Láska a nevědomost, už nevím, co mám dělat...

Ano, samozřejmě máš pravdu a já s tebou naprosto souhlasím... Tohle je ale strašně těžké...nechci u něho brečet a přesto cítím, jak se mi sami od sebe kutálejí slzy po tváří dolů... to je moc těžké...mám strašnej strach jak to vše dopadne...neumím zahrát hrdinu...

Ano...jsem...každý má nějakou minulost a ani já nejsem žádný svatoušek...jeho minulost patří k jeho životu a já mu ji neberu...chci s ním žít...

To máš pravdu, není...pokusím se jim to vysvětlit a uvidím, co se bude moct dělat...

Jakou má přesně nemoc? On má před sebou dva měsíce života(to je jisté?) Pokud za 2 měsíce umře, tak asi není co řešit, prostě jen buď u něj a neřešte nic.

Pokud to bude potřeba, budu tam stát i s jeho bývalou ženou...jinak samozřejmě i Vy máte pravdu a můžu toho později litovat...v práci se s nimi pokusím nějak domluvit, ikdyž nevěřím, že by mi dali na nějakou dobu dovolenou, nejspíš to výpovědí opravdu skončí...když zůstanu tady a budu pracovat...ve vnitř se budu srašně trápit a užírat nevědomostí jak se mu daří a jak se má...budou to hrozné dny...tam mohu být alespon s ním a trošku ho podpořit...

momentálně jsem tedka zažívala něco podobného, taky mám nepříjemnou situaci, ale věř, že když jsem tam šla řekla jsem si, že ted nejde o mě, ale o mamku ( rodiče mi přejel opilej řidič ), která byla v moc moc špatném stavu, ale šlo to, ikdyž byla v komatu, mluvila jsem na ni, jak je všechno vpohodě a jak se o vše postarám a jak to bude supr, jak se probudí, co všechno budeme dělat atd... ted je na tom mamka řekla bych velice dobře, ale byli chvíle, kdy jsme byli ( celá rodina ) zoufalí a doktoři nám nedávali šance, tak jsme chodilli i za reikařema, všichni říkali, myslete pozitivně, začla jsem tak myslet a tím jsem to předala na mamku a mamka sama začla věřit, že se z toho dostane a už to bude 4. měsíc, kdy se z toho krásně dostává a je to čím dál lepší, trvá to... a trvat bude, ale jsou zde pokroky a bojujeme s usměvem... musíš to zvládnout, řekni si, že prostě MUSIS...
já když viděla nemocnici, omdlévala jsem a když jsem tam viděla mamku na přístrojích, ani nedýchala, byla připojena, řekla jsem si TED JE NA PRVNIM MISTE ONA a já NESMIM brečet MUSIM byt silná PRO NI! a to musíš být taky.. věř že to jde, musí to jít

Nosí v sobě 15 let vir, o kterém nikdo nevěděl...až v Itálii, když měl malárii na to přišli a začali mu dělat různé vyšetření...ten vir mu požírá červené krvinky a nějaké tkáně z mozku...nedá se to vyléčit, ale dá se to zastavit...to vše se ukáže, až mu udělají příští týden ty testy, bud to bude dobré nebo ne..pokud by nebylo dle lékařů mu zbývají přibližně dva měsíce života...

vím přesně jak je to strašný pocit vidět nejbližší v hrozném stavu, ale ty musíš být opora a musíš být silná, at se děje co se děje. Ty musíš příjít a donést do té hrůzy optimismus a šanci a ne beznaděj a smutek...
vždy, když jsem odešla z ARA tak jsem začla hrozně brečet a celé noci jsem brečela, ale jak jsem byla u ní věděla jsem, že nesmím, že musím ukázat, že se vše zvládne a bude dál s náma...
držím moc pěsti, je to moc těžký... ale zvládnete to

Grace123
Zkus se v práci domluvit na neplaceném volnu.

Mooc děkuji! Máš pravdu! Nebude to vůbec lehké, ale ted tu jde o něho...

díky, snad ano, hlavně, aby to zvládl on a přepral tu strašnou nemoc, která ho tak ničí...

a proč by nestála?

já konkrétně je čtu pořádně a na tu Rosamundu se nekoukám, protože je mi jasné, že to o životě není.

to už chce pořádný kus odvahy, co?

přesně tak, tohle je bohužel život

To je dobrý nápad...zítra za nimi zajdu a zkusím se nějak domluvit...

Grace123
když jim vylíčíš situaci, myslím, že tě pochopí. Buď si vybereš dovolenou a nebo neplacené volno, ale myslím, že výpověď ti v téhle situaci nedají.

Moc Vám všem děkuji! Když jsem sem ráno přišla a začínala zakládat tohle téma byla jsem hodně zoufala...lítostivá a netušila co udělat, aby to bylo dobře...dodali jste mi odvahu a mě došlo, že musím být silná a stát při něm...otevřeli jste mi oči a za to Vám všem děkuji! Zítra se zajdu domluvit do práce a co nejdříve koupím letenku a vyrazím...