Cituji Romísek: Co když jeho žádost, aby jsi se na něj nevázala a byla šťastná není nic jiného, než prosba o rozchod?
v tom případě by měl on být čestný a říct to narovinu, kort v téhle situaci...Nemyslím, že se s ní chce rozejít
lucinkaf
No, ono ani tak nejde o to, co si myslíme my a dokonce ani o to, co si myslí Grace123.
Pokud jsem dobře četla její příspěvky, tak její přítel nejspíš řeší jen jediné. A to - jestli za dva měsíce bude ještě žít...
Cituji lucinkaf: v tom případě by měl on být čestný a říct to narovinu, kort v téhle situaci...Nemyslím, že se s ní chce rozejít
ani já si to nemyslím...on má ted veliký strach o své zdraví...o rozchod tu vůbec nejde...
Teda,ty jsi opravdu silná,nevím,co bych na tvém místě dělala ... samozřejmě kromě toho,že k milované bytosti tě to táhne a to je správně ! ... Ačkoli má nemoc,která nejde (jak píšeš) ovlivnit,tak i přesto je psychika důležitá .... pokud mu budeš na blízku a budete se oba moci alespoň trochu soustředit na lásku,tak se mu určitě bude bojovat líp spolu nad tou nemocí vyhrajete !
Cituji Romísek: její přítel nejspíš řeší jen jediné. A to - jestli za dva měsíce bude ještě žít...
přesně tak, a proto podle mě nějaký rozchod vůbec neřeší. To, že jí řekl, aby za ním nejezdila, je pochopitelné, kdybych byla v jeho situaci, asi bych taky chtěla, aby někdo, koho miluju, se trápil co nejméně. Jasně, z pohledu těch pacientů je to možná trochu kruté, ale mně samotné by se nelíbilo, kdyby mi přítel seděl u postele, trápil se a brečel, a ani jeden z nás by nevěděl, jestli budu žít. Taky bych mu řekla, ať je šťastný a zařídí si život jinak. A to, že by zůstal se mnou, by mi udělalo ohromnou radost, viděla bych, že mě opravdu miluje. Ale určitě bych v tu chvíli nemyslela na to, že by se se mnou měl rozejít.
Cituji Grace123: ..on má ted veliký strach o své zdraví...o rozchod tu vůbec nejde...
Přesně. A jak se říká - nejde o nic, když nejde o život!
Spíš bych řešila Tebe. On by mohl být Tvým otcem, má dvě děti, ženu, která se ho očividně nechce vzdát...
Ty jsi naopak mladá, máš celý život před sebou...nevím, já Ti budu radit úplně opačně než všechny holky. Rozhodně výpověď nedávej! Jeď za ním, to ano, ale nic víc.
Píšeš, že jeho bývalka za ním zítra odjíždí...
Ty by jsi se tam s ní chtěla potkávat? A co jeho rodina? Pokud vím, tak Italové nejvíc ze všeho milují děti a Ty ona s ním má.
Myslím, že by jsi byla před jeho rodinou v nevýhodě
Úspěšnost léčby je daná také psychikou toho dotyčného. Je to smutné, ale prostě to je realita. On musí sám bojovat a hlavně chtít bojovat. A hlavně ne přehnanou a přeplácanou péči toho druhého, což asi mu nyní manželka praktikuje. Vím je to ode mne krutost, ale on sám si musí říci...budu bojovat...nevzdám se. I malá naděje může být životní výhrou.
Cituji Romísek: Myslím, že by jsi byla před jeho rodinou v nevýhodě
To je bohužel sice pravda, ale to co mi radíte udělat nedokážu..nedokážu se ho vzdát,...on své děti nade vše miluji a jsou pro nem na prvním místě...Jeho příbuzný mají Romanu velice rádi..je komunikativní a sympatická, jsem si i jistá, že by se o něho dokázala skvěle postarat....kvůli tomu se ho ale nevzdám..tohle jsem musela řešit už několikrát, ikdyž byl zdráv...od začátku nemáme náš vztah jednoduchý a rozný lidi na něho mají různý názor..já to nikomu nezazlívám...přeji si v tuhle chvíli jen jedno jediné, aby se uzdravil a byl to zase on...ten chlap plný síly a energie, kterého tak dobře a důvěrně znám...nestojím o žádného jiného mladého kluka v mém věku...to už jsem si prošla...a nestálo to za nic...
Cituji sarra: Úspěšnost léčby je daná také psychikou toho dotyčného. Je to smutné, ale prostě to je realita. On musí sám bojovat a hlavně chtít bojovat. A hlavně ne přehnanou a přeplácanou péči toho druhého, což asi mu nyní manželka praktikuje. Vím je ode mne krutost, ale on sám si musí říci...budu bojovat...nevzdám se. I malá naděje může být životní výhrou.
