Má cenu přetrvávat ve vztahu, kde odešla láska díky bolestným zážitkům?

Holky, tak jsme se rozešli včera. Nejdřív na mě byl hnusný. Dneska ráno mi napsal mail, že mu všechno došlo, že nevěděl, jak je doprovázení pro holky důležité a že ho mrzí, co se všechno stalo a že už to teď nemůže napravit. Je mi bez něj strašně, hůř jsem se fakt ještě necítila a mám pocit, že už to nikdy nepřebolí.

Michaela18
Je mi jasné, že je ti mizerně, ale to přebolí, uvidíš. Každý rozchod je těžký. Určitě se ale brzy najde někdo, kdo bude pro tebe lepším partnerem. Hlavně se nevracej, měj silnou vůli a za tím, pro co ses rozhodla si stůj! Držím moc palečky, ať to zvládneš.

Michaela18
Ale přebolí. To bohužel citíš teď. Říká se to pokaždý,ale je to pravda - chce to čas však ti bude bez něj líp a najdeš si lepšího

Mayci
Ano, musela jsem se vrátit k rodičům, protože když jsem začala chodit s ním nevyplatilo se mi už držet můj byteček, byla jsem pořád u něj, tak na co platit někde nájem. To pro mě bylo nejhorší.. Do toho se naši rozváděli a mamka za těch pár let zakempila v mém pokoji, takže jsme tam spali dvě. V tu dobu jsem si s ní moc nerozuměla, s tátou se sotva na chodbě pozdravila. Bylo to hodně těžké. Ale zrovna v tu dobu jsem si našla super práci, vstávala v 6 a domů se vracela chvilku před půlnocí, vyčerpaná, ale šťastná, že jsem na něho nemusela myslet. Jinak po večerech nebo ve chvilkách volna, kterých bylo hodně málo jsem brečela, trvalo to asi 2 měsíce, což nechápu To už se mamka odstěhovala do svého bytu. Když se mi naskytla příležitost jet po práci ještě ke kámošům, tak jsem jela a tam přespala, ale nijak mi to nepomohlo Bývalý mi pořád psal a volal jak toho lituje a mě krvácelo srdce, když jsem mu odepisovala, že na něho kašlu, že se stejně nikdy nezmění. Pak jsem si jednoho dne šla kupovat nový telefon, přemluvili mě i na nové číslo, na icq jsem byla pro něho "neviditelná", jinak jsme neměli moc šanci se potkat. Najednou to nebolelo, bylo mi to jedno, začala jsem být šťastná a sama Rozešli jsme se v listopadu minulého roku, teď mám 3 nebo 4 měsíce nového přítele, u kterého bydlím, odstěhovala jsem se, sice tu nemůžu sehnat práci, což mě deprimuje a jsem z toho v koncích, ale po citové stránce ani v nejmenším nestrádám.

Byl to můj první kluk a hned tak velké zklamání... Nedá se nic dělat, budu to muset překonat. V jednu chvíli, jako právě teď, se mi zdá, že to zvládnu, ale pak se zase propadám hluboko do propasti, chci se k němu vrátit, ale vím, že to nejde, protože mu nevěřím, že se změní. Pořád to byly jen sliby a žádné činy.

To si pořád opakuj, kočko. Nikam by to nikam nevedlo. Když to byl první kluk, tak to jistě bolí hodně, tak to u první lásky je, ale nelituj. Ten vztah ti jistě něco dal, poučil tě do budoucna a časem budeš na ty pěkné chvíle vzpomínat s úsměvem.
Věnuj teď čas jen sama sobě, jdi s kamarádkami ven, zajdi si na bazén, zacvičit, na procházku, nebo co uznáš sama za vhodné. Ale rozhodně se neponižuj tím, že bys mu psala smsky nebo měla tendence ten rozchod vzít zpátky.

Mayci,vem nohy na ramena a utíkej...také jsem myslela že se můj exmanžel kvůli mě a později dětem změní...ale nezměnil...nezmění se nikdo a nikdy,je to jejich svět který si nenechají vzít

Michaela18

pzdravím, vím jak je to těžké,ale rychle pryč od něho....on se nezmění, mlží a mlží....máš na lepšího kluka, nenech se vydírat....a když Ti řekne o sebevraždě, tak mu řekni at ji spáchá....je to jen divadlo, člověk, který to chce udelat nikomu nic neřekne....on tě jen vydírá

držím pěsti, vydrž, chvilku to bude možná těžké,ale až to překonáš, budeš ráda

Jenomže u mě ta láska asi nepřešla... Je to příšerné, říkám si, že on se přece nezmění, ale na druhou stranu mu chci dát snad 156. šanci... Hrozně se to ve mně bije

Michaela18

ano, jenže ty se bojíš aby jsi pak nemela nekoho horšího.....t je celé.....

vezmi si, že budeš mít nekoho, kdo tu bude pro tebe a udelá co ti na očích uvidí, nenechá te jet samotnou domu, protože bde mít strach,aby se ti neco nestalo....bude ti delat překvápka atd....rozmysli to, tenhle se nezmení....aby to u tebe nebyl jen zvyk

Michaela18

Zlatíčko vydrž, to hlavní už jsi udělala. Snaž se myslet na to hnusný, co ti řekl a co se ti nelíbilo. Ty pocity co máš přejdou, fakt to zkus vydržet, prosím

