Jsem závislá na jídle

Zřejmě si tím něco kompenzuješ, či tak schováváš nějaký problém...stres? Já měla takové období a dostat se z toho je docela boj. Řešením je buď vyhledat něčí pomoc nebo řešit sama. Hlavní je najít příčinu....jak dlouho to trvá? Od kdy? Asi je hlavní si najít zástupnou činnost a snažit se odolat...nepůjde to hned, ale zkus si najít nějaký nový koníček nebo nevím...u sebe jsem měla pocit, že to souvisí s nenaplněností života....

radu bohužel nemám, jen tě potěším, že to mám taky

Reaguji na Andreac: Nebereš nějaké léky, třeba hormony na srovnání menstruace nebo antiko? Jinak já to měla taky a souhlasím s Lilitha, že to souviselo s nenaplněním života. Přestala jsem s tím, když jsem se zamilovala

Myslím, že je pro začátek skvělé, že si to uvědomuješ a jestli máš jen "pár kilo navíc" buď ráda. Spoustu lidí by si ani neuvědomovalo, že má problém.

Já jsem úplný opak, já zase jím docela nerada, takže přesně nevím, jak se cítíš, ale možná by ti pomohlo, kdybys byla co nejdál od té lednice, takže najít si nějakého koníčka, třeba jenom dlouhou procházku, abys myslela i na něco jiného než na to jídlo.

Podobně to měla kamarádka, snědla všechno možné, když jsme šli do města, zvládla si dát langoš, zmrzlinu, pizzu, pohár, hranolky a zákusky. A doma pak oběd kolikrát jsem fakt nechápala, že jí z toho není blbě.

Co tě třeba baví? Nějaký sport?

Reaguji na Andreac: A chodíš do práce/školy, máš koníčky, partnera, kamarády...? Podle tvého vyprávění mi přijde, že jíš vyloženě jak se říká z nudy. Každý z nás má někdy chvíli kdy je sám doma a dostane chutě, honí ho mlsná, neví, co by snědl, jenže to je jednorázová chuť a pak se člověk vrátí do normálu, nesmí to být extrém. Když se zaměstnáš, přestaneš mít na jídlo myšlenky. Mysli taky na to, že tím, že plácáš páté přes deváté, si zaděláváš na něco nepěkného v trávicím traktu. Důležité je, že o problému víš a že to řešíš. Někdy stačí, se zamilovat.

Ještě bych přidala zkušenost z mého okolí. Tchyně po smrti svého manžela začala taky zajídat stesk, hlavně přes zimu, kdy se moc nedá dělat kolem domku, je časový prostor pro tohle blbnutí.... taky takhle plácá všechno dokupy, je prázdná uvnitř, tak to zajídá a už si oddělala žlučník.

Jak píší děvčata, začít něco aktivně dělat, je to z nudy, nečinnosti. Chce to pohyb, práci

Ahojky zkus tuhle knížku, hodně mi pomohla
http://www.stahuj-knihy.cz/stahujknihy/eshop/0/0/5 /979-Reksard-Paul-Chceme-drzet-diety-nebo-zhubnout

Reaguji na Andreac:
Jestli to není psychického rázu tak jsi možná závislá na cukru. Já jsem taky strašně v minulosti uždibovala, miluju nutellu, slané, sladké, pak mě bolí břicho, řeknu si už nikdy a pak zas znovu No už ne, rozhodla jsem se s tím seknout. Navíc jsem měla úraz a bála se abych se vrátila do formy a noha byla funkční. Teď se připravuji s trenérkou na soutěž v bikini fitness, je to hodně dřiny, jíš jen to co máš. Příklad, jím hlavně maso (krůtí, kuřecí, ryby) a to cirka 400g denně, ráno 4 vajíčka, do toho proteiňák. Hlídám si správné sacharidy, takže rýže (podle toho kolik gramů sacharidů daný den mám) je jako příloha, a pak už jen zelenina (né červená paprika a jiná sladká zelenina). Je to tak že teď už chutě skoro vůbec nemám. Respektivě mám po tréninku nebo když mám hlad, ale udělám si velmi málo slazený puding a jsem v pohodě. Rychlé cukry jsou peklo, člověk si k nim čuchne a už by se furt jen ládoval. Ale nemá to smysl a nic ti to nedává. Zkus se taky úplně vyhnout těmto rychlým sacharidům na minimálně měsíc a uvidíš že to bude lepší. Hlavní je se motivovat, neříkat si "tohle si nemůžu dát", řekni si že to jíst nebudeš protože ti to nedá nic dobrého