Když partner pláče

Petulisek888
já myslím,že to na něj prostě všechno najednou dolehlo (práce,vztah s tatínkem,ta hádka, budouctnost....). Prostě všechny nahromaděný "stesky" šly ven.
Můj přítel za 12 let co jsme spolu brečel 3x - jednou při narození dcery a 2x v obdobné situaci jako jsi popisovala.

Můj přítel (33, já 24) se rozpláče vždycky, když mně už "přeteče pohár trpělivosti" a jemu dojde, že by mohlo dojít na rozchod. To má pak oči zalitý slzama a říká takový ty silný slova, jak mě miluje a jak mu na mě záleží... A to považuju za citový vydírání, protože podle jeho běžnýho chování ke mě to zas až na takovou lásku nebeskou nevypadá...

Ale podle popisu Petuliska888 mi to přijde trochu jiný, pokud jinak máte hezký spokojený vztah... Jenom doufám, že partner není nějak zásadně fixovaný na tu svou "depresi" z toho, že je starý, zůstane sám atd., protože mě osobně by tohle dost vadilo, kdybych pořád měla někoho přesvědčovat, že opravdu ve 34 letech nemá ještě všechno za sebou...

A teď jsem si vzpomněla na jednoho bývalého přítele, který se přede mnou taky rozplakal, když jsme se rozešli a zase dali dohromady. A jemu jsem ty slzy věřila, protože to byl naprosto čistý člověk. Prostě pokud jinak je mezi vámi všechno v pohodě, tak bych ho ujistila, že nemáš nejmenší zájem hledat někoho jinýho (mladšího), že Ti záleží zrovna na něm...

Petulisek888

V žádném případě bych v této situaci nemluvila o citovém vydírání, nebo jak to holky nazývají.
Pláč je přirozená věc a věřte, že i ten největší tvrďák někdy zamáčkne slzu.
Naopak bych byla ráda, že je přítel ke mě upřímný a nehraje si na něco, co není. Je vidět, že je váš vztah intimní a nebojí se dát své emoce najevo.
A jeho obavy naprosto chápu, přítel jednou plakal přesně ze stejného důvodu - a to jsem jen o 4 roky mladší.
Já jsem celkově hodně "ubulená", takže mám v tomto ohledu pochopení

Ja, a myslím, že aj niektoré ostatné slečny, čo tu spomínali citové vydieranie, sme to nevztiahli presne na túto situáciu.
Podľa mňa je prirodzené, že aj chlap sa rozplače, sú to predsa emócie, ktoré ma každý človek.
Len sme chceli poukázať na to, že sa z jednej roztomilej udalosti môže stať nepríjemná pravidelnosť. A citové vydieranie (či už plačom alebo slovami) je od chlapa jedna z najhorších vecí.
No offense.

Petulisek888
Mě to přijde nádherný, ale je jasný,že jakmile se chlap rozbrečí u každé blbosti,je někde chyba.

jé ty se máš, takovýho hodnýho chlapa bych chtěla taky

Při našem dvouhodinovém povídání si, jsme se trošku opili. Možná, že alkohol mu taky trochu pomohl vyjadřit svoje emoce a ulevit si trošku od srdíčka, na kterým mu leží velkej kámen. Jako citové vydírání bych to určitě neoznačila. Stalo se to poprvé a druhý den se mi za to omlouval. Asi mu bylo trapně. Každopádně ho mám ted ještě radši, když mi ukázal, že není jenom tvrdák. Naopak vím, že má city a že i přesto se o něj můžu kdykoli opřít.

