Jak zachránit vztah procházející krizí

STARS
A jak jsi na tom s jeho kamarády...? Rozumíte si...? Mohla bys třeba občas na ty "2 pivka" vyrazit s ním... Je pak fajn, když si s jeho kamarádama padnete do noty. Já jsem je nejdřív odmítala, ale po několika setkáních se s nimi vídám už i ráda... Jinak je jasný, že chlap občas potřebuje vypustit a zajít si někam jen s kamarády, ale jestli je to moc často a dopadá to tak, jak píšeš, tak to asi moc v pořádku není...

Občas se také stávalo, že slíbil, že dorazí v tolik a tolik a skutek utek... Jednou zase takhle vyrazil, ani jsme se nedomlouvali, v kolik se vrátí. Další den jsem měla jít zase s kamarádkami já - a víš, co jsem mu řekla...? Že v tolik, v kolik se vrátí dnes on, tak v tolik se vrátím i já následující den A zabralo to

On není zas takový že vymetá nějaký diskotéky a že by tam byl s nějakýma holkama, jde do Hramatu, která je od nás nedaleko v části města. Má tady 2 kamarády a s nima tam chodí, jenže oni prostě nemaj přítelkyne, nebydlí s nima a on mě připadá že když je v hospodě, že mu utekl mozek, mu píšu kdy dorazí normálně v pohodě, on že už půjde a nic, navíc má taky bratránka ta jeho přítelkyně má děcko malý a on kdyby nebylo to děcko, tak s ní asi není, takže jednu dobu chodili spolu a já jsem třeba šla za tou holčinou domů a dali jsme si víno, pak šli domů tak se pro mě stavil a OK, někdy zas že už pořád jdou a pak jsem šla nakonec domů, protože třeba byla skoro 1 hodina a zas přišli dlouho. Jenže teď za tou holkou už nechodím, protože jsem zjistila, že pokud jí nenapíšu já, tak se ani neozve, tak abych někoho otravovala, když o to třeba nestojí .....docela mě to mrzelo, no znali jsme se asi půl roku teprve, ale sama nenapíše stav se na víno třeba. Tak ať si trhne....

Jsme taky byli třeba domluvení, že půjdem každý sám na chvilku, on do Hramatu, já s kámoškou třeba na vínko do města a pak že mi dá vědět až půjdu domů, tak že taky přijdu, třeba už bylo 12 a on nic, tak jsem mu psala, nic....tak jsme pak šli do nějakýho baru a on stejně nakonec přišel ještě dýl než já...... Takže účinek, že někam půjdu a přijdu později nefunguje. To bych musela fakt někde spát jinde. Jenže já jsem taková, že druhýmu nedělám to co by se mi samotný nelíbilo. A to je asi ten problém, že víc myslím na něj a nejsem takovej sobec, mi připadá.

Zase co bych tam dělala s jeho 2ma kamarádama v hospodě, žádnej jinej pár nemáme, ten bratránek s ní nikam moc chodit nechce, chodí stejně na brigádu v pátek a sobotu, a malou hlídaj rodiče, tak se vrací až někdy v 9 hodin. s těma co jsme chodili, tak maj děcko....

STARS
No... Je to těžký s těma chlapama... My to naštěstí máme tak, že opravdu chodíme spolu. Když někam jde, zeptá se nejdřív, jestli jdu s ním. Takže když chci, jdu, když nechci, tak jde na to pivo sám.
Jinak si myslím, že teda na chlapy, jako je ten tvůj, nebudou zabírat žádné scény, výčitky, vydírání ani telefonáty či smsky... Víš co, prostě ho nechej, nestarej se o to, kde a s kým je, nebo v kolik hodin se vrátí... Třeba ho pak začne hlodat, proč tě to tak najednou přestalo zajímat. Navíc - když to bude mít jakoby dovolené, nebude to pro něho tolik lákavé, jako doposud... Jako perličku ho třeba můžeš vždycky doma přivítat v nějakém svůdném prádélku, výborným jídlem na stole (nebo nejlíp obojím ), prostě mu to doma zpříjemňovat, aby se mu do hospody ani nechtělo

Jo, to znám, máme to to samé. Jenže já neumím být zticha, když chci, aby skleničky nedával do skříně dnem nahoru (příklad), tak mu to prostě řeknu, musím, já to v sobě neudržím, když se mi nelíbí, jak něco dělá. Bohužel je to často a bohužel to v sobě neudržím, no. Ale chtěla bych se to naučit, pořád ho ve všem neopravovat, a všechno mu nevyčítat, chápu, jak je to pro něj otravné. Jenže nejde mi se změnit

U téhle: http://www.youtube.com/watch?v=yZVj_niY7R0
No jo, to byla taky drsná scéna, když šel Jindříšek na vojnu, já se vcítila do Elišky... To já tak vždycky prožívám osudy všech postav a pak buuuliiiim. Nejlepší je, že se za to nestydím a přítel si na to zvykl, tak si pak z toho dělá srandu akorát

Přesně, já to také neumím... Vyprsknu, než stihnu zapřemýšlet... A pak si vždycky říkám, že příště už to bude jinak, ale není...

Tak to je drsný, že jsi se u toho rozbulela...

No, pokud bulim u nějakýho filmu nebo pohádky, tak si z toho taky třeba dělá srandu... Jen když se rozbrečím u nějaké hádky nebo tak, tak to mu očividně vadí.

Mam to doma stejne. Jsme s pritelem 2 roky a ze zacátku se nemohl pretrhnout jak mi lichotil a jak ze me miluje atd. Ted mi to rika jen zridka a ani me temer nepohladi nebo nepolibi. Mam ted sice v praci stres(a on je uz nervak sam o sobe) a taky problemy s ex manzelkou, ale to ho -podle me-neomllouva. A jak jsi psala,pak prijdou dny,kdy je super.Ale to trva tak 2 dny a pak bych se zas nejradeji stehovala.
Co je ten Tvuj za znameni? Ten muj je Stir... Horsi znameni snad neznam...

Jo, já vím Naštěstí mě nikdo neviděl, ale stejně jsem se pak tomu sama zasmála a teď to vyprávím jako veselou historku. No a k těm slzám u hádky... já se s přítelem nehádám, protože to neumí. On si na nic totiž nikdy nestěžuje (divné). Takže naše "hádka" je taková, že já mu nadávám, on mlčí, já se rozbrečím, protože bych radši chtěla abychom se zfackovali. Prostě to občas potřebuju. Jsem trošku hádavý typ, umím argumentovat a docela mě to baví, jsem asi divná. Přítel ne. Tím mě absolutně vytočí no a na ten brek nijak nereaguje, už mě prostě zná, takže ví, že o nic nejde, že jen v podstatě zuřím očima

U nás je to dost podobné. Většinou také mlčí. A když už argumentuje, tak vůbec neni vytočený, mluví normálním nízkým tónem, zkrátka v klídku... A to já neumím. Občas si řikám, jestli mu na mě vůbec záleží, když nekřičí, nebrečí, nerozčiluje se.... (?)

Aspoň argumentuje

Tak to jsem celá já, protože kdybych se hádala, jak můj muž, tak se zabijem, někdo to musí ochladit

Manžel je štír, já jsem lev a je to super. Štír, když se povede, tak je téměř dokonalej. Prostě muž, o kterém ženy sní.

Buď ráda, že není žádný hysterik. Jednoduše se umí ovládat.