Je sex přes internet nevěra?

amazonka1
jj naprosto ti rozumim, taky se mi něco obdobného stalo (teda bez sexu), našla jsem po roce vztahu dopis adresovaný bývalé přítelkyni a vůbec se mi nelíbilo, co v něm bylo a horko těžko jsem to překousávala, ale promluvili jsme si o tom, málem se rozešli, dost dlouuuuuho jsem na to nemohla zapomenout, ale teď po téměř 4 letech už to vůbec neřešim, v podstatě si ani nevzpomenu..chce to buď rozchod hned nebo to nechat odejít s časem..

Malajka : nechci se s ním rozejít a NIKDY jsem nechtěla, i když si asi leckdo řekne, že jsem hloupá. Můj přítel je velmi pohledný a holky o něm vždy měly zájem. a on, jako "správný" chlap si to rád užíval. problém je ale především ve mě. jsem paranoidní, za vším vidím podvod. stačí, když se zmíní o nové kolegyni a já hned vidím katastrofické scénáře. mívám nekontrolovatelné záchvaty vzteku a histerie kvůli hloupostem.přítel se 10min spozdí a já mám málem infarkt. Věřím mu a zároveň nevěřím.je to už rok a já na to myslím skoro každý den. je to k zbláznění. narušuje to náš vztah. i když se rozzlobím a udělám scénu kvůli něčemu jinému (pozdní příchod a pod), tak stejně v hloubi duše vím, že si vylévám vztek a vlastně obrovský strach kvůli něřemu úplně jinému. jediné o co mi jde je, aby mne přítel do zblbnutí ujišťoval, že miluje jen mě a že žádnou jinou nechce.jak dlouho může tohle chlap vydržet??

Hloupá určitě nejsi, jsi zamilovaná.

Ale tohle není normální, pochopím, když se tak rozptyluje ženáč po 20 letech manželství, kde to jsou spíš silné řečičky a skutek utek, ale myslím, že vy budete mladý čerstvý pár a to bych řekla že je náběh do průseru.

Za nevěru to nepovažuju, ale vzbudilo by to ve mě obrovskou nedůvěru. Pro tebe by mělo být ale rozhodující jedno a to, že vztah bez důvěry nemá smysl, stroskotá dřív nebo později. Nemůžeš být do konce života v permanentním stresu, proč se zpozdil, nemůžeš se dívat donekonečna na mail, telefon a co až budete mít dítě a on bude pořád pryč a ty doma. Taký vztah je nemožný!

Asi dlouho,ten můj se takhle snaží už 4 rok,ale nevím zda to vydrží ještě dýl.I když mě na začátku našeho vztahu podvedl s bývalkou, musí mě milovat jinak by se už dávno nesnažil.A já bych se měla krotit,ale někdy to bohužel nejde.

janina007:asi tak nějak...vždycky, když mě to popadne, tak si řikám, že mě má opravdu rád, jinak by mě už dávno vyměnil za jinou....a co ty? ještě jsi se s tím nevyrovnala? i po takové době tě to trápí? mě nejvíc vadí, že jsem mu odpustila,ale pořád mu 100% nedokážu věřit...

Holky, věřím že mě nezatratíte. Já jsem internetový sex sama párkrát zkusila. Po chatu, jednou přes skype, s chlápkama který jsem neznala... Bylo to v době, kdy jsem byla doma sama, přítel byl na nějakou dobu pryč a víte "kudy z nudy"
Stručně řečeno, nic moc.
Příteli jsem to po nějaký době řekla, přešel to celkem v pohodě a slíbila jsem mu, že už nikdy..., a on mně zase, že se o mě bude líp starat
Mno, možná to není aaž tak hrozná věc, jestlimi rozumíte. Jestli to byl to jen úlet, odpustila bych mu. Kdyby to nedokázal skončit, možná by to teprve byl opravdu problém.

mě k tomu můj ex taky párkrát vyhecoval, z normální debaty jsme se dostali k sexu....takže chlapec si párkrát udělal dobře....
podotýkám, že důsledně maže veškeré diskuze a má i mejlík o kterém jeho paní nemá ani tušení
Já se mu též jednou nabourala do mejlu a to mě totálně odbouralo tudíž nikde nepátrám,akorát to pak bolí a člověk ubližuje hlavně sám sobě.

Tak přesně tohle řeším,ale tak nějak z opačné strany..Přes internet jsem se seznamila s klukem.Slovo dalo slovo a uz dvakrat jsme prozili virtuální sex.Oba máme dlouholetý vztah.Výčitky svědomí mám,ale říkám si,že nikomu dalšímu tím neubližujeme,tak proč si trochu neužít...Jen doufám,že to zustane opravdu jen mezi náma a nikomu tím neublížím...
I kdyz to opracdu nerada přiznávám,myslím si,že to trochu nevěra je.Snad jen méně nebezpečná...

Sex přes internet nevěra není,....vůbec bych to tak nebrala (ani s bývalkou), ale nesmělo by to zajít dál. Jsou to jen jakési hry a představy které touží muži, (ale i ženy) mít. Nikdy nevíte koho si Váš partner představuje při TOM na Vašem místě. A že mají představivost velikou, jejej. Ale i přes to jsou rádi, že mají právě Vás, protože jinak by s Vámi vůbec nebyli.

bambulik
Tak teď jsi docela uklidnila moje svědomí.Asi je opravdu lepři takhle realizovat svoje představy než doopravdy zahnout,
Musím říct,že to má i některé výhody...Poté,co jsem prožila sex přes internet s oním dotyčným,měla jsem pak ohromnou chuť na sex opravdový.Večer jsem se na přítele vrhla a tak krásné milování jsme už myslím dlouho nezažili....

