Jít na poslední návštěvu k umírajícímu?

Myslím, že nejde o to jak si ho budeš pamatovat Ty, ale o to že umírajícímu uděláš posledni radost svojí přítomností. Takže ano, šla bych.

Souhlasím s Abigail, nejradši bych ho držela do poslední chvíle za ruku..

1EPE
určitě jdi, já to nestihla k dědečkovi - vypadal už opravdu "smutně"
nestihla jsem to a do dnešního dne, to je asi 3 roky si to stále vyčítám......rozloučit se ..je velmi důležité...

Nepozná mě, vím to. Jde jen o můj osobní pocit...

Taky bych šla.. rozloučení je důležité..

Rozhodně jdi, nemysli na sebe, ale na toho člověka.

Aimee
Tak jsem to měla s tatínkem, a i když to bylo těžký jsem za to strašně ráda...

1EPE
rozhodně bych šla ta návštěva protoho člověka může hodně znamenat a ty budeš moci v klidu spát.

Já byla u babičky na intenzivce, když umírala. Byla po mrtvičce,na přístrojích, doktorka říkala, že jestli vnímá nebo ne, to se neví. Ale jsem moc ráda, že jsem tam šla a i tak si nepřestanu vyčítat, že jsem nepřišla o den dřív, kdy ještě vnímala vše. Určitě jdi, jednou by sis to mohla vyčítat, kdybys nešla, i kdyby tě nepoznal, to je jedno. A s lidmi blízkými přece nesdílíme jen to hezké v životě, ale i ty horší chvilky.

1EPE
I když Tě nepozná, myslím, že to bude cítit, držím pěstičky, ať jsi silná
Wendyska
To je mi moc líto, zároveň je to asi to nejdůležitější, co může milovaná osoba udělat, když už se nic dělat nedá

Já jsem za dědečkem nešla Byl na tom opravdu zle..jenom prý ležel,oči zavřené, nic a nikoho nevnímal.. Já jsem se málem zhroutila ještě před nemocnicí..prostě jsem nemohla a nešlo to zlomit..

Děda měl rakovinu tlustýho střeva. 3 roky se vědělo, že umře. Loni jsme u nich byli na návštěvě a ještě vypadal dobře. Potom jsme byli týden na dovolené, a když jsme se vrátili, byl sešlý, zvadlý. Při odjezdu nám poděkoval, že nás ještě mohl vidět. 14 dní nato zemřel. To jak vypadal po návratu z dovolené jsem okamžitě vytěsnila z paměti.
Na přání jeho syna rakev byla na chvíli otevřená. Myslim, že já jediná (možná bratranec a nevim jestli brácha) jsme se nedívali. Chtěla jsem si při vzpomínce na něj vybavit toho úžasného člověka.

Je těžké být v pohodě, když víte že umírá, ale už kvůli němu jsem byla ráda, že jsme se mohli vidět. Daleko horší by pak byly ty výčitky, že jste tam nebyli.

Souhlasím s děvčaty výše, i já bych šla. Je to důležité jak pro toho člověka, byť si myslíš, že by tě už nevnímal, tak pro tebe. I já si myslím, že rozloučit se, je důležité.

Tazice
Ty jsi tam šla, že jsi nedošla je věc jiná..i to se může stát, nevyčítej si to

Na jaře mi umřela kamarádka (30), když jsem u ní byla týden před její smrtí, nevěděla jsem ještě, že je to naposledy co jí vidím, ale už vypadala opravdu špatně (-15kg). Jsem ráda,že jsem ji ještě stihla vidět, než ji převezli na ARO a i když na tom byla zle, moje vzpomínky na ni to nijak neovlivnilo, pořád si ji budu pamatovat jako veselou zdravou holku. Mám doma vystavené fotky ze svatby na kterých byla ještě zdravá a myslím, že takovou si ji uchovam i ve vzpomínkách. Nemusíš se bát, že by sis toho člověka pamatovala tak jak vypadal, když mu bylo zle a určitě ho navštiv, později by ti to mohlo být líto, pokud máš na něj hezké vzpomínky určitě budou převažovat i pokud tu ten člověk už nebude. A pokud je náštěva to poslední, čím ho můžeš potěšit, určitě bys to udělat měla..