Můj expřítel se rozbrečel po tom, co jsem mu řekla, že jdu studovat a budu bydlet na intru, brečel a říkal, že už mě nikdy neuvidí, nakonec jsme brečeli oba. Podruhé se rozbrečel, když jsem mu řekla že se od něj stěhuju, nedopadlo to.Potřetí jsme brčeli, když mi expřítele zavřeli.

tak i chlapy jsou jen lidé z masa a kostí a mají city tudíž mají právo v nějakých situacích kapku uronit. Ale já bych z takovým mužem být nemohla hlavně kdyby plakal moc často to by byl konec . Potřebuju silnýho chlapa ne citlivku.

manžel nepláče, až bude jednou plakat, tak budu trochu bezradná Ale stát se to určitě může - nějaká hodně citlivá situace například (dovedu si představit, že bude plakat, až zemře třeba náš - jeho - pes)

měla jsem kdysi přítele který plakal téměř pořád, bylo to dost šílené, čím víc plakal, tím více jsem se já zatvrzovala. ale pokud chlap pláče takhle výjimečně, tak bych to neřešila, stane se, no Ovšem jen ať to není často.

Petulisek, můžeš ho uklidnit, že můj manžel má padesátku na krku a na miminko pořád čekáme, chceme ho a budeme ho mít Takže i tvůj partner se určitě dočká

Ten můj je klasiký chlap, nedávat moc emoce najevo a už vůbec né, že mu nědko ublížil, rači to dusí v sobě a dělá hrdinu. Ale je fakt, že za dobu, co spolu chodíme přes dva roky jsme se jednou hodně škaredě pohádaly a já řekla dost škaredé věci, našla jsem ho na terase jak seděl a tekly mu slzy. Chtěl abych odešla a hned si je utíral abych to neviděla. podle mého na tom, že chlap brečí není nic špatného, pro mě tím chlap nepřestává být chlapem. Naopak jsem věděla, že jsem mu musela skutečně ublížit, když jsem tak silného chlapa dohnala k slzám. Pravda ale je, že chlapi jen tak nepláčou jako my ženské. Spíš to dusí v sobě. Ale díky tomu, že jsem viděla, že je taky jen člověk a má city a né jen tvrdý kámen, který vydrží všechno jsem si ho ještě více vážila a nějak mi byl blíž..viděla jsem, žer to je jen člověk taky s citami. Pravda, ale je, že na ten pohled nezapomenu, moc mě bolelo ho tak vidět a nechtěla bych aby se to opakovalo.

Citové vydírání, když se JEDNOU rozbrečí po usmíření? Jste normální?!

Přesně, souhlasím naprosto s tímto názorem. S přítelem jsme přes tři roky, brečet jsem ho viděla párkrát - je třeba ale říci, že jsme jednu dobu byli od sebe, takže mokré oči a pár slz při rozcházení a opětovném návratu jsou samozřejmostí. Pak taky když jsme si dlouze povídali o nás dvou, bylo to na krásné dovolené a my si slíbili, že se vynasnažíme, abychom spolu vydrželi a byli šťastní - vážně to bylo .. něžné, krásné, dojemné? Silné každopádně. Rozhodně se to ale podobalo situaci, kterou popisuješ ty, ta vaše byla ale zdůrazněna o fakt, že jste se sobě zase otevřeli, určitě měl ve dnech dusna strach o váš vztah - což je normální, no a pak se mu ullevilo, krize zažehnána a on si plně uvědomoval, jak skvěou ženskou doma má

A upřímně, v takové situaci jako on se ocitá spousta žen - mají partnera, on dítě nechce a ony cítí, že jim tikají biologické hodiny... nedivím se, že jej to stresuje, určitě by chtěl být táta, co si může s malým synem zahrát fotbal nebo tančit s dcerou na "závěrečné" - což není možné, když je člověku sedmdesát, že ano...

Red_fire

Souhlasím se vším.

Můj muž nebrečí jako želva,ale když si povídáme na nějaký citlivý téma tak začne mrkat a tečou mu slzy...rozhodně to neberu jako že " není chlap " ..vnímám to jako míru jeho citlivosti a jsem ráda, že neni uplnej drsňák...když se to stalo poprvé, vyjádřila jsem mu, že se nemusí stydět, že i chlapi pláčou....Na druhou stranu, kdyby mi řval jak ženská ( dámy, známe se, co s kapesníkem dokážeme, že ) ..tak to by mi asi vadilo, už by to nebylo uplně normální..nepůsobil by mužně...takhle když si občas fňukne,myslím, že je to v pořádku...