždycky držel, někdy do mě třeba strčil, že jsem spadla na stolek a na zem, pak si nade mě stoupnul a řikal "co děláš na tý zemi, proč se válíš na zemi, ty si blbá viď" , polil mě studenou vodou, abych se prej uklidnila - JÁ , přitom jsem nepípla, byla sem uražená. Bylo mi to na jednu stranu hrozně k smíchu, jak mluví uplně z cesty a na druhou stranu jsem si řikala co sem komu udělala, proč zrovna já, když už sem byla tak šťastná ...A tyhle zážitky ve mě vzbudili odpor k tomu člověku, nevážim si ho ani za ty věci, za který bych třeba mohla a máš pravdu že to cenu nemá a nějak to zvládnout musim. Nemůžu takhle čekat do nekonečna že vyhraju milion koupim si byt a budu mít hned to co chci ( i když to by byla paráda ne)