Moc ti závidim. Uvidíš, za chvíli se ti uleví

Mayci
Michaela18
Ahoj holky, tak jsem tu zpět - snad si na mě z prvních několika stránek téhle diskuse pamatujete . Já jsem taky pořád mimo, nic si z toho nedělejte, ale věřím holkám co psaly výše, že to přebolí a bude to zase dobrý. Trošku se mi tedy tím rozchodem zkhroutil svět, páč jsem ho měla opravdu moc ráda, ale chápu, že se nezmění a celou situaci ještě pořád komplikuje to, že u něj bydlím...což mi na psychice moc nepřidá. Minulej tejden přijel z nějakýho kurzu, měl fakt dobrou náladu, choval se hezky, druhej den byl zas ignorantskej, nekomunikativní no v podstatě mě přehlížel, v úterý jsem se spakovala a celý týden smrdím na bytě u mojí kamarádky, která to se mnou taky nemá jednoduchý, páč bydlí s přítelem a myslím, že každá návštěva je pěkná, ale nesmí být moc dlouhá , jsou na mě moc hodný ani slůvkem se nezmínili, že bych jim tam vadila, překážela, obtěžovala, ale vím, že musím zase zpátky do toho bytu k němu zatím jinou možnost nemám. No a víte co jsem udělala, jsem fakt ***** neuvěřitelnej - on o mě od pondělí neví, nepsal kde jsem, nevolal, no prostě už ho vůbec nezajímám - a já idiot jsem mu včera napsala - samozřejmě že jsem kecala, že jsem se zamilovala a že jsem si našla někoho jinýho - ježíš - já jsem d.e.b.i.l, no asi jsem si naivně myslela, že se ozve, začne mě uhánět a já nevím co, což se samozřejmě nestalo...mám ho furt ráda nemám to pořád vyřešený, ta sms byla kravina ale možná už jsem aspoň tím způsobila to, že jsem si sama za tím vztahem už konečně přibouchla dveře... holky buďte statečné, já se taky snažím a věřte mi, že teď moc dobře vím, jak je to težké... M

Holky, ani po čtvrtém pokusu jsem to neustála a jsme zase spolu... Nešlo to, napsal mi mail, ze kterého fakt cítím, že mě miluje. Nevím, jak to teď bude pokračovat. Za týden máme dvouleté výročí...

Malacek

ahój, jasně že si tě pamatujem

A žádnej d.eb. nejsi ! To znám taky, možná nás to zná víc. To člověk udělá v nějakym zoufalství a pohnutí mysli. Ale třeba je to takovej skrytej pokus si za tim vztahem zabouchnout dveře, jak říkáš. Já jsem taky byla (nebo pořád tak trochu jsem) zamilovaná do někoho, už to trvá rok víš, ale smířila jsem se s tim že na takovou lásku nemam nárok, tak jsem s timhle. Ale když mi už asi devátej měsíc vůbec nepsal, nereagoval, já mu občas napsala...Tak jsem mu pak poslala takovej mail, kterej byl pro někoho jinýho, ale já ho poslala i jemu. Byl to mail po kterým bych se zrovna před nim asi už styděla objevit a já to udělala schválně, abych spálila mosty, aby už nebyla šance.

Držim ti moc palce, to je tak na na h**** !! že se nemůžeš někam přestěhovat, fakt člověk musí bejt takhle bezmocnej. Já věřim tomu, že kdybys měla kam jít, už bys z toho byla tak z půlky venku. Tohle celou situaci tak zamotává a tebe staví do týhle zoufalý situace, fakt co mi ženský musíme vytrpět a ve finále to prostě jentak spolknout, mlčet a jít dál.Mam fakt vztek

Mayci
Ahojky, no je to v pytli, ale co se dá dělat, chystám se z toho bytu vypadnout - hodlám se vrátit z Prahy do mého rodného města ( po 10ti letech), to víš , že nejsem vyhoukaná z toho, že se ve svých 28 letech vrátím v podstatě s holým zadkem domů, měla bych mít už asi zařízenej život, ale prostě to bylo tak, že jsem za život potkala 11 chlapů ( né, samozřejmě se všema na dlouhodobý vztah, jsou tam započítány i jednonoční akce) a ani jeden z těch chlapů nebyl pro mě ten pravý - asi to tak má být nebo si říkám, že je třeba opravdu něco ve mě špatného - proč mám takovou smůlu v tomhle, třeba jsem fakt taková fůrie, že se mnou žádnej nevydrží já fakt nevím....víš tenhle poslední byl po 5 letech kdy jsem byla sama po dlouhé době někdo na vztah a já si malovala jak už to snad konečně dobře dopadne, když vidím ty moje zamilované kamarádky, vdávající se, mající děti, tak mi to je líto, časem bych to taky chtěla a naivně jsem věřila, že s ním už to klapne...bohužel on to od začátku bral mnohem lehkovážněji a pak jsem se dozvěděla, že by taky jednou děti chtěl, ale určitě ne se mnou - to mě teda hodně ranilo tehdy, jenže ono když člověk většinou něco /někoho hodně chce, tak to na just nejde. Ne¨zbývá mi nic jinýho než se smířit se situací, že si během těch 3 měsíců co u něj na bytě ještě budu muset zůstat (kvůli praci, ještě jsem nedala výpověď) a smířit se s tím, že si taky může přivést jinou slečnu a zatímco budou do toho u sebe bušit, já budu vedle v pokoji brečet do polštáře... no čekaj mne ještě krušné ch¨vilky, ale za hodně z nich si možná můžu i sama....