Snad nebudu za necitu.Přítel pláče né často, ale jednou za měsíc určitě, někdy i vícekrát a je to většinou po hádce, kdy mi taky zvrdí, že beze mně nedokáže žít, jak mě miluje a já ho mám JEN ráda atd.Netvrdím, že mě to nechává úplně chladnou, ale od počátku, kdy jsem ho viděla poprvé plakat jsem byla v klidu (aby si snad nemyslel, že na mě jeho slzy udělají dojem). Mě viděl přítel plakat max. párkrát a to hlavně kvůli zaměstnání Několikrát mi řekl, že jsem snad bez citů (moc je najevo nedávám). Ale nemyslím si, že by mě citově vydíral, když ví, že s pláčem u mě stejně nepochodí. Někdy se smějeme tomu, že máme vyměněné role - on je ženská a já chlap Než pláčem, tak mě přítel spíše překvapuje a taky svou žárlivostísvou výbušnou povahou (na mě naštěstí ani jednou nesáh, ale to by taky bylo pooprvé a naposled), kdy už pár věcí v záchvatu poničil - to zase v hloubi duše pláču já....
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.