Když jsem se od něho minulý týden vrace zpět do Čr měl dobrou náladu a odhodlanost...nedal mi najevo strach, který má a kvůli kterému denně nespí...ba naopak...utěšoval mě, tiskl rameno a říkal, že to dobře dopadne, že prostě musí, že o mě ani o jeho děti nechce přijít že je moc brzy na to aby umřel...já se nezmohla na nic jiného než na pevné objetí...tekly mi slzy z očí a mluvit jsem nemohla...měla jsem v puse takový ten knedlík přes který nejde polknout...
Cituji sarra: Vím je to ode mne krutost, ale on sám si musí říci...budu bojovat...nevzdám se
tak tak, pokud někdo něco vzdá, nezachrání ho ani kopa doktorů. Ale protože je vidět, že on bojovat chce, je to jen dobře
Grace123
No tak to Ti přeju hodně síly. Já bych s dětmi s prvního manželství, které navíc velice miluje a bývalou pečlivou a dokonce i milou (podle Tvých slov) manželkou, kterou má jeho rodina i přes jejich rozchod stále ráda, bojovat nechtěla.
Já Ti rozhodně žádného kluka, ať už mladého, nebo staršího nevnucuju, ale spíš to, aby jsi žila svůj život, protože ten jeho je plný závazků z dřívějšího vztahu - který vlastě nikdy nezkončí...
Pokud jsi ochotná s tímhle vším žít, tak klobouk dolů.
Grace123
jed za ním... jeho bývalá žena je pro něj minulost a ty jsi ten člověk ( dle tvých slov ) s kterým chce žít... Odstrkuje tě, jelikož má strach o svůj život a ví, že jsi mladá a chce, aby jsi byla štastná, bojí se, že se budeš trápit, ale ty mu musíš dokázat, že za každou cenu jsi s ním, přítelkyně by měla být oporou i v těch nejhorších situacích...
Nesouhlasím s názorem Romisek - když je v takovém stavu, jakým je, tak by ji na rovinu řekl, že s ní být nechce... že chce být s ženou, takže toto si opravdu nemyslím...
Spíš tě chce ušetřit, ale říkala jsi, že ta nemoc ještě může dopadnout dobře a já v to věřím, že dopadne a držím pěsti a pokud se tak stane, tak ty budeš ta, které si bude vážit a žít s tebou dál, protože jsi s ním byla i v těch nejhorších chvílích a dokázala mu, že ho miluješ navzdory všem...
Za mě - já bych jela, určitě bych svého přítele v nejhorším stavu neopustila, byla bych s ním, ikdyby mě vlivem nemoci odháněl, není to tak? přeci proto jste partneři, v dobrém i zlém, nad nemocí se dá kolikrát vyhrát, není to tak, že člověk onemocní a druhej ho opustí a až bude zdravý, tak se k němu vrátí... BUD OPOROU, podrž ho v nejhorším
Hlavně mysli pozitivně a ne nagativně, vím o čem mluvím... nebreč u něj, usmívej se a říkej jak vše bude dobré a plánujte co budete dělat, až se uzdraví...
Držím palce, ať to vobře dopadne! V práci jim objasni svou situaci, určitě to pochopí
a dají Ti volno. Výpověď určitě nedávej, mohlo by Tě to mrzet, v dnešní době sehnat
práci není jednoduché!
Grace123
Asi vím co se děje v Tvé dušičce. Kdo to nezažije, nepochopí. Já jsem musela podstoupit a praktikovat delší čas tzv. milosrdnou lež. Tvrdit a přitom se dívat do těch prosících očí, věci, které se lišily od reality. Jelikož pravda by mu v té chvíli více ublížila, neuměl totiž bojovat.
Ráda bych pomohla, ale ani slova či činy nejsou v mých silách a určitě je nenajdeš ani u ostatních. Já osobně bych mu byla nablízku. A děti by měly býti také. Manželku nyní vůbec neřeš, lásce se nedá poroučet,myslím, že Tě má rád. Hodně síly, budeš ji potřebovat.
petlushe
A to má jako stát u jeho postele s jeho bývalkou?!
Mám pocit, že nečtete pořádně její příspěvky, ale naopak se až moc díváte na Rosamunde Pilcherovou. Jenomže tohle není žádná přiblblá romantika, ale život.
Já přece nechci Grace123 ubližovat a je to od ní velice hezké, že neutíká před zodpovědností a že si stojí za svou láskou...ale dávat vypověď a handrkovat se s bejvalkou a ještě k tomu v cizině. No nevím, rady většiny z vás mi nepřipadají příliš racionální. Tohle není scénář k filmu.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.