Když partner pláče

Svého přítele jsem za společný rok a půl viděla brečet. Byli jsme na svatbě jeho nejlepšího kamaráda. Oba jsme byli trošku napitý. Seděli jsme v rohu sálu a povídali si, chtěla jsem vědět, jak to se mnoumá, trošku jsem ho z něčeho podezírala (neprávem). To co mi řekl, mě rozbrečelo, byla jsem strašně dojatá. Chvíli na to se rozbrečel i on, předtím si povídal s nějakým pánem o jeho dědovi, kterého nikdy nepoznal. A to ho prý rozbrečelo. Takže jsme tam seděli slušnou hodinu jak dvě hromádky neštěstí a brečeli, v objetí a navzájem se utěšovali. Můžu říct, že to náš vztah hodně posílilo, nevím čím to, ale je to tak. Jinak mu třeba vyletí slzičky, když mi říká jak moc mě miluje, ale na to musí být zvláštní chvilka

Přítel jednou plakal, když jsme měli strašně krásný večer, řekl mi, že pláče proto, jak moc je šťasný...začla jsem brečet taky. Pro mě je hezké, když muž dokáže vyjádřit svoje city i takto

Tak to ne, to bych nejspíš nesla docela těžce ... teoreticky, protože tohle u nás doma opravdu nehrozí. Vůbec těžce nesu, když kdokoliv v mé přítomnosti pláče, já sama na ty slzy nějak nejsem, ale utěšovat přiopilou kamarádku je pořád lepší, než utěšovat dvoumetrového chlapa. Samozřejmě bych to pochopila, kdyby se mu přihodila nějaká katastrofa, někdo z rodiny se zabil, nebo tak - ale od radosti ?! Chlap !?

Souhlasím!
Kamarádka mi vykládala, že se její přítel rozbrečí skoro při každé větší hádce...prvně na ni křičí a pak se rozbrečí...nebyla jsem u toho, ale přislo mi to jako akce citového vyděrače a manipulátora... Přijde mi, že ona je ve vztahu ten chlap a on dělá ženskou...

No, tak svého přítele jsem viděla plakat jednou za pět let, co spolu jsme. Dívali jsme se na film Marley a já, já jsem samozřejmě ke konci trochu brečela, ale jen tak decentně, pár slz prostě, protože to bylo strašně krásné a dojemné, jak toho psa pohřbívali. (Já brečím u každého dojemnějšího filmu, přítel už je zvyklý). No ale on brečel fakt hodně, a to z jednoho prostého důvodu. Mají doma psa, kokršpaněla, je strašně hodný, ale je mu už 12, což je tak věk, kterého se kokršpanělé dožívají. Je to jejich první pes a miláček celé rodiny, a přítel s ním vyrůstal. Takže mu to prostě všechno došlo, jaké to bude. No nevěděla jsem moc, co v tu chvíli dělat, jen jsem ho objala a držela, dokud to nepřešlo. /A v tu chvíli jsem si připadala já jako ta silnější, což myslím že není občas na škodu./ Nijak jsem mu to nezazlívala, je to zcela pochopitelné, jen se děsím toho, až ten pes opravdu umře, protože i já ho mám moc ráda

Reaguji na Malá Tlapa: Tenhle filmjsem taky viděla. A brečela jsem, hodně. Bylo to tak strašně smutný, že to nenechá snad nikoho chladným. Přítel řekl, že se na to radši nebude koukat, když je to tak smutný, asi přede mnou nechce brečet.

Tak já jsem svého kluka rozbrečela zrovna včera. Několikrát se stalo, že když jsem byli třeba opilí a hodně jsme se pohádali tak mu zčervenaly oči, ale přímo nebrečel....ale včera jsme se taky tak trochu pohádali a já pak bezmyšlenkovitě plácla něco v tom smyslu, že nejsem šťastná a že žádné štěstí nemám.....a to jsem ho viděla opravdu poprvé brečet tak, že mu tekly slzy. Netušila jsem že ho to tolik rozhodí, vlastně jsem to tak ani nemyslela. A to je můj přítel ten typ muže, co říká, že chlapy co brečí jsou slaboši a podobné silné řeči.....Pak mi pořád říkal, jak je mu líto že s ním nejsem šťastná a podobně...No nechápala jsem...a nemyslím, že to bylo citové vydírání....

Hnedle každá tady chce citlivého partnera, který by bral ohledy na její prožívání, ale kde má ten chlaptu citlivost brát, když do něj od malička vtloukají, že chlapi nepláčou? To se pak pěkně obrní a ztratí schopnost prožívat smutek.
Takže, když se občas normální chlap rozpláče, brala bych to jako dost pozitivní skutečnost. Jasně že nesmí brečet kvůli každému bebí, ale k situacím těžkého smutku, ztrát nebo zklamání patří i mužské slzy. A podržet v takové chvíli partnera je projev citlivosti a lásky, která není "pověšená" na nějaké falešné představě nekonečně silného Terminátora.

[cituji=Petulisek888][/cituji]
nevim zda to je, či není cit. vydírání.. ale spíš ne Už se tím netrap, asi toho na něj bylo moc a prostě to nezvládl. Jestli to je hrdina, jak říkáš, tak se to opakovat nebude A ty mu prostě dávej najevo svou lásku a že je pro tebe jediný
Můj partner brečel, když mu umřel hodně blízký člověk a vim, že to není nic příjemného.. prostě ho příště pořádně obejmi, hlaď ho a mluv na něj. Aspoň to jsem udělala já.. a nejhorší je, když takhle odrovnanej chlap odejde ven.. trnula sem hrůzou.

Reaguji na anniette:
tak to snad ne netuším co bych dělala, ale dlouho bych s ním asi nezůstala

myslím, že je to úplně normální, když si chlap občas pobrečí. Samozřejmě, že někdo to může používat jako citové vydírání, ale tohle určitě není ten případ. My např. s přítelem máme oba často vlhký oči už i jen u pitomýho filmu, když je to fakt nějaký doják. A to přítel rozhodně není přecitlivělý a je to kus chlapa. Ale zkrátka je vidět, že má srdce na pravém místě. Brečet jsem ho párkrát viděla a přišlo mi to "normální". Heslo "správný chlap nebrečí" je pitomost.Reaguji na anniette: uuuuuffff síla

Měla jsem přítele, asi nějaké dítě to bylo, ten bulel každý den i několikrát. A doslova to ze sebe tlačil Nepřišlo mi to celkem v pořádku
Co jsem já byla na ženské operaci bulím porád, přijde mi to, jako kdyby mi to podrbalo hormony. A když na mě dolehne nějaká ta depka a já se se slzama příteli spovídám, vidím na něm, že po nějaké době mu taky nabíhá, ale drží to - protože - je přece chlap...

dnes, 13:33:51 - Připojeno během spojování:
Mužský pláč

Zdravím, chtěla bych vědět,jestli se vám už někdy přihodilo,že by přítel brečel při rozchodu s vámi

jo stalo, ale nepomohlo mu to...

jj měly jsme nedávno krizovku a já už balila věci
manžel plakal a mě to teda dost rvalo srdce