Když jsem byla sama, také jsem si užívala internetové sexíkování. A upřímně, bylo mi jedno, co to bylo za chlapa, jestli byl neznámý, nebo jestli měl několikaletý vztah. Jakmile jsem ale já navázala vztah, přestala jsem s tím. Ne že bych musela nebo chtěla, ale tak nějak to samo vyplynulo ze situace, na sex jsem měla partnera. Faktem je, že většina z nich mě moc neuspokojovala, tak jsem si občas vypomohla sama. Se svým současným přítelem to je úplně něco jiného, i po několika letech zažívám to nejhezčí milování, jaké jsem kdy zažila a ani mě nenapadne dělat něco jinak. Mně samotné by se totiž nelíbilo, kdyby přítel brouzdal po netu a sexoval, nedej bože kdyby to dokonce měla být bejvalka. V momentě, kdybych to zjistila, bych asi zešílela, někoho cizího bych překousla, horko těžko, ale myslím, že bych to zvládla. Bejvalku bych nerozdejchala, neříkám,l že bych se s přítelem okamžitě rozcházela, ale asi bych mu přestala věřit a musel by se sakra snažit, aby mou důvěru získal zpět. Nikdy neříkej nikdy, ale troufám si říct, že o sex přes internet, notabene s bejvalkou, by se přítel naštěstí ani nepokusil...

lucinkaf : přesně tak, nikdy neříkej nikdy. já si taky myslela, že nás se něco takového netýká,že to jde mimo nás protože já i přítel sme nevěru vehementně odsuzovali. a pak ejhle...vím, že to byla "jednorázová akce", ale má důvěra je otřesena. samozřejmě se to již zlepšilo, ale stejně...ale má to i své klady. už nejsem tak naivní, dávám si pozor, koho si pouštím k tělu a myslím, že i přítel se velmi ponaučil.a když už nic jiného, tak můžu být ráda, že to bylo "jen" přes internet a ne v reálu...tak, aspoň jsem se teď trošku utěšila

amazonka1
Tak rozhodně je to lepší, když to nebylo fyzicky reálné...Ale psala jsi, že se to stalo před rokem, pokud jsem správně pochopila...To už j docela dlouhá doba. Změnilo se něco mezi vámi kromě toho, že na to i teď myslíš? Odrazilo se to třeba v sexu? Jen mě to zajímá, protože kdyby se to stalo mně, asi bych byla taky tak zoufalá...

lucinkaf : náš vztah to každopádně změnilo. tedy především můj přístup. nejsem již tak naivní, nevznáším se na obláčku ale uvědomuji si, že budování vztahu není procházka růžovým sadem, ale že to chce spoustu práce. mělo to ovšem jeden pozitivní dopad. naučila jsem se být i bez něj. do té doby jsem veškerý svůj volný čas chtěla trávit jen s partnerem. zanevřela jsem na veškeré zájmy i na kamarády a měla oči jen pro přítele. když si on "dovolil" jít někam s kamarády-beze mě, tak jsem to nesla dost špatně. teď je tomu jinak. zase se stýkám s kamarády, obnovuji své zájmy, dokážu se sama zabavit. co se sexu týče, tak jsem si dala docela načas. partner je mým prvním a já jeho první sexuální partnerkou. po tom incidentu jsem s ním zhruba 2 měsíce nedokázala spát aní dělat "nic jiného". partner byl trpělivý a do ničeho mne nenutil - ještě aby ! teď, po roce od toho incidentu, je co se sexu týče vše ve starých kolejích-tedy naprostá spokojenost možná je to i lepší, tak alespoň něco.

myslím, že problém tedy spočívá ve mě. jsem přecitlivělá, bez sebevědomí, všude vidím zradu...chtěla bych se přestat vnitřně užírat a zase normálně žít...snažím se myslet na to, že kdyby mne nemiloval, tak by se mnou už nebyl.teď mi dokonce navrhl, aby jsme spolu začali bydlet.ale zničil jeden z mých ideálů...věřím mu,že to už nikdy neudělá,opravdu mu věřím.ale nedokážu se ubránit černým myšlenkám,prohlížením mobilu a mailu...co s tím??

amazonka1
Přesně vím, co myslíš, když říkáš, že jsi se zaměřila jen na něj, že mu věnuješ veškerý svůj volný čas. Také jsem to tak zezačátku měla. Užíralo mě, když si vyrazil s klukama někam sednout, užíralo mě, když řekl, že přijde ve dvě a přišel ve tři. A vadilo mi to, protože jsem věděla, že chyba je ve mě, že mám malé sebevědomí. Začala jsem se na to soustředit a zdá se, že jsem to překonala. Jak? Když odešel opět s klukama, jakože i tak to bývá tak jednou za měsíc, věnovala jsem se sama sobě, napustila jsem si vanu, rozmazlovala se, vyrazila třeba do města a pokud to pro mě bylo horší, vymyslela jsem si nějakou fyzickou činnost. A dneska to je tak, že když chce někam jít, s klidem ho pošlu a nic si z toho nedělám. Nebo mu třeba něco sama navrhnu. A přítel to oceňuje tak, že mi za tu dobu, co je s klukama, sám třeba i několikrát zavolá Přesvědčila jsem se, že mu můžu věřit a to mi pomohlo,l sebevědomí se mi vrátilo a je to hrozně fajn