Nebyla jsem tam poslední den, ale den předtím každý den. Vyčítám si jen to, co musel prožít můj přítel, který tam šel takto sám a byl tedy první kdo zjistil, že nežije. Přesto jeho přítomnost možná on ještě cítil. Byl to jeho táta. Já jsem s ním měla velmi dobrý vztah, je to něco přes rok, pamatuji si to dobré ale i to zlé, přesto skoro nejsem schopna jít ani na hřbitov dát kytičku...a při vzpomínce je to smutné pořád a přesto nedokážu smrt jako takovou pochopit a nikdy nepochopím.
Cituji Esturella: Nebyla jsem tam poslední den, ale den předtím každý den. Vyčítám si jen to, co musel prožít můj přítel, který tam šel takto sám a byl tedy první kdo zjistil, že nežije. Přesto jeho přítomnost možná on ještě cítil. Byl to jeho táta. Já jsem s ním měla velmi dobrý vztah, je to něco přes rok, pamatuji si to dobré ale i to zlé, přesto skoro nejsem schopna jít ani na hřbitov dát kytičku...a při vzpomínce je to smutné pořád a přesto nedokážu smrt jako takovou pochopit a nikdy nepochopím.
proč se vůbec rodíme když umřeme ach jo někdy si říkám že nevím co budu dělat až mi umře přitel (musím zaklepat )
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.